Nemůžu začít jinou otázkou než tou, jestli ještě pořád nemáte rádi kritiky, jak jste to prezentovali v songu "Hey kritik"?

Kritiky nemáme rádi stále! Většinou se jedná o lidi, kteří by také rádi hráli, ale nemají na to, tak se posouvají do role jakéhosi rádce či kazatele, jak by to mělo být správně. Kritiku či radu jsme ochotni přijmout od fundovaného, erudovaného a zkušeného hudebníka, který již dokázal vytvořit něco kvalitního a jeho zkušenosti jej opravňují k radám (Petr Janda, Dodo Doležal apod.), ale ti nemají potřebu "bejt za chytrý", protože sami vědí, jak je pohled na hudbu individuální a představy každého autora rozdílné. Uznáváme statut hudebního publicisty - ten o hudbě informuje a dílo představuje lidem, ale nehodnotí, protože ví, že jeho pohled je pouze subjektivní a nemusí se shodovat s názorem dalších a může je dokonce od zakoupení díla odradit. A to jeho úkolem na rozdíl od kritika rozhodně není!

Nová deska je již nějakou dobu venku, jak se jí daří?

Deska je venku nějakých 14 dnů, je tedy brzy na nějaká hodnocení, nicméně ohlasy jsou veskrze kladné a koncerty k desce vyprodané nebo plné.

Kde se deska opozdila? Pokud vím, tak byla avizována na konec roku 2008.

Měli jsme úspěšný rok plný koncertů a nezbýval čas se naplno věnovat růstu desky, neměli jsme žádný ucelený delší čas zavřít se do studia a soustředěně se věnovat nahrávání. A pak se náročná sezóna bohužel podepsala i na Honzově zdraví, až z toho všeho skončil v lázních a doteď se ještě léčí s plicním onemocněním. Jsme rádi, že se zvládl dát dohromady k jarnímu termínu.

Mají názvy vašich desek nějakou symboliku? Nemohu se ubránit dojmu, že Arakain neuposlechl varování, zbloudil v labyrintu a teď se musel restartovat.

Arakain zrestartoval nádherným koncertem v Edenu s Plzeňskou filharmonií a následným "multiplatinovým" DVD "XXV Eden". Následovaly dvě sezóny krásných koncertů a příliv nových fanoušků.

Co kapelu vlastně vedlo k tomu, aby natočila album tak velkého rozsahu? Plocha 69 minut je opravdu obrovská.

Kapelu k tomu vedla spousta materiálu, který se nastřádal během dvou let, a nechtěli jsme být sami sobě cenzory a vybírat skladby do menšího časového rozmezí. Prostě jsme si řekli, že za stejný prachy tam bude víc muziky a každý si vybere. Už dnes víme, že jsme udělali dobře, protože podle ohlasů je vidět, že vkus fanoušků je velmi rozdílný a co někdo odmítá, jiný vyzdvihuje.

Kde se na desce vzala píseň "Maraton"?

"Maraton" je stará písnička z desky "Missariel" Lucie Bílé a my jsme s ní vystupovali v nejmenované televizní soutěži, kde měl každý interpret zahrát song někoho jiného. Na desce je proto, že si o to fanoušci řekli (v soutěži a pak i na našem webu měla tehdy úspěch) a navíc Honza tam podává tak heroický výkon, že by bylo škoda tu skladbu nechat ležet na smetišti dějin...

Dojem z loňského turné a nové desky byl jasný. Arakain se stává českou Panterou. Je to jen můj pocit, nebo vás tato legenda v poslední době skutečně ovlivnila?

Pantera nemohla žádného ortodoxního fanouška týhle muziky minout! Ani nás ne a pokud Arakain na někoho působí v tomhle duchu, můžeme být jen rádi, i když to srovnání je velmi domýšlivé - Pantera byla jen jedna!

Pod "Zabijákem v nás" je podepsaný Petr Kolář. Jedná se o jeho pozůstatek a poslední záblesk jeho působení?

"Zabiják" je pozůstatek z Kolářova období. Neseděl nám dlouho ten "ulítlej" text, ale mnozí nás přesvědčovali, že to je dobrá pecka a že by jí bylo škoda. A právě mnozí se ztotožnili i s tím textem, páč sourozenecké boje zažili na vlastní kůži.

Třiadvacátého dubna bude deska pokřtěna a to trošku netradičním kmotrem. Co vás přivedlo k Ozzákovi?

Kmotrů už měl Arakain tolik, že je těžké vybrat někoho originálního. Myslíme si, že Ozzák je dost originální postava. A proč si neužít taky trochu legrace, že?

Objeví se Arakain i v "Comebacku", když už hlavní hrdina má takový čestný úkol?

To samozřejmě záleží na scénáristech seriálu. Třeba k tomu někdy dojde - ostatně Arakain byl v minulých dílech několikrát zmíněn. (smích)

Teď trochu odbočíme od nové desky. S kapelou se určitě dlouho táhnul stín oslav 25 let. Co znamenalo tohle jubileum pro váš chod?

Znamenalo to právě takový ten restart - krásný koncert s filharmonií, krásné DVD a CD, krásný koncerty k výročí a znovunadechnutí se do další činnosti.

Na výročním koncertu byl jako jediný bývalý člen Aleš Brichta. Jeho pozice v historii kapely je neoddiskutovatelná, ale jaké jsou teď vztahy?

Vztahy jsou velmi mizivé, dalo by se říci, že jsou nijaké.

Za 27 let kapelou prošlo mnoho lidí. Je možné, že se na třicátých narozeninách objeví i jiní ex-členové?

Pravděpodobně asi ne. Se spoustou z nich již nejsme v kontaktu a mnozí již ani nejsou v hudbě aktivní. Ale když přijdou, rádi je představíme.

Když Kreyson křtil DVD, tak se sešla drtivá většina bývalých členů. Až na jednoho, kterým byl Robert Vondrovic. O tomhle skvělém bubeníkovi není slechu. Máte tušení, co s ním je?

Bob žije normálním životem běžného civilisty s občanským povoláním a pokud vím, tak k návratu k hudbě se nechystá. Jeho působení v Kreysonu pro něj skončilo spíš traumatem než radostí.

Současné turné s vámi jede zčásti i kapela Dymytry, kde hraje Jirka Urban junior. Jak moc je otec hrdý na svého syna?

Jsem samozřejmě rád, že jde v mých šlépějích a že může takhle uplatnit svůj talent. Naše diskuze se motají v podstatě hlavně kolem kytar, aparatur a muziky. Snažím se mu pomáhat, jak to jde, ale každá mladá kapela to má dneska těžké. Takovou zvláštností pro fanoušky Dymytry asi bude i Jirkovo povolání - je členem baletního souboru Národního divadla v Praze! Druhý syn Štěpán se věnuje sportu, i když byl v mládí nadaným klavíristou. (smích)

Reflektujete nějak mladou scénu? Nebo na to není čas?

Já vidím mladou scénu takřka denně v klubu Kain, takže v kontaktu jsem. Leckdy mě překvapí svou originalitou, jindy zamrzí, že zůstanou jen u revivalů.

Cvičíte ještě pravidelně na nástroje? Nebo po těch letech už jen jamujete?

Neumím si představit, že by se v žánru, jakým je metal, jamovalo - to je dost technická a přesně nadiktovaná muzika a kromě sól je bez improvizace. Na nástroje cvičíme, i když už jistě ne pravidelně, vzhledem k vytížení koncerty si hraní užijeme až až.