© tatabojs.cz
Vláďa Bár: Takže jsme velmi originálně použili černou.
Milan: Pro mě i černá s bílou určitým způsobem symbolizuje oblast vážné hudby. Hlavně mi přišlo zajímavý kreslit smetanou. Z Divadla Archa jsme si půjčili klavír a polejvali jsme to smetanou. Pak jsme z několika zajímavých fotek seskládali to gró bookletu. Věděli jste od začátku, že jen klasický výběr písniček nechcete? Vláďa: Pro nás to je bestofka, jenže se nám to nepodařilo prosadit na firmě jako oficiální best of. Takže musím bohužel říct, že ještě někdy v budoucnu vyjde klasický výběr od Tata Bojs. Pro nás je to best of, jen jinak pojmuté.
Milan: Když se nad tím zamejšlim zpětně, tak si řikám, že je na jednu stranu dobře, že se tomuhle projektu dala důležitost tím, že to právě není best of. Takhle je to deska, co se nedá pojmenovat ani jako naše řadovka, ani jako řadovka Ahn Tria, je to prostě taková odbočka pro nás všechny. Party pro Ahn Trio rozepsal Marek Doubrava, vy jste nechtěli, aby si to holky samy chytily po svém? Milan: Nechceme je podceňovat, ale myslím si, že ony nejsou schopný si rozepsat party. Ony jsou vynikající hráčky, co zahrají všechno, co se jim předloží. Ale nejsou schopný si to napsat ani přemýšlet skladatelsky. Už na začátku říkaly, že potřebují, aby tam byl nějaký člověk, co ty party rozepíše. A nás přirozeně napadl Marek, protože s ním spolupracujeme léta. Když jim poslal první části, tak z toho byly nadšený, takže dál nebylo co řešit. Nakonec byl velmi důležitou částí celého toho soukolí.
© tatabojs.cz
Vláďa: Navíc ten zvuk smyčců byl úplně odpornej, znělo to jak první samply smyčců, co se dávaly do kláves. Ahn Trio s vámi natočilo "smetanu" a za pár dní přiletí na koncerty, nedělá jim problém štreka Korea - ČR? Vláďa: Jim to nedělá vůbec problém, protože jsou zvyklé cestovat v průběhu roku pořád. Muzika je pro ně život a vlastně ani nemají rodiny. Přijde jim to tak normální. A kdo jim platí letenky? Vláďa: My. (smích)
Milan: Když přiletěly na nahrávání, tak to šlo z rozpočtu na desku, teď na koncerty to bude z balíčku na turné. A to jsou hlavně vstupenky, proto se někomu možná zdají drahý, ale jiná cesta zvolit nešla.
Vláďa: Poskytujeme jim od ubytování po jídlo veškerý servis, aby se cítily dobře. Jinak by do toho asi nešly, jsou zvyklé na profesionalitu. Co vás na tom projektu bavilo a nebavilo? Milan: Mě nejvíc baví počátek toho všeho, když jsme vymýšleli základní věci. To byl tvůrčí proces pro nás. Pak pokračoval tvůrčí proces pro Marka. Potom už to nějakým způsobem bylo vymyšlený, ale dostat se od tohohle bodu k tomu, kdy položíš hotový master na Warnerech, je šílený martyrium času, peněz a energie. Navíc už je to jenom taková rutina. Ale kdyby tady byl Dušan Neuwerth, tak by zase říkal, že pro něj bylo zajímavý, že jsme po "Nanoalbu" a "Kluci kde ste?" nahrávali po letech v kamenným studiu s velkýma prostorama. Je zajímavý, že na desce není jediný plug-in. Všechno, co je na albu, jsou přirozený dozvuky místnosti. Jak říká Dušan, je to taková dřevorubecká práce. Takhle se to dělalo dřív. Trochu jsme se báli, aby si ty dvě místnosti - studio Českého rozhlasu, kde nahrávaly holky, a Citrón, kde jsme nahrávali my - sedly. Ale prolnulo se to nádherně. Když "smetanu" posloucháš, je krásně rozpoznatelný každý nástroj včetně rozestavění hudebníků. Na to jsme dbali.
Vláďa: Takový to dýchání a vrzání místnosti, to všechno tam někde v pozadí je.
Milan: Pak zjistíš, že je nejtěžší převést nástroj přesně tak, jak zní.
Tata Bojs
Pražská kapela z Hanspaulky letos oslavila dvacet let existence. Jádro tvoří bubeník a zpěvák Milan Cais s baskytaristou a skokanem Mardošou. Od roku 2002 je členem sestavy i kytarista Vladimír Bár, o dva roky později ke spolupráci přizvali pianistu Jiřího Hradila. S Dušanem Neuwerthem spolupracují od roku 1999. Debutovali v roce 1991 kazetou "Šagali, šagáli". Zásadní bylo ale až "Futuretro" s několika hity. Do první ligy se definitivně přehoupli s albem "Biorytmy". Ke koncepčnímu "Nanoalbu" natočili vynikající DVD se záznamem koncertu a jejich posledním řadovým zářezem je deska "Kluci kde ste?", na ní najdete i "Pěšáky". Píseň, za kterou letos obdrželi Anděla.Milan: Když kapela neví co by, tak se spojí se symfoňákem a natočí něco "velkýho". Ale fanoušci chtějí slyšet hity v jiném provedení, proto to vzniká. A to my jim teď předkládáme, akorát po svém a komorně. Je to naše odpověď na tyhle giga koncerty se symfoňákama. Víte o někom, kdo natočil desku takhle komorně jako vy? Milan: Ja vím, že třeba David Byrne měl podobný období se smyčcema a i s nima hrál výborný koncert v Arše. Ale jinak moc nevím. Máte čas to s Ahn Triem vůbec nazkoušet? Milan: Na zkoušení budeme mít tři dny, ale ony snad už budou připravený z New Yorku. Prvních šest skladeb už jsme měli od roku 2006, kdy jsme s Ahn Triem hráli na Andělech a ty už jsme si tedy vyzkoušeli. Jak hodláte naplnit stopáž koncertu? Milan: Zahrajeme celou desku plus dvě skladby, co se nevešly - "Divnosti" a "Pan Tečka". Potom asi ještě zahrajem nějakou naši a chtěli bychom, aby i holky něco zahrály samy. Mají třeba výbornou verzi "Heroes" od Bowieho. Po tour s Ahn Triem končíte? Vláďa: Naopak, začínáme. (smích) Plánujeme u nás ještě nějaké koncerty na jaře a pak možná vydání desky v USA a v Koreji a holky by nás rády pozvaly na koncerty tam.
Milan: Ale linie elektrických Tata Bojs, co existuje dvacet let, samozřejmě nekončí.
© tatabojs.cz
Vláďa: Tak Paroubek se nebrání komunistům a může se s nima všude spojit, tak to se nám logicky nelíbí.
Milan: Mno, je to v prdeli prostě... Milane, co jsi dělal v divadle V Celetné? Milan: Já jsem tam dělal "Labyrint světa a ráj srdce". To je samozřejmě užasnej kus sám o sobě a já byl pozvanej, abych dělal scénu, kostýmy a hudbu. Přišlo mi to jako velký sousto, ale zároveň jako výzva. Hudba se mnou dělal ještě Jura Hradil. Bylo dobrý, že jsem si v těch třech větvích mohl přihrávat. Bavilo mě to, protože to dílo je hodně košatý a já naopak to pojmul dost minimalisticky. Plánuješ v tom pokračovat? Milan: Byla to pro mě první scénografie a bylo to zajímavý. Takže se tomu nebráním. A navíc je to zaplacený a ještě mě to baví.