Vánoce na krku a poslední Caveova dlouhohrající nahrávka je na pultech obchodů už od března. Co s tím? Co třeba znovu vydat záznam koncertů z Royal Albert Hall z roku 1997. Však on si to někdo koupí... Tak nějak se asi mohla odehrávat předvánoční porada u vydavatelství Mute.
Rok 1997 byl pro
The Bad Seeds obdobím těsně po "The Boatman's Call". Obdobím harmonie, poklidných romantických a intimních písní, lásky a porozumění.
Nick Cave na koncertech čerpal - kromě aktuálního alba - hojně také z "Murder Ballads" i "Let Love In" a po jedenácti letech oprášil tajemnou baladu "Stranger Than Kidness". Tu kapela od roku 1988 naživo nehrála, a do tehdejší nálady skvěle zapadala. Od všeho trochu nám nabízí ani ne hodinový výběr z koncertů odehraných 19. a 20. května v londýnské Royal Albert Hall, mimochodem téměř identické dvojvystoupení se uskutečnilo i v Praze jen dva týdny poté.
The Bad Seeds byli v úžasné formě (ale mezi námi - kdy ne, že).
Warren Ellis po svém škádlil housle, rozervané žíně často visely z jeho smyčce. Cave byl harmonický, smířlivý a velmi uvolněný, Bargeld coby Elisa Day byl publikem opravdu bouřlivě přijímán. To z nahrávky cítíte od prvních tónů "Lime Tree Arbour" až po závěrečnou "The Mercy Seat". Atmosféru těch dvou večerů se podařilo věrně zakonzervovat a i zvuk je výborně nasnímaný. I přesto ale působí cédéčko v této formě jen jako narychlo vydané předvánoční lákadlo na věrné příznivce kapely. Velkou většinu z něj už totiž známe z druhého disku deset let staré limitované edice alba "The Best Of Nick Cave And The Bad Seeds".
Kdyby se
The Bad Seeds nebo
Mute rozhodli vydat kompletní koncert, který by čítal všech devatenáct odehraných skladeb, dávalo by to smysl. Ale přidat pouhé čtyři, i když příjemné a zajímavé verze písní (kouzelný backvokál v "People Ain't No Good") a jednu ubrat ("The Weeping Song" nacházející se na
bestofu byl z nepochopitelných důvodů z této desky odstraněn) mluví samo za sebe. K tomu si přidejte sice graficky zajímavý rozkládací digipack, ale informačně naprosto nedostatečný (kdo by chtěl vědět z kterého koncertu pochází jaká skladba, má prostě smůlu).
Live At The Royal Albert Hall 19. a 20. května 1997
Pro úplnost si udělejte vlastní představu, jak album mohlo také vypadat - podívejte se na setlisty obou koncertů:
19. května 1997Far From Me, Lime Tree Arbour, Stranger Than Kindness, Red Right Hand,
Black Hair, The Carny, People Ain't No Good, West Country Girl, Brompton Oratory, I Let Love In, Mercy, Into My Arms, Henry Lee, The Weeping Song, Plain Gold Ring, Where The Wild Roses Grow, The Mercy Seat, (Are You) The One That I've Been Waiting For?, Do You Love Me?
20. května 1997Far From Me, Lime Tree Arbour, Stranger Than Kindness, Red Right Hand, People Ain't No Good, The Carny,
Black Hair, West Country Girl, Brompton Oratory, Nobody's Baby Now, I Let Love In, Into My Arms, Henry Lee, The Weeping Song, The Ship Song, Where The Wild Roses Grow, The Mercy Seat, (Are You) The One That I've Been Waiting For?, Plain Gold Ring
"Live At The Royal Albert Hall" je prostě odbyté a ať už to s vydáním předchozí verze bylo jakkoliv (v promo materiálech se můžete dočíst příběh o narychlo vypuštěné původní verzi v důsledku problémů s licencí pro Japonsko), vydání v současné podobě není téměř nijak přínosné. A i když jako třetí (po "Live Seeds" a "The Abattoir Blues Tour") živák
The Bad Seeds přináší další a zajímavý pohled na ně, má tentokrát smysl jen pro ty, co neznají jeho původní podobu.
5/10 
