Oberstův eskapismus rulezz

09.09.2008 05:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Conor Oberst má na indie scéně pozici boha. Na své nové eponymní desce zpívá o světě, ve kterém vás nenechají kouřit ani se pořádně opít, kde můžete tak akorát sledovat soup opery v bedně. To nezní špatně, to by vás mohlo bavit, ne? Jo a 10. září tenhle Oberst zahraje v Roxy.
8/10

Conor Oberst - Conor Oberst

Skladby: Sausalito, Get-Well-Cards, Lenders In The Temple, Danny Callahan, I Don't Want To Die (In The Hospital), Eagle On A Pole, NYC - Gone, Gone, Moab, Valle Místico (Ruben's Song), Souled Out!!!, Milk Thistle
Vydáno: 04.08.2008
Celkový čas: 42:00
Conor Oberst, frontman a mozek indie ikony Bright Eyes, moc koníčků nemá, a tak píše písničky. Horší než skvělé a silně nadprůměrné neumí. Proto, že je mluvčím generace, na růžích ustláno nemá - všichni chtějí jeho deprese, křik a pláč a cit pro mixování folku s americkou indie. Zapomínají, že on chce jen hrát a za pochodu se vyvíjet. Pod tlakem okolností se občas teze o genialitě škrtají a hledají se noví hrdinové. Mám pro vás ale dobrou zprávu: album s Mystic Valley Band není pouhým přihozením dalších jedenácti písniček do - vzhledem k útlému věku bohaté - diskografie.

Eponymní sólovka natočená v Mexiku se tváří civilně, bez ambicí. Zbavuje ho žánrové nezařaditelnosti, přichází s vyčištěným hlukem a emocionálně vyrovnaným folk-rockem; trumpety, elektroniku, dechy a další doplňky zářivých a v nejlepším případě uplakaných očích nechává doma v Nebrasce. Prochází se po vás i po kompilacích téhle hudby ze šedesátých let, vyvolává pocity své vlastní koncertní verze.

Před všemi pochybovači si pozici nejvlivnějšího písničkáře své doby konečně obhájil. Asi by se mělo zdůraznit, že je - stejně jako každý písničkář, co kdy za něco stál - už pár let na cestě z bodu A (infarktové emoce, píše hlavně o sobě, atakuje vaše city) do bodu B (jde mu více o okolí než o své rozervané srdce a přeexponované ego, dotýká se problémů společnosti). Pár přímých důkazů, že to skutečně zvládne by tu bylo - minimálně "Cape Canaveral", "Sausalito", "Danny Calahan".

Folk bojuje s rockem. První žánr funguje sám, druhý klidně v přecpané tramvaji. Z dvanácti tracků vybočují dva. "Valle Mistico (Ruben's Song)" - srandička, co klidně mohla zůstat ve studiu, a "I Don't Wanna Die (In A Hospital)" - vtipné country zahrané jako punk. Jinak se drápou elektrické kytary, hraje se americana, spíš než na atmosféře se lpí na propracovanosti písňových struktur. K nadčasovosti by to snad chtělo více Conora, více přímé transkripce jeho srdečních pochodů na úkor těch mozkových, méně kytarového sólování, méně komplikované rytmiky, méně paranoii, že je potřeba dělat umění.

Není to sice těžko překonatelná "I'm Awake It's Morning / Digital Ash In A Digital Urn", ale je to deska s přívlastkem výborná. Potřebuje-li někdo soundtrack k podzimu a zastává názor, že devět ledových skladeb od Bon Ivera je málo, tak dostane, co si žádá. Že otevírá vážnější témata, neznamená, že se v nových skladbách nenajde každé rozervané-utrápené-nedospělé dítě.

Kvíz nakonec: Bobíci, kdo v 60s ve zpěvu naživo frázoval jako Conor v "Get-Well-Cards"?

Geniální slaďouš v Praze

Conor Oberst
Indie scéna je talentovými songwritery zahlcená jako moje texty metaforama: Jim Noir, John Darnielle (aka Mountain Goats), Destroyer, Sufjan Stevens, Smog a desítky dalších nových Dylanů, Becků a Elliottů Smithů. Conor Oberst ale vládne všem, a to nemusíme zůstávat pouze na indie hřišti, se singlem "Love Nothing (Take It Easy)" skóroval i v Billboardu. Až do jeho aktuální sólo desky se vše důležité dělo pod značkou Bright Eyes - jeho kapely, jeho alterega. Jenže 10. září přijede do pražského Roxy sám...

Má právo říkat si kytarista, songwriter, zpěvák i básník. Jeho naléhavý emo projev, nezaměnitelné frázování a dvojakost textů jsou proslulé od rodné Omahy až po Mexiko. Že má talent od boha, bylo jasné dřív, než s ním začala mlátit puberta. První desku nahrál v roce 1993 na domácí magneťák a o jedno léto později se svým bratrem Justinem vydal na vlastním labelu Lumberjack Records (z něhož se později stal audiofily uctívaný Saddle-Creek Records). Tehdy mu bylo třináct, v době druhé kazety "Here's To Special Treatment" šestnáct. Bright Eyes a uznaní alternativní scény přišli na řadu až po kapelách The Magnetas, Park Ave, Desaparecidos, po projektech vhodných pro depresivní neurotiky.

Za plagiátora neplatí, ale minulostí netknutý není. "Head On The Door" The Cure vám přizná sám, Dylan, Neil Young, Daniel Johnston a Leonard Cohen se nabízí sami, Elliotta Smitha hraním jeho "Bigest Lie" nepopírá.

Platí za experta na cynické zamilované písně, mnohdy i řádně rozervané. Je to popový slaďoušek, takže jste jeho "If you hate the taste of wine / Why do you drink it till you're blind? / And if you swear that there's no truth and who cares / How come you say it like you're right? / Why are you scared to dream of God / When it's salvation that you want?" mohli zaslechnout v americké komedii "Zbouchnutá". Hodí se ke všem odstínům melancholických nálad.

Na pražském koncertě zahraje celou poslední desku, několik standardů a možná nějaké Bright Eyes. Chybět tam, znamená dobrovolně se připravit o jeden z koncertů roku.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY