Těžko si představit někoho, komu by dnes jméno Jiřího Macháčka nic neříkalo. Do světa médií vstoupil napřed jako Dr. Vinetou v podobě moderatizátora rádia Limonádový Joe, později jako hlavní hvězda Zelenkova filmu "Samotáři", naživo jej můžeme spatřit buď na některém z představení divadla Sklep, nebo, a tím se dostáváme k hlavnímu tématu, jako protagonistu kapely MIG 21. Kapely složené vesměs z profesionálních muzikantů, která na sebe za pár let své existence dokázala (ruku v ruce se vzrůstem mediální oblíbenosti Macháčka) nabalit poměrně širokou vrstvu fanoušků a která minulý čtvrtek vyprodala sál pražského Lucerna Music Baru.

Pro definici stylu, který kapela přehrává, bych použil termínu "post-twist". Jsou to stále písničky k tanci a poslechu (ve kterých se nedočkáme kdovíjakých instrumentálních výbojů) a jsou stavěny na twistovém základě, nicméně jdou za hranice tohoto žánru a decentně jej přibarvují tu funkovými figurami ("Cikánská holka"), tu tanečními rytmy ("Skateboard"), tu rapovým frázováním (playbacková "Papirek od bonbonu"). Inspirace starými hity a la Limonádový Joe je zřejmá už z pohledu na Macháčkovo vystrojení (nastoupil v blyštivém elvisovském županu), z jeho pohybů a tanečků a nakonec i z nálady skladeb ("Twist", nebo jediná revivalová Presleyova "Only You"). Hlavním výrazovým nosníkem Migu je kromě frontmana Macháčka basová linka Tomáše Kurfűrsta (zásadní tahoun jak rytmické, tak harmonické části), kterému slušně sekunduje Jan Hladík za bicími s přesností sobě vlastní, neopomenutelnými prvky na pódiu jsou zejména zjevově kytarista Tomáš Polák (s velkou poloakustickou kytarou a černými brýlemi jako by přišel z jiného kontinentu z doby před půl stoletím) a trumpetista Pavel Hrdlička (co nepředvede na samotný nástroj, dohání uvolněným a zdravě vysmátým výrazem - při závěrečném představování zažil snad největší aplaus).

Texty písní představují kapitolu samu pro sebe. Bezesporu tvoří stejně tak důležitou část konečného tvaru jako instrumentální pozadí a jejich "post-twistovost" je snad ještě patrnější než u hudby. Zabývají se vesměs banalitami všedního života (ať více - výroba prvního skateboardu, první vyhození z kapely či méně zásadními - co se spocenou blůzkou, či s rukou, co se při sledování dívky dotkla čehosi lepkavého v kapse), svou neškodnou ("Papirek od bonbonu", "Skateboard") a někdy až metastázovanou ("Bačkory", "Cecky") nablblostí připomínají poetiku Skoumala a Vodňanského (včetně písní recitovaných a capella - "Computer", "Myšlenka lososem hla"), přesto dokáží být i velmi poetické, zasněné a v kombinaci s chytlavou melodií nezadržitelně hitové ("Jachta", "Člun", "Dvojplošník").

Čili MIG 21 je kapela, která si divácký úspěch rozhodně zaslouží, vešla se ještě do mezery toho, co na naší hudební scéně zatím chybělo. I když nejsou nijak objevní a vše, co na koncertě uslyšíte, jakobyste odněkud znali (kdybych měl podat výčet jmen, která mi při poslechu běhala hlavou, pak bych nevynechal MTO universal, starou Vltavu, Skoumala, divadlo Sklep), jsou přesto originální a svérázní a minimálně představují nadějnou šanci, jak zastínit uměle zpopularizované hvězdičky dnešního šoubyznysu.

P.S.: Členům kapely a zasvěcenějším fanouškům se omlouvám za zkomolené názvy skladeb, nejsou ničím, než mou konstrukcí postavenou na přímém odposlechu z vystoupení, originálních verzí jsem se v žádných dostupných médiích nedopátral.

Mig 21, 16.11.2000, Lucerna Music Bar, Praha