© facebook interpreta
Honza Balušek - Blbý název, skvělá hudba (9/10)
Vztah ke kapele: Debut jsem slyšel jednou, protože se mi zdál nějak moc komplikovaný, ale naprosto mě odrovnali živě na narozeninách musicserveru. Už tehdy byla "Do Děčína" pecka jako hrom. "Potápěči" nejsou moc deska do dnešní doby. Kapela má název, který není natolik infantilní, aby pobavil, takže se zdá jen blbý. A "Potápěči" mohou na první poslech znít jen jako trochu divný pop z odnože Tata Bojs či Kryštof (za což asi trošku může produkce Dušana Neuwertha). Ale je třeba jim dát čas. Docela dost času. Dlouho jsem neslyšel české album, které by v mých uších dokázalo postupně natolik růst, abych mu zcela propadl. Ale chtělo to minimálně deset poslechů. Až pak do sebe zapadly všechny ingredience, které desku tvoří. Vynechal bych jen úvodní "Akawaki", zbylých deset kousků se mi ale naprosto zahlodalo pod kůži. Perlou největší je pro mě "Bunkr", hypnotická skladba bez refrénu s velmi silnou atmosférou. Kapela je také mistrem v gradaci, písničky "David" a závěrečná "Ukolébavka" jsou toho důkazem. I nějaké ty hity by se daly najít, kdyby byla snaha, "Voda stoupá" nebo "Do Děčína" by sneslo kterékoli rádio. Spousta saxofonu a Cannyho zpěv, který velmi často připomíná Petra Fialu, vyvolává otázku, zda by třeba takhle nezněla Mňága, kdyby se nezasekla na svém písečku a jala se mírně experimentovat. Dvě malé poznámky na závěr. Tohle je taky ultrapop. A už dlouho jsem neslyšel tak vkusně a nevšedně využité smyčce. Honza Průša - Nikdy není pozdě (9/10)
Vztah ke kapele: Pár navštívených koncertů, jinak nic. Až doteď. "Potápěči" jsou albem, u kterého se musí přemýšlet. Hloubat, zpracovávat všechny podněty a přidávat vlastní imaginace. Obří broskev neprozrazuje v hudbě ani textech více než je potřeba, spíš o něco méně. A výsledkem je neskutečně silné album, jemuž vévodí příjemně vzrušující napětí. Je svým způsobem dojemné, hodně působí na city, ale rozhodně není prvoplánové. A po "Příteli člověka" od Trabandu je to další nahrávka, která mě doslova opařila a při poslechu zvlhčila oči (fakt). Cannymu a spol. se totiž povedlo, a to mimořádně, vyvolat pocit sounáležitosti. Připadá mi, že s kapelou mám strašně moc společného. Podobné zážitky, stejné touhy a nevyslovená přání a v noci nás děsí totožné noční můry. "Potápěči" jsou deskou o naději nacházené i ve zdánlivě ztracených situacích. Je to výzva k ukončení pasivity a nahlédnutí do sebe sama (deska jakoby nesla poselství Nikdy není pozdě!). Obří broskev nahrála pro mne zatím nejlepší věc, jaká se letos v domácí hudbě urodila. Tak silnou, že Cannymu odpouštím i tu cigeretu. Ondřej Pravda - Originalita normálnosti i pro obyčejné posluchače (8/10)
Vztah ke kapele: Objeveni až na narozeninách musicserveru, zvědavost na novou desku.
© canny
Vztah ke kapele: Už od desky "Vybrané scény z dětského snu" patří Obří broskev k mým oblíbencům. "Potápěči" Obří broskve jsou nenápadnou deskou na českém trhu. Takovou jemnou záplatou na černou díru nedostatku kvalitní domácí tvorby, která se vyhýbá trendům a mainstreamovým ústupkům. To nejvzácnější a nejoriginálnější na její existenci je skutečnost, že se jedná o přímé a za sebou si stojící album. Všechny skladby jsou v češtině, a tedy můžeme nadnárodní působnost a věhlas opomenout. Samotný název kapely, který je jí často vytýkán, je jakýmsi manifestem jejich smýšlení. Všechna témata na desce jsou osobní, upřímná, uvěřitelná a bez velkých gest. U "Potápěčů" lze mluvit o absenci viditelných ambicí dosáhnout masové popularity. Zato však mohou být členové skupiny sami se sebou spokojení. Mají vyrovnané účty se svým svědomím. Dali vzniknout intimitě, která by se dala z placu krájet. Vytvořili lidský příběh, který každý z nás zná, a přesto nepůsobí nevhodně, lacině nebo okoukaně. Silná stránka Obří broskve tkví v jejich prvopohledové prostosti, pod kterou je toho mnohem více. Honza Kulig - Jen další parta v řadě (6/10)
Vztah k interpretovi: Před poslechem žádný, po poslechu stejně tak. Původně jsem tu desku nechtěl ani slyšet. "Další tuctový pop-rock na českém písečku," říkal jsem si. To, že se produkce ujal Dušan Neuwerth, mě však nabudilo a donutil jsem se si tuhle partu poslechnout. Musím uznat, že na nich něco je, zahrávají si s melancholií, nebojí se zabrouzdat do lehkých experimentů, texty jsou na solidní úrovní, ALE... ale přeci jen je to pouze další parta v řadě. Zrovna u Obří broskve mi přijde, že volba Neuwertha celému albu spíše uškodila, než pomohla. Je to totiž typická ukázka jeho práce. Jako by pro něj nebyli chlapci dost dobrým materiálem, a tak jen otevřel šuplík s visačkou vyzkoušené, fungující, úspěšné. Bojím se, že tentokrát to fungovat nebude. Obří broskev je jistě nadějnou kapelou, ale místo v mém playlistu si zatím nezasloužili. Vy je však nezatracujte, v záplavě všech Chinaski, Clou, Billů, Kabátu a dalších je tohle přeci jen dobrá kapela s dobrou deskou.
Album: Obří broskev - Potápěči
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 44:45
Skladby: Akawaki, Dívám, Z Ústí na Měsíc, Bunkr, Hlídám těkavou, Voda stoupá, Dohasínává, David, Flow, Do Děčína, Ukolébavka
