Na počátku devadesátých let patřili Here k nejvýraznějším představitelům tzv. indie-rockové scény v Čechách. Od původního okouzlení zvukem nezávislých kapel z britských ostrovů se propracovali k vlastnímu osobitému stylu a brzy si také získali přízeň a uznání hudebních publicistů. Jejich hudba zaujala dokonce i legendárního Johna Peela, jednoho z nejpopulárnějších rozhlasových moderátorů v Anglii, který skupinu v roce 1993 pozval k prestižnímu nahrávání v BBC 1. Here se tak stali druhou a zatím poslední českou kapelou, které se pocty natočit slavnou "The Peel Session" dostalo. Nedávno se na trhu navíc objevilo jejich aktuální album "Double Happiness: a s kapelníkem Zdeňkem Markem jsme si povídali o věcech s tím spojených.

Skupina Here je, možná trochu paradoxně, známější v zahraničí než u nás. Můžeš našim čtenářům skupinu trochu představit?

Here vznikli ve Vyškově v roce 1990. V roce 1993 jsme vydali zasněnou desku "Swirl: inspirovanou shoegazerskými kapelami jako Ride, Boo Radleys nebo My Bloody Valentine. Byli jsme v Anglii a další dvě desky - EP "Sikusaq (The Peel Session)" a album "Entre Deux Soleils" - jsme vydali v Německu. To už jsme se věnovali méně strukturované hudbě a hodně využívali akustické, hlavně smyčcové nástroje. Na "Swirl" jsme si vyzkoušeli, co všechno jde dělat s různými efekty, později se nám ale zalíbily přirozené nástroje – finská harfa, perkuse nebo indiánské nástroje, které jsme si přivezli z Mexika, Nepálu a Indie. Momentálně fungujeme v sestavě: Valerie Chauvey – zpěv, flétna, Igor Toman - basová a elektrická kytara, klávesy, Tomáš Luska – basová a elektrická kytara, klávesy, Zdeněk Marek - elektrická kytara a klávesy, Martin Pecka - bicí.

Můžeš říci něco bližšího k vašemu účinkování v zahraničí? V Anglii jste prý natočili prestižní "Peel Session"...

V Anglii jsme byli dvakrát. Nejprve jsme tam strávili celý měsíc a odehráli přes patnáct koncertů v Londýně. Později jsme se tam vrátili nahrát "John Peel Session" a koncertovali jsme v prestižních klubech jako Marquee, Underworld, Powerhaus apod. Producentem naši nahrávky v BBC byl Mike Robinson, který zde spolupracoval například s Nirvanou, Cure a Curve. Bylo to poučné a velmi příjemné.

Právě teď vychází vaše nová deska. Zkus ji představit. Kterou skladbu máš nejraději?

Desku jsme natáčeli déle než měsíc a dali jsme si na ní hodně záležet. Jmenuje se "Double Happiness" a vyšla na nové značce Escape. Produkoval ji Honza Muchow, který s námi spolupracoval už na albu "We are...". Konečný zvuk nahrávky se upravoval ve studiu CinemaSound v Praze. Nerad bych ale vyzdvihoval jednu skladbu, mně se deska líbí jako celek.

Už při poslechu textů je z nového alba cítit také snaha prosadit se ve Francii, neboť část repertoáru je právě ve francouzštině…Proč právě francouzština, v angloamerických vodách jsou teď přece v kursu španělské vlivy.

Já bych řekl, že je v trendu právě francouzština a to hlavně díky taneční muzice. My ji používáme z prostého důvodu, že Valerie je Francouzska. Jinak ona má raději angličtinu.

Já jsem vás zatím vždycky slyšel zpívat jenom v cizích jazycích. Nemáte chuť občas zpívat také česky? Česky zpívaná muzika u nás přece teď zažívá obrovský boom!?

Zpívat česky jen proto, že dramaturgové v rádiích jsou naprosto imunní vůči novým věcem a akceptují pouze češtinu, nejlépe normalizační? To ani náhodou! Valerie by chtěla zkusit text v češtině, ale bohužel česky ještě neumí tak dobře. Uvidíme v budoucnu.

Jak velké ambice s tímhle albem máte?

Nemít ambice by bylo hodně špatné. Deska se prodává na tuzemské podmínky dobře, ale trh v Čechách je fakt něco neuvěřitelně pokřiveného. Možnosti prezentace jsou hodně omezené. Neber to jako pláč, prostě konstatování. Pokusíme se desku dostat ven, to je velká šance.

Docela by mě zajímalo, jestli jste profesionálové nebo si hudbou pouze vyplňujete volný čas?

Profesionálové?! To opravdu ne, spíše na muziku doplácíme. Přeci jenom nás lidé chápou jako alternativní kapelu. Živíme se vším možným, od učení jazyků až po počítačovou grafiku. Fakt různě a bohužel pravidelně.

Ještě jsem se ani nezeptal, jak jste se vůbec poznali s vaší zpěvačkou Valerií Chauvey?

Valerii jsem potkal v osmdesátých letech v Sofii. Po revoluci sem přijela a začala učit jazyky. Věděli jsme, že má sen zpívat a tak, když odešla zpěvačka Michaela Klimková k Shalomu, jsme ji zkusili a super to vyšlo.

Kdy a kde vás mohou vidět domácí fanoušci?

25.11. křtíme desku v Brně ve Staré Pekárně, 2.12. hrajeme v domovském klubu ve Vyškově a 19.12. v Rock Café v Praze.

Co vy a internet? Jak se to rýmuje?

Osobně používám internet několik hodin denně, hlavně poštu. Jeho vliv bude stále větší, i když co se týká obchodu přes internet, tak si musíme ještě počkat. Jsme přece jenom trochu konzervativní země. Naše webové stránky www.here-band.com se právě dodělávají a doufám, že se povedou.

Jak se díváte na prodej muziky po internetu a jaký máte názor na šíření hudby ve formátu MP3?

Upřímně řečeno, nic proti tomu nemám a hlavně, nedá se této věci zabránit. Nahrávací společnosti křičí, protože zaspaly dobu a nebyly na takový nárůst připravené. A protože jsou to kolosy, tak ještě dlouho nebudou. Bude hůř. Pravda však je, že na tom jsou biti i muzikanti.

Jak se v téhle souvislosti díváte na kampaň, kterou rozjela IFPI pod názvem "Kopírování zabíjí hudbu"? Podpořili byste podobnou aktivitu?

Tahle kampaň je od začátku hodně tupá a jenom ukazuje totální nepochopení. Pokud udělá někdo morální apel v Čechách s takovými shity jako je Lunetic, tak se zbláznil. My jsme si na poslední desku dali vlastní logo "Please don´t copy" , ale je to spíše prosba, protože kopírování nezabíjí velké firmy, ale hlavně muzikanty.

A na závěr. Co bys vzkázal čtenářům MusicServer.cz?

Přeji jim, aby je nepřestalo bavit poslouchat muziku a až je chytne podzimní depka, ať si koupí desku "Double Happiness" a bude jim hned lépe. Myslím, že je opravdu skvělá. Uvidíte sami…

Díky za rozhovor.