Soundtrack k příjemnému dni

21.11.2008 05:00 - Robert Hübner | foto: facebook interpreta

Není to dlouho, co i český éter válcovala skladba "Hey There Delilah". Její autor, americká skupina Plain White T's už ale nachystala nové album - „Big Bad World“. A nutno přiznat, že to je vpravdě voňavá deska. Budete si u ní například říkat, cože to vlastně slyšíte za nástroje.
7/10

Plain White T’s - Big Bad World

Skladby: Big Bad World, Natural Disaster, Serious Mistake, Rainy Day, 1,2,3,4, That Girl, Sunlight, I Really Want You, Meet Me In California, Someday
Vydáno: 22.09.2008
Celkový čas: 34:01
Vydavatel: Parlophone
Máte pocit, že kdesi slyšíte chytlavé melodie Good Charlotte. Ale kdepak. To hraje otvírák nové desky Plain White T's... A pomalu se houpete v rytmu blues. Doprava, doleva. Tep se vám zpomaluje a říkáte si, škoda, že taková hudba už dneska není v módě. Upadla do zapomnění, takže už nevíte, kdo to vlastně zpívá. Musí to být cover nějakýho starýho černošskýho hitu. Ale je to jen "Sunlight" od Plain White T's... Zdá se vám, že tohle snad musí být přídavek, co Robbie Williams nezahrál v Knebworthu, přesně ten song, co známý zapomněl přidat, když vám vypaloval výběr Robbieho hitů. Omyl. Posloucháte "Meet Me In California" od Plain White T's...

Ano, takhle deska má mnoho poloh. Když jsem ji vybaloval z poštovního balíku, nemohl jsem se dočkat, až ji hodím do přehrávače. Pohodové hudby není nikdy dost. Žádná estrádní trapárna, žádná náročná depkařina. Známější poprockové kapely v tomhle bývají jistota. Neurazí ani nerozhodí na prášky. Prostě pohoda, myslel jsem si.

Pletl jsem se. "Big Bad World" splňuje všechny tyhle charakteristiky, ale má něco navíc. Dokonce dost, aby to svádělo k zamyšlení; tím se hudba odsouvá z kategorie pohodový poprock někam výš. Ale pozor, to zamyšlení často zní asi takhle: "Co je tohle za nástroj?!" Ono vás totiž tak trochu vyvede z míry, když posloucháte vypiplané, jemně zkreslené kytary, jaké bývají u tvrdších boybandů zvykem, a najednou BUM, opře se do toho lesní roh, foukací harmonika nebo pozoun. Kluci nebo spíš šikovný producent Johnny K tyhle hračky umí správně použít. Rockové bubny à la Tre Cool z Green Day tomu všemu dávají údernost a za spolupráce orchestrionu, který se dle kapely skládá jen z nástrojů s datem výroby starším než 1970 (Plain White T's se totiž snaží o návrat do 50. a 60. let), dělají ze sympatického popu něco víc.

Z tracklistu bych pak vypíchl hlavně "1,2,3,4". Je to sice až na strop průhledný pokus o "Hey There Delilah 2", ale vyšel a dokonce beze ztráty cti. Naturální zpěv s puberťáckým škobrtáním a zastřenými místy propůjčuje společně s vybrnkávanou akustickou kytarou intimní atmosféru. Tak intimní, že slaďoučký text působí přirozeně, upřímně a osobně. Fakt se mi z něho nedělá špatně, což svědčí o tom, že i věty jako "I love you" nebo "I'm so glad I found you" nemusí vyznít prázdně. Ty se totiž kýčem stávají až tím, jak moc jsou využívány či spíše zneužívány.

Jestli se dá říct, že Plain White T's skutečně dospěli a našli se, pak je to právě na této placce. "Big Bad World" možná na pultech nevypráší kožich všem svým konkurentům, neboť postrádá superhit, který by ho prodal a udělal z něj million dollar baby, ale pro kapelu samou to je zlom. Za jehož švy už nestojí fajnová parta, ale vyzrálá kapela s jasným a extravagantním rukopisem.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY