Tři rezavé vlasy děda Hansarda

13.11.2008 12:45 - Eva Liliana Vlachová | foto: facebook interpreta

Irské formace The Swell Season v čele s Glenem Hansardem a Markétou Irglovou je po komerčním úspěchu filmu "Once" najednou všude plno. Vyprodávají koncerty po celém světě a lidé je nekriticky milují a uctívají. Podařilo se jim svým melancholickým folk rockem přesvědčit i publikum chladné švédské metropole?
Mark Geary
© Eva Vlachová / musicserver.cz
Už při hledání místa konání koncertu na mapě jsem se trochu zarazila. Lokality místních klubů mám v malíčku, ale v Berns Salonger jsem na koncertě ještě nikdy nebyla. Není divu. Po menším průzkumu na internetu jsem zjistila, že The Swell Season tentokrát nebudou vystupovat v jen tak obyčejném klubu - jejich vystoupení se totiž konalo v sále jednoho z nejdražších hotelů ve Stockholmu. Váhavě jsem zavolala kamarádce a varovala jsem ji, aby si na sebe večer radši vzala něco slušného (a vzápětí jsem dodala: "Ale moc to nepřeháněj, Hansard taky určitě nedorazí ve smokingu.")

Historicky vyhlížející sál s obřími křišťálovými lustry a připravenými židlemi působil komorním dojmem a člověku připadalo, jako by čekal na koncert symfonického orchestru a ne folkové kapely. Byla jsem zvědavá, jak na zavedený irsko-český ansámbl na dojení slziček bude reagovat švédské publikum, které se většinou nenechá jen tak opít rohlíkem. Roli předskokana zastal irský písničkář Mark Geary, který zněl v podstatě jako Glen Hansard s o něco příjemnějším hlasem. Neodpustil si "písničku pro Baracka Obamu" (je to teď přece moderní) ani protibushovské průpovídky a po půl hodině se i se svou kytarou odporoučel z pódia.

The Swell Season
© Eva Vlachová / musicserver.cz
Publikum se probralo z letargie. Nažehlené límečky a večerní šaty (zpravidla se sklenkou červeného vína v ruce) i "přírodní lidé" v batikovaných hábitech přivítali oscarové duo fanatickým jekotem, srovnatelným s pištěním fanynek na koncertě Tokio Hotel. Šestihlavá formace The Swell Season v průběhu večera odehrála celý soundtrack (pře)ceněného filmu Once, a jedno se jim musí nechat - naživo jim to hraje opravdu hezky. Člověk se však místy neubrání dojmu, že jejich koncertní show je přesně sehraná mašinerie prvoplánově hrající na city. Oscarem oceněná skladba "Falling Slowly" už dávno ztratila svoje kouzlo a křehkost - její síla a jedinečnost kdysi byla v tom, že šlo o intimní duet mezi dvěma lidmi... tohle všechno se vytratilo s Glenovým zvoláním "a teď všichni!" před jednotlivými slokami.

Ať se vám to líbí, nebo ne, neodpustím si přirovnání k Evě a Vaškovi pro mladší generaci. Glen a Markéta taky přichází se srdíčkem na dlani, taky jsou to jedni z davu, taky hrají písničky, které se libí obyčejným lidem a pohladí na duši. Markéta Irglová stále působí dojmem nesmělé usměvavé školačky, když však bez doprovodu kapely zpívala píseň "If You Want Me", všem přítomným běhal mráz po zádech. Medvídě Hansard se svou děravou kytarou hypnotizoval davy, škrobení panáci mu zobali z ruky a poctivě zpívali všechno, co jim přikázal.

The Swell Season
© Eva Vlachová / musicserver.cz
K uvedení jedné skladby Glen použil metaforu o "kočce, která sebou polomrtvá mrská na silnici a člověk má pocit, že jí uleví, když jí šlápne za krk a zlomí jí vaz". To by se dalo říct i o koncertě, který se táhl až přes půlnoc, což nebylo příliš strategické vzhledem k tomu, že spousta lidí musela odejít ještě před koncem, aby stihla poslední metro domů. Při pátém přídavku už se dívali na hodinky opravdu všichni, ale spokojeným hudebníkům se nadšený sál evidentně nechtělo opouštět.

Vedlesedící paní v kratičkých zelených šatech to nechtěně trefně shrnula, když po skončení koncertu pronesla směrem ke svému doprovodu: "A jo, hezký to bylo. Jdeme se někam opít?".

(Přiložené fotografie uvádíme jen kvůli jejich dokumentární hodnotě...)

The Swell Season, Mark Geary, Berns Salonger, Stockholm, Švédsko, 12.11.2008


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY