Říká se, že punk je mrtvej. Možná tomu tak je, ale když punková kapela vyprodá sportovní halu, tak je to minimálně na pováženou. To když se s kariérou loučili slovenští Inekafe... A nebylo to loučení obyčejné. Vždyť do pražské Incheba Arény si cestu našlo přes čtyři a půl tisíce diváků.
© Veronika Hesounová / musicserver.cz Loňský "poslední" koncert Kafáčů v Bratislavě ukázal, že kapela má neustále silnou fanouškovskou základnu a po četných žádostech se kapela rozhodla vyhovět a zahrát i publiku pražskému. Solidní mediální masáž způsobila, že akce byla nejdříve přesouvána do větších prostor, aby i ty zůstaly beznadějně vyprodány. Nedávný
rozhovor přinesl mnohé informace, ale i tak závěrečná show nezůstala bez překvapení.
Celý koncert jsem zahájil netradičně v nedaleké třísesterské hospodě Na Staré kovárně, kde se sešla pražská punková hudební smetánka a všichni vzpomínali na svoje zkušenosti s
Inekafe. S pokročilým časem jsme se rozutekli po vlastní ose na Výstaviště v Holešovicích, kde měl mejdan pokračovat. Hala byla již slušné zaplněná a dav stál šílenou frontu na šíleně předražené pivo, kde se dokonce uplácelo za přednost. Bylo něco málo po osmé, když na pódium vtrhli
From Our Hands, mladá parta z Bratislavy. Co k nim říct? Nasazení na jedničku, výborně zmáknuté hudebně, bez větších chyb, ale jinak nic. Na pódiu to zkrátka žilo tak třikrát více než pod ním. Pro kluky musí být super, že si mohli zahrát před plnou sportovní halou a od hlavních hvězd je pěkné, že jim tu šanci dali, ale kdyby akce zůstala dle původních plánů bez předkapely, tak by se asi nikdo nezlobil.
© Veronika Hesounová / musicserver.cz To
Inekafe už byla jiná sorta. Vtrhli na scénu jako živá voda a brali vše, co jim stálo v cestě. Mistr zvuku sice občas tápal, ale čtveřice se tím nenechala zaskočit. Již úvodní "Peter" ukázal, že síla je v živelnosti a dav notně přikyvoval.
Inekafe mělo vždy jednu velkou slabinu. Tou byl živý projev frontmana Vratka, který vždy intonačně velmi zaostával za studiovými výkony. O to víc jsem nevěřil vlastním uším, že tentokráte zpíval opravdu dobře. Samozřejmě, že to nebylo úplně čisté, ale to se očekává od Roberta Planta a ne od punkáče z Bratislavy. Byla to jízda, velká jízda. Chyb sice bylo nemálo, ale kdo by se nad nimi pozastavoval, když to bylo poslední koncert, že?
Ale překvapení bylo mnohem víc než jen zpěv. Od začátku nás upoutal klavír na kraji scény a dohadovali jsme se, který song si vyslouží jeho použití. Když po telefonním bloku "Telefonné číslo" a "090x" odešla kapela z jeviště, tak se za klavír usadil neznámý hráč a spustil první tóny songu "Biely hotel". Publikum začalo opravdu šílet. Komorní skladba pro klavír, zpěv a pětitisícový sbor měla velký úspěch, který vygradoval při stejně provedené hitovce "Ráno". Na postranních projektorech byla vidět jen šťastná tvář zpěvák, který neskrýval dojetí nad fantastickým publikem. A jak řekl jeden můj kamarád:
"Ten bude celou noc brečet do polštáře štěstím!"
© Veronika Hesounová / musicserver.cz Poté se vrátil i zbytek skupiny a jelo se dál. Trošku zazlobila technika a při "Čumilovi" běžela projekce k songu "30. február", což všichni přešli s úsměvem. Tady se skutečně nedalo nic vyčítat. Průřez všemi deskami a velmi silný závěrečný dvojblok složený z klipovek "Spomienky na budúcnost" a "Rúžová záhrada". Po něm odešli do backstage. V tu chvíli nikoho nemohlo napadnout, že by byl konec, pokud by nezasáhl lidský faktor. (Ano, narážím na koncert
Slayer, kde jsem nadával na absenci přídavku, abych později zjistil, že kapela přidávat chtěla, ale neznámý aktivista rozsvítil halu.) Nestalo se a Kafáči se vrátili, aby se vyfotili s davem. Náš hlouček se bavil tím, že kontroloval úsměvy, aby fotka nebyla zkažená, protože tam určitě budeme vidět. Dobrá nálada prostě byla všude. Až na pár jedinců za námi, kteří občas utrousili naším směrem poznámku o "feťácích v křiváku", ale náladu jsme si zkazit nenechali.
Následoval "Svätý pokoj", "Vianoce" a konečně novinka nazvaná "Deja vú". Když zazněly první akordy z "Ďakujeme vám", tak všichni čekali konec, a proto dav odzpíval celou písničku s takovým nasazením, že kapela musela opět zatlačit slzu dojetí, které bylo ve tvářích protagonistů jasně vidět. Uctivě se klaněli a odešli. Dost možná jednou pro vždy. Až na Vratka, který se vrátil s akustickou kytarou a zahrál "Záverečnou", která fanouškovským sborem dostala úplně jiný rozměr. Po tomhle už nic jiného přijít nemohlo. Jen několik minut potlesku a loučení s kapelou, která ukázala, že i punk má místo v rádiích a televizi.
Co říct závěrem?
Inekafe oficiálně skončili, ale sama kapela úplně nepopřela možnost, že se ještě někdy na koncertu objeví. Doufejme, že se to stane, protože i po několika letech má jejich hudba neustále co říct. Což ostatně poznáte sami z DVD, které se v Praze natáčelo a mělo by vyjít do Velikonoc.
Fotogalerii z koncertu
najdete ZDE.
Inekafe,
From Our Hands, Incheba Aréna, Praha, 31.1.2009