Krásná budoucnost aka vitamínová bomba

04.08.2008 00:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Primal Scream říkají: "Nečekejte od nás žádné deprese, už jsme dlouho čistí. 'Beautiful Future' je ukázkou toho, jak zní čistí Primal Scream." Protože vás mají rádi, tak moc nekecaj. Téhle jejich charakteristice se dá bez problému uvěřit. A devátou desku si užít. Avšak je tu nemálo různých ale.
8/10

Primal Scream - Beautiful Future

Skladby: Beautiful Future, Cant Go Back, Uptown, The Glory Of Love, Suicide Bomb, Beautiful Summer, I Love To Hurt (You Love to Be Hurt), Over And Over, Necro Hex Blues
Vydáno: 21.07.2008
Celkový čas: 44:05
Vydavatel: Warner Music
Jistotu, že ze své zvukové knihovničky netahají dříve zahrané kapitoly, Primal Scream nemilosrdně zničili na předchozí "Riot City Blues". I proto, že se do zpětného zrcátka dívali poprvé, jsme měli právo dělat jakože nic a užít si high-energy rock'n'roll bohatý na hity (jakoby nesamploval legendy šedesátek a sedmdesátek, resp. Primal Scream z jednadevadesátého). Také při druhém pohledu do prosklené placky mají do vyždímaného pomeranče daleko jako já do Pepy Vlčka, z "Beautiful Future" kape čerstvých vitamínů, že by to vydalo na naplněnou dvoulitrovku. Deska nezamyšleného, nezakomplexovaného electro rock'n'rollu, na nějž mají copyright boys z Klaxons a další caparti slintající z raveu 90s. Jestli něco dokázali, tak mít něco společného se zvukem současných kytarovek; třeba pospolitou deklaraci, že retro nejsou jenom Stones a Ceplíni, ale také Daft Punk, Prodigy a ještě zvuk Primal Scream roku 2002, že elektronická retrospektiva je teď víc cool než ta rock'n'rollová, čímž odpalují zápalnou láhev přímo v hlavním táboře svých letitých fans.

"Beautiful Future" je přístupné až běda, ale není pro každého. Nemalý problém s ní budou mít frajeři, kteří přísahají na nutnost být za všech okolností originální a progresivní. Deváté album jejich oblíbené kapely je rozčílí tak, že desáté už si ani nestáhnou. Je to dáno třemi věcmi, jež spolu navzájem souvisí. 1) Minulost a současnost jsou diametrálně rozdílné reality, kvalita každé z nich je jinde. Hodnocení každé by mělo být podmíněné rozdílnými měřítky. Jo, má to dost do činění s tím, co bylo považováno za originální dnes a před deseti lety. 2) Že má kapela koule na to, aby vědomě zklamala staré fans a šla po krku novým, je věc hodná respektu a vlastnost, jež spoustě kapel chybí, že jo, Bono? 3) Pak je tu ještě slovo, které budou výše zmiňovaní frajeři rozdýchávat hůře než těžko. POP! "Beautiful Future" si zaškatulkujte jako vysoce poslouchatelnou kytarovku splňující všechny možné i nemožné definice popové nahrávky: pomazleníhodný zvuk, přístupná kompoziční struktura, nic, nad čím by se mělo přemýšlet jako nad Aristotelem. V kontextu diskografie obsazuje flek slabších kousků, což u kapely, která jiné než výborné (důležité slovo!) desky nemá, není problém, za nějž by se mělo věšet. Má-li stát v kontextu s brášky úplně natěsno, tak hned vedle - o psychedelické výlevy okleštěné - "Evil Heat".

Na hostující figurky měli vždycky vkus, stále si umí vybrat tak, aby překvapili a netahali z muzeí moc shnilých koster, stejně jako se neotáčeli za každou trendy sukní. Lovefoxxx a Linda Thompson to v duetech s Bobbym hrají na vaši citlivou strunu (budete řvát jako malí), kytara Joshe Hommea naopak v mantinelech nastaveného zvuku ostře bortí všechno, co jí stojí v cestě (budete pařit jako o trochu starší). Produkující pánové se postavili do pozic plastových figurek a koukali, jak to Primals ve studiu jde. Björn Yttling i Paul Epworth, soudě dle předchozí práce, rozhodně mají na víc než na pár předvídatelných fintiček. "Beautiful Future" nakopává jako celek, ale nejste-li senilní, zapamatujete si i dost jednotlivostí, ke kterým se budete vracet za účelem prchavého pobavení. K refrénu a zabijáckému sólu z "Can't Go Back", baladě "I Love To Hurt (You Love To Be Hurt)" - odteď nejoblíbenější písničce všech, co se rádi trápí i v létě. Nebo, bude-li chuť, tak k lehce psychedelické šestiminutovce "Suicide Bomb" spojující to nejlepší z nových a starých Primals do Primals blízké budoucnosti. "Uptown" si užijí fanoušci smutného diska, já jsem se potil. "Zombie Man" je ideální k tělocviku krčních obratlů. Výčet končí, i když by nemusel, stojí to moc peněz.

Primal Scream servírují nekonečný entusiasmus namíchaný s radostí ze života (fungl nový moment jejich kariéry, jež onu recyklaci může a nemusí popřít. Zvuk není všechno.). "Beautiful Future" je návod, jak v roce 2008 točit rozjeté zábavné desky. Jako nejsladší dovolená na Kanárech, při které nepršelo. Upaluje jako čerstvě nabitý králíček Duracell. Jo, schází mi bordel, punk, sonická agrese, Bobbyho radikální hlášky, ale tohle jsou Primal Scream dneška, rychlí, chytlaví, bez delší trvanlivosti.

K tomu, abych byl nadšenější, mi schází odpověď na otázku, co budu poslouchat v zimě.

PS: Jak hodně jsem mimo, odhalí průměr názorů dalších pěti redaktorů v makrorecenzi.

PPS: 3. října to Primal Scream rozsekají v Roxy, koncert má ambici společné chvilky s "Beautiful Future" o nějaký ten týden prodloužit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY