Minulé pondělí bylo, myslím, svátkem nejen pro Xenie. Fanoušci tzv. gotického rocku se totiž sešli na koncertě, dovolím si říci legendy, jedné kapitoly rocku - The Mission. Již potřetí po revoluci, po Sportovce a Lucerně, vystoupili v Paláci Akropolis. Nechci tady podrobně rozebírat historii skupiny, místy se jí samozřejmě dotknu, znalci vědí a ostatní to asi až zas tolik nezajímá, nicméně by mělo :), a tak je odkáži na hodně bohaté stránky skupiny. Po dost dlouhé pauze (v roce 1996 vydali Mission poslední řadové album "Blue"), které už předcházely jisté personální změny, se v poslední době aktivity kapely začaly obnovovat (zpěvákem upravené starší věci na albu "Resurrection", koncertní album "Ever After", ty jsem dosud neslyšel, nebo výše zmíněné stránky) a od dubna 2000 oživovací turné Recon 2000.

Přeskokany slavných Britů byly dvě skupiny. Nejdříve čeští Decline, které jsem bohužel zastihl až na poslední skladbu a ta mě svým odpichem, dost slyšitelnými kytarami, mile překvapila, možná to nebudou takoví popíkáři (ty Cure jsou asi znát), jak bych soudil ze skladeb v rádiu. Po nich se představila skupina Underdog. Ta v úsporné trojici (bicí, basa, kytara) zahrála hodně rockové pecky, kolt jim visel dost nízko, totiž kytara byla řádně ostrá, místy by šla použít škatulka grunge. Skladby byly pestré, měnily se částečně rytmicky, obsahovaly klidnější pasáže. Velkým pozitivem (dle CD "Rise" prodávaného v předsálí) dost čerstvé skupiny (a kamarádů členů The Mission) byl kvalitní zpěv, což se plně prokázalo při jedné skladbě hrané pouze se španělkou (ovšem elektrifikovanou). Dost slušné, snesl bych víc než asi půlhodiny.

Po relativně dlouhých přípravách nastoupili na scénu, jíž vévodil jejich znak, The Mission. Kromě základajících členů zpěváka Waynea Husseyho a basáka Craiga Adamse (který se ale na posledních dvou řadových albech nepodílel, je členem The Cult) jsou členy kapely kytarista Mark Thwaite (hrál na posledních třech řadových albech) a bubeník Scott Garrett (také The Cult, v této souvislosti je otázkou plánovaná nová deska téhle kapely).

Začali pro mě překvapivě úvodní skladbou "Never Again" z alba "Masque" z roku 1992, na kterém trochu využili elektroniku, a ortodoxní příznivci gotického rocku je za to neměli rádi. Na koncertě to ovšem bylo bez elektroniky, s lehce pozměněnými bicími (ve výsledku slabší než na desce). Podobně upravené byly některé další skladby, především "Amelia" hraná o hodně pomaleji, částečně "Garden Of Delight" (i když ta v čistě kytarové verzi existuje, ale ta hymnická, pouze smyčcová verze z prvního alba "Gods Own Medicine", je stejně lepší).

Obecně se dá říci, že kytara byla dominantním nástrojem, místy možná až moc, protože se trochu "ztrácel" zpěv. Některé verze skladeb by tak potěšily spíš metalisty ("Grapes Of Disease", "Sacrifice"), což poměrně početné dívky v publiku možná trochu zaskočilo, protože na deskách je znát, že The Mission především umí napsat melodickou skladbu a to bylo místy poněkud potlačeno. Nemá cenu vyjmenovávat další zahrané skladby, zazněla většina základních, mj. "Severina", "Hands Across The Ocean", "Butterfly On The Wheel", "Tower of Strength". Některé plánované (dle po koncertě viděném playlistu) byly vypuštěny, navzdory dvěma přídavkům, takže například z alba "Neverland" z roku 1995 nezahráli nic. Celkem pochopitelný byl důraz na "zlaté období" konce 80. let a přelomu 90., i když asi nejúspěšnější deska "Children" z 1987 byla zastoupena jen dvěma kousky (nezahráli "Kingdom Come", aspoň si to nevybavuji). Co mile překvapilo, byly dvě věci - dvě nové skladby, které se vedle starších kolegyň nemusely vůbec stydět, a coververze "Never Let Me Down Again" od Depeche Mode, které kytarový háv velice slušel a publikum se po rozpačitém začátku, kdy nepoznávalo, chytlo.

Dalo by se napsat ještě hodně, ale uzavřel bych to tak, že The Mission dokázali, že nejsou žádnou fosílií, že jejich skladby patří do zlatého fondu rockové muziky a že mají co říci i dnes (hlas má Hussey stále výborný, plánují novou desku), i když už nepůjde o udávání nějakého (nového) směru. Ačkoliv měl koncert některé drobné mouchy (mj. přehnaná hlasitost, ještě dva dny poté mně lehce hučelo v ušícha a konec v deset hodin kvůli případným stížnostem na hluk), hodně dobře doplňuje studiové nahrávky. Dost našlapaná Akropole, která si několikrát s vervou zazpívala (Hussey umí publikum zmáknout) to myslím viděla podobně, takže se jich snad ještě dočkáme (přiložené obrázky nejsou z pražského koncertu, ale z Francie).

The Mission, Underdog, Decline, Palác Akropolis, Praha, 27.11. 2000