"Na turné se ocitáme po více než dvou a půl letech, pro hudebníka je to nepředstavitelné. Je to, jako byste vy měli být dva a půl roku bez s... jsou tady děti, kolik ti je? Jedenáct? Tak poslyš, je to jako bys měl být dva a půl roku bez čokolády." Autor: Igor Timko, zn. Východňar.

Dva a půl roku absence a frustrace se projevilo jen a jen pozitivně na skvělém výkonu celého košického ansámblu. Inteligentní texty a příjemný popík, to jsou dlouhodobě hlavní devizy jedné ze stálic slovenské hudební scény, v Praze No Name přidali i humor a entuziasmus.

Všechny zmíněné faktory ale absolutně postrádal první předskokan - Petr Bende. V roce 2004 odjel s No Name jejich podzimní turné a odehrál s nimi šestadvacet koncertů. Před čtyřmi lety probíhal právě největší boom kolem No Name a ti se záhy vyškrábali na pomyslný vrcholu popularity, Petr Bende byl naopak brán jako neznámý nadějný interpret. V současnosti si slovenská kapela drží své pozice, Bende je pak možná více známý, avšak méně nadějný.

Stříbrná pozice v soutěži hudebních pseudotalentů Superstar 2005 je pochopitelná, neboť na rozdíl od svých soupeřů Petr Bende uměl a umí zpívat. Jeho vystoupení však tradičně chybí větší show a nejinak tomu bylo ve čtvrtek. Prořídlé ochozy pražské Tesla Areny, bílé plátno v pozadí a především minely osvětlovače učinily z vystoupení Petr Bende Band vyloženě trapnou záležitost.

Fanoušky výrazněji zaujalo až závěrečné číslo, kdy se Petr Bende přemístil od mikrofonu k bicím a společně se svým kolegou předvedl show á la Safri Duo. Zpočátku originální kus se po několika minutách změnil v cirkusovou estrádu. Bubenickou epizodu Bende následně okořenil mizernou coververzí Jamese Browna "I Got You - I Feel Good". Pokud by podobný výkon předvedl při silvestrovské show na Václavském náměstí, dočkal by se zcela jistě ovací, publikum v Tesla Areně však zůstalo po zásluze němé. Prostorem ještě zněly činely bubeníka a na obrazovkách na pódiu se objevily reklamy. Amatérismus v přímém přenosu.

V nevděčné roli druhého předskokana se představila Ewa Farna. Patnáctiletá rodačka z Třince zaskočila svou suverenitou celou arénu. Návštěvníci koncertu, povětšinou v kristových letech, by mohli slečně Farné suplovat rodiče, přesto na místo moralizování a odmítání skákali společně s živelnou česko-polskou "rebelkou". Ta se na začátku svého vystoupení zjevila na pódiu na houpačce, pozvolna se spouštěla od stropu arény dolů, na pódium. Sotva došlápla na pevnou zem, začaly kamerové manévry. Ramena jeřábů s připevněnými kamerami létala vzduchem a zabírala sexy outfit mladé zpěvačky. Pěvecký talent Ewy Farné je neoddiskutovatelný, je však pravidelně topen nedostatkem přirozenosti. Farné se podařilo vytvořit show, která fanouška bavila, pro příště by snad mohla ještě více zpívat a méně křičet, Petra Bendeho ale jasně předčila.

Její krátké vystoupení mělo šťávu. Kdo se navíc uměl povznést nad infantilní texty a kýčovité pop-punkové refrény, nalezl i něco více než jen pobavení. Závěrečnou píseň "Měls mě vůbec rád" zpívala celá aréna a Farna připravila slovenským No Name již příjemně rozehřáté publikum. Výrazné zlepšení atmosféry bylo do jisté míry ovlivněno i migrací fanoušků z ochozů do kotle. Farná během pětačtyřiceti minut rozhodně nezklamala, ba naopak. Na vystoupení No Name pak platí podobná charakteristika.

Improvizované pódium se rozevřelo a proměnilo v precizně připravenou stage. Za zády hudebníků se objevily portréty jednotlivých členů kapely v nadživotní velikosti. Během koncertu pak byly promítány videoklipy a různé animace k písním. Tesla Arena ožila a veliký podíl na tom měl charismatický Igor Timko. V pauzách mezi jednotlivými písněmi servíroval jeden povedený vtip za druhým a ukázal se nejen jako kvalitní zpěvák a showman, ale i jako jedinečný společník.

Taneční záležitost "Len tak stáť" z aktuálního alba "V rovnováhe" otevřela celé téměř dvouhodinové vystoupení. Reakce publika pak byla přiměřeně nadšená. Doslova výbuch ale způsobila druhá píseň v pořadí "Nie alebo áno". Tisíce hlasivek křičelo refrén tak naléhavě, až šel mráz po zádech.

"Ako prvé ma naučili mávat, pre človeka aký smutný zvyk," představil Igor Timko další píseň z nejnovější desky. V aranžích, v jakých ji No Name živě zahráli, byla mnohem silnější než na albu, kde poslech ruší přílišná koncentrace smyčců. Vůbec většina písní zněla při živém vystoupení lépe než na desce, což rozhodně nebývá u No Name zvykem. Za povedeným večerem stojí i vynikající zvukař. Celý koncert byl výjimečně ozvučený a kromě již zmíněné písně vyniklo i sólo klávesového mága Zoliho Sallaie.

Pozitivní vibrace publika byly odpovědí na dění na pódiu. Sborový zpěv při hitovkách "Žily", "Večnosť", "Prvá", "Starosta" či "Ty a Tvoja sestra" opět způsoboval mrazivý pocit po těle. No Name se povedlo ovlivňovat skrze nenáročnou hudbu lidské emoce a v tom vidím smysl jejich další existence. Balady o lásce tisíckrát jinak se na pochmurný závěr listopadu hodí, lépe své turné No Name ani načasovat nemohli. Při derniéře se sice původně očekávala mnohem vyšší návštěva, přesto mohou zástupci slovenského popu odpočívat zimním spánkem v klidu. Své pozice na českém hudebním poli potvrdili. Thumbs up, Igor Timko!

Obsáhlou fotogalerii z koncertu naleznete zde.

No Name, Ewa Farna, Petr Bende, Tesla Arena, Praha, 27.11.2008