Ať už jdete na metalový koncert poprvé nebo posté, dejte si pozor, aby to zároveň nebyla návštěva poslední. Rozmyslete si, kam v prostoru celé akce umístíte svou maličkost. Vpředu pod pódiem by vás totiž někdo mohl zabít nebo poblít. Pardon - říká se tomu tancování a growling. Tyhle dva atributy splnil sobotní koncert tří metalových kapel s podškatulkami death metal, metalcore a thrash metal do posledního písmene. A tak nakonec jejich kouzlu podlehly i křehké dívky na podpatcích a přímo před bednami trénovaly svoje krční svaly spolu s lidmi v železných kanadách.

Šok, aneb prvotní pocit, který provázel začátek koncertu. Jeho důvod vznikal přímo na scéně, ze které se do celého továrního prostředí Abatonu rozléhalo regulérní techno. Nespletli jsme si snad datum, čas a místo? Naštěstí nikoli - šlo jen o efektní intro německé kapely Deadlock, která do své metalové polívčičky míchá melodické samplové prvky, které občas dostanou tak velký prostor (například v songu "End Begins"), že ortodoxní vyznavači metalu nestačí zírat. Posluchači s duší otevřenou novotám se ale dobře pobaví. Ostatně o zábavu a podívanou není u Deadlock nouze. Pominu-li fakt, že se kapela svým zjevem vymyká vlasaté tradici metalových muzikantů a spíš se podobá emákům, pak se hlavní poklad skrývá ve zpěvačce Sabině. Její perfektně zazpívané party, které na koncertě zní mnohem přirozeněji než na deskách, umocňuje atmosféra, která zavládne vždy, když tvrdá muzika ustoupí do pozadí a Sabina jako by se ocitla na pódiu sama se svým hlasem a se zkrocenými pohledy upřenými jen na její osobu.

Po krátké pauze, kdy do nás abatonští zvukaři pouštěli na uklidněnou jazzík, ztvrdili pokračování večera výhradně mužští The Haunted. Ten tatík, který se objevil při začátku jejich setu na scéně, nebyl nikdo jiný než jejich zpěvák. Pěkně se vyloupl. Ovládal všechny možné podoby drsného hlasu, bohužel byl ale mírně poškozen zvukařem. Celkový zvuk The Haunted byl sice zcela kompaktní, ale vokál Petera Dolvinga se v něm hluboce ztrácel a texty jednotlivých písniček, v téhle hudbě i tak těžko zachytitelné, nemohli nezasvěcení rozeznat vůbec. Hlasivky mu občas taktéž vypověděly službu, když se v čistě zpívaných linkách rozhodly přeskakovat. Na energii to sice kapele neubralo, ale i tak bylo ve vzduchu cítit, na kohože se dneska čeká, až vyleze z backstage. Což dokazovalo i lámající se skomírající kolo v kotli.

Konečně se v sále pořádně setmělo, kolíky hlasitosti na zvukařském stolku vyletěly nahoru a na jeviště nastoupili mistři a jedna mistryně ze Spojených států, aby nám to konečně pořádně nandali. Možná jsem mírně ovlivněná, nicméně koncert mi jen potvrdil mé dohady, že ze tří přítomných kapel budou právě muzikanti z All That Remains jednoznačnou špičkou. Ačkoli je pravda, že oproti tempům a vyhrávkám, na které jsou fanoušci zvyklí z desek, kapela na koncertě podává rychlejší verze jednotlivých songů, tudíž i kytarová sóla jsou poněkud zjednodušená a melodické momenty tak silně nevyniknou. Na druhou stranu nenechají ATR během svého koncertu nikoho vydechnout. Čímž zase vynahrazují délku show, která během čtrnácti skladeb uteče tak rychle, jako by celou dobu běžela v tempu dvojšlapky songu "Six".

Trio All That Remains, Deadlock a The Haunted nemá na momentálním společném turné po Evropě času nazbyt. Zvukovky i jednotlivé koncerty odsejpaly rychle jako na drátku, u hlavních aktérů večera jsem se ale nedočkali ani jednoho přídavku. Já jsem i tak odešla nadmíru uspokojena. Občas jsem si mohla beztrestně do někoho kopnout nebo si bezdůvodně vyřvávat hlasivky a podala jsem si ruku se svou americkou basovou modlou. Jak by můj pocit shrnul Philip z ATR? "Yeah!"

Setlist: The Air That I Breath, Undone, Become The Catalyst, Not Alone, The Weak Willed, Chiron, For Salvation, Before The Damned, Tattered On My Sleve, Six, Overcome, We Stand, Two Weeks, This Calling

Fotogalerii z koncertu si prohlédněte ZDE.

All That Remains, The Haunted, Deadlock, Abaton, Praha, 7.2.2009