Gregory Finn - Na Southpaw máme závislost

21.08.2008 05:00 - Václav Trávníček | foto: facebook interpreta

Gregory Finn je tak trochu megaloman. Už léta hraje ve své domovské kapele Southpaw, před časem založil audiovizuální projekt Ghostmother. Coby Kapitán Demo si utahuje z českého šoubizu, jakožto člen Re:ply rapuje nebo produkuje desky svého otce Jana Buriana. Ne, s Gregorym není těžké dělat rozhovor.
Gregory Finn
© southpaw.cz
Před dvěma roky v létě jsi mi říkal, že od podzimu se s kapelou začnete soustředit na psaní nových písní. Jak jste pokročili?

Docela razantně, deska už je skoro hotová. Teď jsme ve fázi, kdy máme nahrány všechny nástroje a čeká nás míchání v Soudsquare. Plus všechny zpěvy a různé dohrávky.

Kdo je producentem?

Desku jsme si udělali hodně po svém. Nejdřív jsme přemýšleli, že bychom zkusili zapojit víc producentů, nakonec jsme ale zjistili, že si to uděláme všechno sami. Využili jsme Ondřeje Ježka, u kterého jsme nahrávali bubny a nějaké nástroje - kvůli druhému pohledu.

Už jste našli název?

Už ho máme, bude se jmenovat "Addiction".

Závislost? Na čem?

Je to strašně široký a důležitý pojem pro spoustu z nás. Závislost je aktuální, je to slovo, které podle nás vystihuje hodně.

Co například?

Od základních lidských potřeb přes závislost na lásce, lidech, jídle, na cigaretách, drogách. Až mě děsí, na čem všem jsme závislí. Také je to taková slovní hříčka: Souhthpaw Addiction. Závislost na Southpaw, kterou máme my v kapele. Na energii, která z toho jde.

Southpaw začínali jako víceméně taneční popová kapela s množstvím elektroniky, což se kryje s obdobím konce devadesátých let, kdy taneční hudba eskalovala. A vůbec celá tvorba kapely jde v ruku v ruce s vývojem ve světě, poté, co přišel návrat kytar, vydali jste "Heart Disc", který je sám o sobě hodně kytarový. Teď se taneční hudba vrací obloukem zpět. Co na to Southpaw?

Vidíš, no! Nové písničky jsou víc elektro, ale pořád jsme kapela. Využili jsme všechny prvky, které máme. Odráží se tam vlivy současné scény. Například Ed Banger, které máme hodně rádi, například Justice, mr.OIZO, SebastiAn. Zkrátka věci, které nás baví. Vlivy také pochází z toho, že jsme mezi "Heart Disc" a "Addiction" měli období, kdy jsme se každý věnovali svým projektům. To se na tom asi hodně otisklo. Ondřej Ježek třeba řekl, že to kapele hodně pomohlo. Na novince bude elektronika, budou tam kytary. Jiné to hodně bude v tom, že bude na desce hodně smyčců.

To měli Southpaw vždycky, ne?

Teď to budou živé smyčce z Moravy. Dřív ty smyčce nebyly tak plný, teď máme třeba vyloženě skladby, který jsou na nich postavený. A ubrali jsme na kytarách. Je to těžké popsat, ale důležité pro nás bylo, aby nový věci byly někam posunutý a zároveň hitový. Pracovali jsme na nich dlouho, takže věřím, že to tak dopadlo.

Kdy "Addiction" vyjde?

Určitě letos, mám pocit, že vycházíme už na konci září.

Gregory Finn

Gregory Finn
Syn známého písničkáře, občanským jménem Jiří Burian, ročník 1978. S domovskou kapelou Southpaw vydal desky "Pop Secret" (2001), "Pleasure You Can Measure" (2003), "Boys Make Noise" (2004) a "Heart Disc" (2005). Nyní je v očekávání novinky "Addiction". S přítelkyní Marielle založil hudebně-vizuální projekt Ghostmother, věnuje se i sólové tvorbě nebo svému alter egu, Kapitánu Demovi. Jeho hudebním vzorem je Morrissey - účesem mu není nepodobný. Ve svém profilu na MySpace.com uvádí, že mezi jeho koníčky patří prodej fosílií.

Nepřipadal sis po minulém dvojalbu "Heart Disc" autorsky vyšťavený? Třeba Redhoti ohlásili rok po "Stadium Arcadium", že se rozpadají. Alespoň dočasně.

