V jedenáctém pokračování naší rubriky věnované podpultovým deskám ostříme na druhé elpéčko projektu Nathana Williamse Wavves, synthpopové orgie ostrovních Client, kolaboraci CLP s brooklynským MC Kovasem a na debutové album Angličanky Polly Scattergood.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.
Zaostřeno na: Wavves - Wavvves
Label: Fat Possum Datum vydání: 3.2.2009 Žánr: noise punk, lo-fi
Jméno Nathana Williamse se začíná šířit daleko za hranice jeho San Diega. Může za to ale nejen to, že padl do oka hudebním elitářům v Pitchforku, ale především jeho jedinečná schopnost namíchat z přebuzených kytar, laciných bicích (cenou, nikoli myšlenkou) a předpotopních záznamových artefaktů naprosto jedinečný noise. Pod hlavičkou projektu Wavves v únoru navázal svým druhým albem "Wavvves" na jen pět měsíců starý, na audio kazetě vydaný (opět ony předpotopní artefakty) debut "Wavves". S punkovou umíněností a vervou vystavěné nánosy hudební špíny na něm protíná popovými nápěvy a nebojí se místy sklouznout až k easy-listening schématům typu sloka-refrén. Nesnižuje se však k bezduché či ducha předstírající repetici, ale vždy se snaží o to, aby ve všem byl patrný vývoj. A to ať již na úrovni hladce plynoucího alba či v jednotlivých písničkách. A při veškeré své náročnosti jde z téhle desky především cítit prosluněná Kalifornie a absolutní adorace života, ať už osud dává, nebo ne. Je jedno, jestli za to může marihuana, nebo talent, funguje to výtečně. Miroslav Böhm
Kate Holmes, Sarah Blackwood a Emily Mann mají venku následovníka placky "Heartland", s nímž jim pomohla trojice kámošů Joe Wilson (Sneaker Pimps), Youth a Toby Anderson. "Can You Feel?" je jasný synthipopový hit, který ukazuje jejich současnou tvář v army uniformách. Výraznější basové linky a nebo uhlazený šmrnc electroclashe - i tak se dá na čtvrtou desku "Command" nahlížet. Minulý život Sarah v Dubstar dostává častěji druhou šanci, ale pro skalní fans už to není žádné velké překvapení. "Command" je totiž elektronika pro masy od holek, které mají rády vyzývavou imidž a mají odhadnutelný styl. "Make Me Believe In You" nebo "Ghosts" mají jasný potenciál a pokud se vám pod kůži dostalo analogově hravé "Velocifero" Ladytron, budou se vám nové Clientky taktéž zamlouvat. Pro někoho se tento přístup může zdát chladně odtažitý, pokud však ústřední duo Client A a Client B znáte, zjistíte, že to je jen vypracovaná hra na vaše smysly s přesně diktovanými příkazy.
Dan Hájek
CLP mají venku svůj debut "Supercontinental", z něhož svět zásobují klipy, jsou na koncertní šňůře, plánují invazi do Ameriky a konečně vypustili i první vinylové épéčko s remixy. Pro tento účel byly vybrány skladby, na nichž participuje MC Kovas z Brooklynu, který spolupracoval s Justinem Timberlakem nebo De La Soul. "Homecourt" a "Dip Shorty" patří k tomu nejpovedenějšímu z desky a sami CLP (Chris De Luca a Phon.o) umíchali jednu novou verzi "Homecourt". Opuštění od ravu a přímočařejší disko hrátky nabízí stejný track v úpravě Housemeistera (velké to překvapení). Jeho "Eurodance Mix" je protislužbou za kolaboraci CLP na "Who Is That Noize? (Remixes)". Naopak Bugati Force "Dip Shorty" kompletně rozsekali do znamenité jízdy. Pokud si oficiálně stáhnete tento release, dostane se vám bonusových remixů od Unsportsmanlike a Litwinenko. "Homecourt / Dip Shorty EP" je velmi dobře fungujícím doplňkem k samotné desce, kde Bugati Force a jejich podání "Dip Shorty" jen tak z hlavy nevytlučete.
Dan Hájek
Eponymní debutové album Polly Scattergood je třeba rozdělit na dvě části. Na úvodní skladbu "I Hate The Way" a... zbytek. "Maybe if I'll skip my dinner, make myself pretty and thin, maybe then he will love me and stop licking up the other girls," naslouchá svým démonům Polly v doslovu otvíracího tracku a uzavírá tím sedmiminutovou, mrazivě intenzivní zpověď (bohužel, do videa, které najdete pod článkem, se doslov již nedostal). "I Hate The Way" se topí v atmosféře těch nejdrsnějších psychologických thrillerů. Uzavírá vás do svého vlastního temného světa, ve kterém se necháte svést línou gradací až do plného empatického refrénu, jakési černé díry, která vás snadno zcela pohltí. Bohužel zbytek stopáže se buď pokouší výtečný úvod rozpačitě napodobit, nebo uniká k popovým bonmotům, které potvrzují, že Polly Scattergood vystudovala stejnou hudební školu jako Leona Lewis či Kate Nash. Nebýt "I Hate The Way" dokonalou ukázku anti-hitu, byla by tahle Angličanka dokonalým one-hit wonderem. Miroslav Böhm
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím
