© facebook interpreta
Michal Koch - Slovy těžko popsatelné (9/10)
Vztah k interpretovi: K Lence Dusilové desku od desky více a více srdcový, ke Clarinet Factory a Beatě Hlavenkové až doposud nijaký. Čas od času se mi to zkrátka přihodí. Dozvím se o tom, že má vyjít nějaká nová deska a hned vím, že bych o ní chtěl psát, už jenom proto, kdo je jejím tvůrcem. Pak se objeví možnost popsat své dojmy v makrorecenzi, do které se nadšeně přihlásím. Desku poslouchám a poslouchám, jsem unešen krásou, a dny plynou. Dny plynou, termín pro odevzdání příspěvku se blíží a já pořád nevím, co o albu vlastně napsat. Proč kruciš nelze napsat jednoslovnou recenzi a šoupnout k ní bodové hodnocení? Proč mám psát o tom, jak krásné melodie z cédéčka zní, jak plné kouzelných nápadů jsou aranže, jak snové a do říše Fantazie zvoucí jsou texty, jak hladivý a přitom plný je Lenčin zpěv? Proč psát o tom, že tohle album je čiré umění, které si asi (bohužel) jen málo lidí koupí, ale které rozvine estetické hudební cítění každému, kdo mu dá tu šanci a poslechne si ho? Proč nemůžu napsat prostě a jednoduše to jediné slovo, které se mi při jeho poslechu opakovaně objevuje na rtech? NÁDHERA! Radek Londin - Ví, čím mě utiší (9/10)
Vztah k interpretovi: Stále vřelejší. Mám radost, jaké rostou v českém jazzu poslední dobou osobnosti. Berou si z tradice, ale jen nepřehrávají standardy. Přicházejí s vlastním současným zvukem, překračujícím geografické a muzikantské hranice. Jen si vezměte, co vychází na Animal Music nebo Amplión Records. K této generaci patří výtečná pianistka, skladatelka a kapelnice Beata Hlavenková, rytmická sekce Vertigo Quintetu i Clarinet Factory. Co ale potěší ještě více, že Lence Dusilové už nestačil prostor mezi rockovými světy a zamířila právě k výše zmíněným. Respekt! Dan Bárta našel svůj ženský protějšek. Co dělá z "Eternal Seekers" výjimečnou desku, je způsob, jímž propojuje hudbu s básní. Znám mnoho případů, kdy se muzika příliš ohne, aby prošla slova či naopak mysl hledá slabiky do rytmu hudby (viz trochejotepec Bárta). Každá vteřina "Eternal Seekers" působí naprosto organicky, obě části zůstávají v rovnováze. Člověk má chuť poděkovat každému, kdo se na něčem tak krásném podílel. Nebo radši...pssst! "Luny pat" začíná. Tereza Nádějová Podzimní souznění (9/10)
Vztah k interpretovi: Lenku Dusilovou mám hodně ráda už od dob Sluníčka.
© facebook interpreta
Vztah k interpretovi: Sleduji ji velmi dlouho, koncerty Sluníčka jsem ve své době nikdy nevynechal. Vždy s napětím očekávám, čím novým mě zase dokáže překvapit. Lenka Dusilová k takové desce už dlouho směřovala. Na "Eternal Seekers" přirozeně dospěla ke své nejzávažnější a nejhlubší nahrávce. K hudbě, jejíž poslech není vůbec snadný, ale o to více je zajímavý a dobrodružný. Těm, co vyrůstali na Sluníčku jako já, podává pomocnou ruku skladbou "Půlnoc". Je to první záchytný bod, vzpomínka na devadesátá léta a důkaz toho, že Lenky cesta byla vytýčena již tehdy. Teď dokáže hudbou působit bolest, nutí zamyslet. "Eternal Seekers" není zábavná deska. Není o energii, kterou byste chtěli s někým sdílet. Při jejím poslechu si rozhodně neoddechnete, spíš vás vyčerpá a po odeznění posledních tónů nechá dlouho zahloubaného do sebe sama. Je velmi intimní a osobní - působí na ty city, které nechcete odhalovat každému. I proto si ji sobecky necháte jen pro sebe, i proto by mě naživo nebavila. Ale doma nebo ve sluchátkách je to mistrovský kousek. Když před lety propůjčila Lenka svůj hlas na Landova "Smrtihlava", měl jsem pocit, že vyhasla. Ale její další směřování ukázalo, že člověk asi musí čas od času šlápnout vedle. O to víc si pak můžete vychutnat nahrávky, jako je "Eternal Seekers". Eva Samšuková - Proč tak smutně? (7/10)
Vztah k interpretovi: Odjakživa okouzlena hlasem Lenky Dusilové. Loňský podzim přinesl do České republiky pár zajímavých akustických projektů, ve kterých se proplétají různé, více či méně odlišné hudební větve. Opravdoví muzikanti na albu "Eternal Seekers" dokázali stmelit několik zajímavých nástrojů. Přiznám se ale, že k albu mě přivedl hlavně zájem o tvorbu Lenky Dusilové, představující se nyní v mnohem jemnější formě. Její jasný a ostrý hlas mě opět naprosto uhranul. Doplňují ho čtyři klarinety. Nebo je tomu naopak? Jedno bez druhého by se jednoduše neobešlo. Mám také ráda klavír, mám ráda slovenštinu - ani jedno na albu nechybí, ale úplná spokojenost a unešenost se stejně nedostavila. Navzdory barevné hudbě začínám při opětovném poslouchání trpět příliš zádumčivou atmosférou celé desky. Nicméně se mi při písničce "Ječmínek" vybavili moji dětští Broučci, a tak jsem přeci jen našla důvod se usmát. Celý nápad desky je rozhodně nevšední, dle mého názoru však není nijak převratný. Ale koncert celého seskupení má prý úchvatnou atmosféru, tak doufám, že se ještě najde příležitost na nějaký zajít. Poslouchat "Eternal Seekers" doma se mi zas tak moc nechce.
Album: Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Clarinet Factory - Eternal Seekers
Průměrné hodnocení: 8,6/10
Celkový čas: 49:25
Skladby: Luny pat, Komíhání, Verše, Ječmínek, Půlnoc, Úzký dům, Dzdzysto, Ohně, Spirály, Louče, Pro Lenku, Za vodou
