Na české kulturní scéně se pohybuješ již delší dobu, pro některé jsi undergroundovou modlou, pro jiné však stále neznámým umělcem. Jak by ses vlastně charakterizoval, jaký jsi druh?

Jak bych se charakterizoval? Pokouším se míchat dohromady folk s rapem. A pokouším se psát texty, které mají lidem co říct. Nevím, zda-li patřím do nějakého druhu či skupiny lidí. Pokud nemáš na mysli skupinu lidí, co nepatří do žádné skupiny lidí. Ale myslím, že tuhle skupinu hned tak něco neohrozí. Vždy když jsou módní trendy, tak se objevují individuality, které se pokoušejí dělat věci tak nějak jinak. Pro širší veřejnost jsou tito jedinci zajímaví právě proto, že dělají věci jinak, než je běžné. Písničkáři jsou navíc opět in - i když zatím spíše pro pořadatele než pro diváky. Na druhou stranu - já nejsem úplně typický písničkář.

Koho konkrétně bys tedy chtěl svými texty oslovit? Myslíš si, že můžeš uspět i u mainstreamové veřejnosti?

Proč ne? Kde se lidé oslovit nechají, nemám nic proti tomu je oslovovat. Díky tomu, že má tvorba je hlavně založena na textech, mohou lidé Xindla X vnímat jako nadžánrovou věc. Když sleduji Bandzone a podívám se na profily svých fanoušků, jedná se o posluchače naprosto odlišných stylů. Jsou tam lidé, co poslouchají metal nebo punk a tvrdí, že by si nikdy nepustili hip hop, pak tam jsou i ortodoxní hiphopeři. Ke všem má tvorba promlouvá skrze texty, a tak si myslím, že by ta nadžánrovost mohla fungovat.

Čeho si ceníš víš: úspěchu na serveru Bandzone.cz nebo vítězství na Portě a Zahradě? Otázku směřuji k myšlence, zda-li si víc vážíš ocenění od řadových posluchačů či od akademiků a odborníků?

Já myslím, že to nejde srovnávat. Bandzone byl určitě nesmírně důležitý, protože úspěch na Bandzone pro mě znamenal poptávku ze strany pořadatelů, kteří se mi díky němu začali sami ozývat. Takže taková ta první vlna zájmu o moji muziku byla způsobena právě Bandzone. A Porta a Zahrada? Ani na jedné ze soutěží nemůžeš říct, že hraješ a vyhraješ jen kvůli porotě. Na Portě sice vítěze vybírá porota, ale kromě ní je přítomno i živé publikum. A samozřejmě, když ta porota vidí, že lidé danému interpretovi tleskají a jsou z něj nadšení, náležitě to ocení. Zatímco pokud diváci zůstanou chladní, obdobně se zachová i porota. Na Zahradě tě ve finálním kole volí fanoušci, ale nikdy by ses nedostal do finále bez poroty. Vše jde spolu ruku v ruce, myslím, že tedy nelze přesně určit, který úspěch byl pro mě významnější, vše je vzájemně provázané.

Odbočme na chvíli od hudební kariéry k filmovému scénáři, jehož myšlenka zůstala poněkud nedoceněna - "Restart". Scénář je úchvatně napsaný, a tak mě logicky zajímá, kde jsi získával inspiraci?

Nápad prošel složitým vývojem. Úplně na začátku byla pouhá povídka, která se jmenovala "UpReal" (čti apríl) tedy něco nad realitou. Ústředním motivem ale bylo téma aprílového žertu. To jednak vycházelo z toho, že se svou bývalou přítelkyní jsme často prováděli takové drsnější aprílové žertíky svým přátelům. Pak mě ale také samozřejmě zajímala ta odvrácená strana reality. To, že lidé pro tebe přestanou existovat v momentě, kdy zajdou za roh. Že za tím rohem můžou začít žít úplně jiné životy, o kterých ty nemůžeš nic vědět, protože u nich nejsi přítomen fyzicky.

A jakým vývojem tedy celý scénář "Restartu" prošel?

Scénář se značně vyvíjel. Původně bylo vše koncipováno tak, že se mělo jednat o snímek složený ze dvou povídek. Jedna z toho byl bakalářský film režiséra "Restartu" podle mého scénáře - "51 kHz", který je součástí bonusového materiálu na DVD. Děj "51 kHz" je postavený na posedlosti člověka, který slyší hlasité zvuky a vůbec neví, proč tomu tak je. Vlastně jsme chtěli k "51 kHz" vybudovat další subjektivní film, jen jsme nevěděli, čím nahradit motiv sluchu, nakonec mě napadly ty představy hlavní hrdinky. Postupný vývoj znamenal, že jsme se při finální verzi scénáře dostali k rozměrům celovečerního filmu. Zpětně nevím, zda-li by nebylo lepší, kdyby "Restart" zůstal na kratší stopáži.

Jakou souvislost má píseň "Restart" s filmem "Restart"?

V textu písně "Restart", která ve filmu nezazněla, neboť jsem ji napsal až později, mám verš: "...na hraně balancuji mezi vším i ničí. Než bejt v nejistotě, radši všechno zničím...," což je to, co udělá hrdinka filmu. Nebyl jsem si úplně jistý, jak moc myšlenka Restartu prolezla na diváky z filmového plátna, a proto jsem se ji rozhodl ztvárnit ještě jednou - tentokrát ve formě písně.

V souvislosti s "Restartem" jsi zmínil svou bývalou přítelkyni. Je nějaká múza, inspirace opačného pohlaví, která tě doprovází uměleckým životem? Narážím například na text písně "S lítostí Vám oznamujeme".

Původně to byl text SMS zprávy, kterou jsem neodeslal a místo toho zhudebnil. Byla to ale jiná múza, než je v současnosti.

Jaké máš oblíbené filmy? Umělec, jenž napíše scénář k alternativnímu snímku, musí zákonitě sledovat dění, nebo se mýlím?

Hodně mám rád scénáristické filmy, postavené spíš na inteligentním scénáři než na záplavě efektů. Snímky Petra Zelenky, především "Příběhy obyčejného šílenství" nebo "Knoflíkáře". Také mám rád scénáře Charlieho Kaufmana. I když filmem "Adaptace" mě trochu nakrknul, protože jsem právě dodělával svůj krátký film "Rodrigo" a než jsem ho stihl dotočit, tak přišel do kin snímek, který je o tom samém, akorát lépe napsaný a natočený.

A jak je to s tvou filmovou kariérou v současnosti? Odstavil si ji na vedlejší kolej

Člověk si musí vybrat. Nejde vyvíjet aktivity oběma směry úplně naplno. Nejde ani tak o to, že bych to nestíhal. Spíš o to, že jsem potřeboval svou plnou pozornost věnovat jen jedné věci. Proto jsem si vybral hudební kariéru. Mám ale rozplánované i jiné aktivity, už asi tři roky máme s režisérem Jakubem Sommerem rozepsaný scénář k jeho filmu, tak doufám, že ho brzy dotáhneme do konce, pak mám divadelní hru, kterou bych chtěl také přivést k životu, a pak ještě další aktivity. Bude těžké se k tomu zpětně dostávat, ale rozhodně bych nechtěl na svou filmovou budoucnost zanevřít.

Nedávno jsem se na internetu dočetl, že žiješ konzumním životem. To mě rozesmálo...

I když se v textech do konzumu navážím, je pravda, že jsem pracoval pro největší komerční televizi, předtím pro reklamní agenturu, ještě předtím pro druhou největší komerční televizi, pořád si kupuji nějaké věci, hlavně kytary. Sleduji seriály, a i to je známka konzumu. Jsem konzumní, jsem součástí konzumu, nejsem žádný poustevník žijící na farmě a oblékající se do kůže z ulovených zvířat, pěstující si obživu...

Zmiňoval si práci v reklamní agentuře, v televizích, čím vším si tedy prošel?

Mám za sebou práci na seriálu "Comeback", předtím jsem pracoval v jedné reklamce. A ještě předtím jsem dělal promo pro televizi, takže také reklamní práce, reklamní slogany na filmy, které se měly vysílat. Dělal jsem to ale poněkud odlišně, než je u nás zvykem. Zkoušel jsem tehdy psát i rapované upoutávky, jenže pak je nebyl nikdo ze spíkrů schopný odrapovat, takže to nakonec padlo.

Proč se stal z Ondřeje Ládka Xindl X?

Původně to byl název pro kapelu. Zásadní význam však mělo, že jsem začal kromě kapely vystupovat i sólově. Řešil jsem dilema, zda-li vystupovat pod svým civilním jménem či pod pseudonymem. Zároveň vznikla potřeba alterega. Zpívám dost věcí v první osobě, přitom vlastně ani moc nejsou o mé osobě. Často jsou to portréty různých lidí, každý je však může uchopit a vztáhnout na sebe či své okolí. Ty písně nezpívá Ondřej Ládek, ale Xindl X, xindl, který je v každém z nás, bezejmenný ksindl z generace X.

