Ačkoli už to není jen charismatický frontman, co je hlavním lákadlem na koncerty Mig 21 (MySpace.com), kapela zní mnohem jistěji i kvalitněji na studiových nahrávkách než živě. Jiří Macháček sice absolvoval Ježkovu konzervatoř, jeho hlasový projev má však k čistému zpěvu podobně daleko jako Žlutý dvouplošník ke Gripenu. Na albech lze veškeré nedostatky bravurně zakamuflovat, i díky tomu vznikly skoro nesmrtelné písně typu "Snadné je žít", "Malotraktorem" či "Vlajky vlají", vtipné, kvalitní texty se zaryjí do paměti. Při koncertech ale nejde fanouškům ani tak o preciznost, jako o show. Naštěstí - protože Macháček, herec z povolání, si se slečnou Show tyká.

Stage pražského koncertu vypadala na první pohled jako panelákový holobyt. Roli stěn plnil retrozávěs, roli oka pak třpytivé bicí. Lucerna začala krátce před devátou hodinou zhasínat a na scéně se objevil On. S hvězdou vyšitou na zádech, se slunečními brýlemi, které záhy schoval za vřískotu fanynek do rozkroku. "Jaro léto podzim a zima", výborně zahraná úvodní píseň dala napovědět, že se suchým tričkem návštěvníci neodejdou. Macháček od úvodních chvil dokonale prodával svůj divadelnický um a roztoužené publikum naplňoval teatrální vášní (trochu jako Dan Nekonečný).

Po odehraných třiceti minutách zmizel babiččin závěs a za zády frontmana se zjevil smíšený orchestr myslivců a letušek. Macháček převlékl bílou košili za tmavou a večer nabral na intenzitě. Asi v polovině koncertu se zdálo, že dítě jménem Macháček dospělo. Jenže omyl - vzápětí vzal do ruky vzal svou oblíbenou nafukovací kytaru, vydával se za hodného strýčka a rozdával prskavky předním řadám. Zhulený samotář přece nemůže dospět, to by bylo proti všem přírodním zákonům a popravdě by to bylo i na škodu.

Ať ale dělal zvukař, co mohl, opět se nepodařilo Lucernu kvalitně nazvučit. Výtka rozhodně nesměřuje k rukám soundmakera, spíš k architektům. Mimochodem, otázka do davu: kdy naposledy (zda-li vůbec někdy) pamatujete v Lucerně kvalitní zvuk? Samozřejmě chyběla i klimatizace, ale to je zkrátka daň za luxusní, tradiční prostor...

Všechny nedostatky ovšem bohatě nahradil výběr písní. Tak kvalitně a vyváženě vybraný setlist nepamatuji. Zastoupena byla všechna alba, pravidelně se střídaly vousaté věci s novějšími, rychlejší s pomalejšími. Smekám klobouk před autorem výběru, pokud jím byl Macháček, musím přidat na jeho adresu další kompliment.

Nejpovedenější písní večera pak byla kromě tradičních hitů i "Tančím", jež zněla v doprovodu orchestru naprosto úchvatně. Pohled na roztančenou Lucernu piloty smíchovské stíhačky bavil a závěr koncertu změnili v exhibici. Negativně se to sice projevilo u "Skejtu", který zněl v techno verzi nekonečně, čím déle ale kapela hrála, tím víc se nechávali fanoušci atmosférou pohltit. Závěrečné písně nemusel Macháček ani zpívat, publikum vytvořilo sbor, který by mohla závidět většina tuzemských kapel.

Po dvou hodinách přišel konec. Bez zbytečných odchodů z pódia, bez zbytečných gest. Melancholický "Žlutý dvouplošník" zakroužil nad Pražským hradem a odebral se domů na Smíchov, na zasloužený odpočinek.

Obsáhlou fotogalerii si můžete prohlédnout zde.

Mig 21, Velký sál Lucerny, Praha, 10.11.2008