Extrovertní, nebo introvertní Ondřej Ládek? Extrovertní, nebo introvertní ksindl generace X?

U mě je to úzce spojené s tím alteregem. V okamžiku, kdy jsem na pódiu, jsem jiný než ve skutečnosti. Když je člověk na jevišti, má větší svobodu a může si toho více dovolit i směrem k publiku. A toho já docela využívám. V momentě, kdy jsem na pódiu, jsem tam jako Xindl X, ne jako Ondřej Ládek. Po koncertě, když se z jeviště vrátím zpět, se stáhnu raději do ústraní. Ne, že bych cíleně vyhledával klid, ale jsem rozhodně jiný než při té euforii na pódiu.

Je Ondřej Ládek aka Xindl X připravený na slávu, na popularitu?

Já myslím, že ano. Již delší dobu vnímám svůj život jako život nějaké anonymní televizní postavy, kterou pobaveně sleduji dnem i nocí na obrazovce. A s tou slávou je to komplikované. Ten náš rybníček hudebního průmyslu je tak malý, že každý interpret populární hudby potřebuje být slavným, aby se mohl hudbou uživit. Je to automatické a logické. Když nejsi slavný, proč by ti pořadatelé platili, když jsi slavný, přilákáš davy lidí.

Tuzemské kapely jsou přeceňované, takový je názor řady hudebních publicistů. Jak se k této myšlence stavíš ty?

Není to pravda, je tady spousta kvalitních kapel. Jsou to jen předsudky, že se v Česku žádná dobrá hudba nedělá. Obří broskev, My3.avi nebo Jananas, to jsou skvělé kapely, pak také spousta písničkářů a písničkářek. Martina Trchová, Jana Šteflíčková, Ivo Cicvárek, Terezie Palková nebo Žofie Kabelková.

A co Vypsaná fiXa? Snad žádná česká kapela nevzbuzuje tak rozdílné reakce.

FiXa mi přijde zajímavá především energií, která z ní vyzařuje. A předávání energie z pódia fanouškům, je často to hlavní. Když to rozumově analyzuješ, tak zjistíš, že na té energii je vlastně postavené úplně všechno. K fiXe mě pojí takový zvláštní vztah, když je poslouchám, tak ani moc nevím, o čem to je, ale mám nutkavý pocit, že je to o mně. To je podobné jako s Priessnitz.

Momentálně vydáváš svou první desku. Co má znamenat její název "Návod ke čtení manuálu"?

Já myslím, že dávat návod k pochopení názvu "Návod ke čtení manuálu" by bylo poněkud bizarní, ale mohu prozradit, že je to úryvek z jedné z mých písní. Přišlo mi fádní pojmenovat desku podle názvu nějaké písně, ale pojmenovat ji podle úryvku textu, to už je něco jiného. Se svou bývalou kapelou Já a brácha jsme také pojmenovali předchozí desku dle fragmentu písně, a to "Generace mužů vychovanejch ženama". Když jsem před pár lety říkal basistovi z té kapely, že mě napadlo, že bych mohl kapelu pojmenovat Xindl X, tak mi sdělil, že Xindl X je vlastně takovým potomkem "Generace mužů vychovanejch ženama".

Bude pro tebe 2. říjen nejvýznamnější den celého roku? V pražském Abatonu se uskuteční křest "Návodu ke čtení manuálu", kde zahraješ s Xavierem Baumaxou...

Druhého října to bude první koncert našeho společného miniturné s Xavierem Baumaxou. Na koncertech se kromě hraní svých věcí chystáme také s Xavierem propojovat naše repertoáry a vytvořit tak nějaké mash-upy našich písniček. Na rozdíl od ostatních koncertů miniturné, kde budu hrát sólově, bude koncert v Abatonu i s kapelou, navíc se na pódiu objeví i řada zajímavých hostů. Abaton má také tu výhodu, že není pevně určena hranice, do kolika hodin se může hrát. Takže v případě, že bude zájem ze strany fanoušků, můžeme pro ně hrát klidně celou noc. Pokud nebude vadit, že těch dvacet písniček, co máme v repertoáru, přehrajeme šestkrát, sedmkrát...