Bylo období, kdy jsme stáli na hranici rozpadu a ptali se, co dál. Protože "Heart Disc" pro mě byl všechno, tam jsme opravdu nabídli několik poloh, naše maximum. Říkal jsem si, co už víc můžeme udělat? Nic. Pak přišlou vakuum, kdy jsme fakt nevěděli. Prodělali jsme restart kapely. Já jsem založil projekt Ghostmother a najednou jsem nechápal, jak jsem tak dlouho mohl dělat jenom hudbu pro Southpaw. Zjistil jsem, že jsem závislý na dělání více stylů, protože každý má v sobě něco krásného. Pochopil jsem, že z mé strany už nejsou ohledně Southpaw žádné vysoké ambice. Jenom prostě odehrát co nejlepší koncert a udělat co nejlepší desku.. Je to čistě o naší radosti z práce.

Čím to je, že se Southpaw nikdy nestali u nás masově oblíbenou skupinou? Protože když si pustím třeba "Heart Disc", nezdá se mi, že by ty písničky byly co do stravitelnosti natolik odlišné od toho, co se hraje v rádiu…

Teď už je trošku jiná doba, v rádiu řádí Airfare a další indie kapely. Doba je příznivější pro formát kapel, jako jsou oni nebo třeba i Southpaw. Ale teď už máme trošku jiné priority. A hlavně je teď doba internetu.

Jasně. Ale mě to zajímalo spíš z té polohy, že když vydají desku Chinaski, jde hnedka první singl do rádia. Když Southpaw, nejde singl nikam.

Jsme národ Čechů. Chinaski jsou kapela pro Čechy, pro nenáročný střední proud. To my nejsme! A tak je to myslím v pořádku.

Takže když to shrnu - komerční neúspěch Southpaw spočívá v tom, že jste nároční na standardního českého posluchače?

Třeba. Myslím si, že kapela Southpaw nezapadá do formátu klasický český scény, klasický český kapely. Je to naší angličtinou i tím, jak jsme se celou dobu prezentovali. Spousta lidí s námi má ještě problém. Hodně jsem pochopil, když jsem začal dělat v jiných směrech, že spousta lidí, kteří mají rádi Ghostmother, Southpaw nemusí. Hlavní problém bych ale viděl v tom, že jsme pop music, ale zároveň nejsme. V rádiích se od nás nic moc nehrálo, protože tam byl nějakej divnej zvuk nebo aranže, který pro rozhlas nebyly přizpůsobený.

Ale když si vezmeš "Isolated" z poslední desky, je to hitovka jako prase se vším všudy. I s aranžemi. A taky nic…

Chvíli se hrála na Evropě 2, mělo to docela úspěch. I ten videoklip, který dostal cenu za video roku. Ale je to o tom, že v rádiu sedí člověk, pro kterého Southpaw, Sunshine nebo Skyline jsou D smack U kapely, který na komerčních rádiích nemaj co dělat. Je to diktát, kterej to brzdí. Uvidíme, co bude teď, ale moc šancí tomu nedávám. Zvolili jsme takovou strategii, že točíme dva klipy na songy, který absolutně nejsou v rádiu hratelný. I když pro nás jsou to nejsilnější písně.

Southpaw
© southpaw.cz
Ambice stát se českou popovou hvězdou jsou tedy definitivně pryč?

Dávno pryč. Rozplývalo se to s "Heart Discem", teď už to vůbec neřeším. Měli jsme štěstí, že na "Heart Disc" jsme sehnali investora a díky němu jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Teď jsme tu možnost dostali znova a je to hrozně fajn.

Pojďme k tvým dalším projektům. Tvůj táta letos vydal novou desku "Muži jsou křehcí", kterou jsi produkoval. Jak to vypadá, když se ve studiu sejde Burian starší a Burian mladší?

Hezký to je! My jsme takto zvyklí s tátou pracovat už od mých osmi let. Teď to bylo taky příjemný. Táta vždycky přijel ke mně domů do studia, kde mi nahrál klavír a zpěv, a já společně s Mikolášem z Ghostmother vymýšlel aranže. Pak jsem odjel třeba na hory a tam na tom v klidu pracoval. Byla to hrozně příjemná a hladká spolupráce a jsem rád, že má ta deska úspěch. Třeba i v hitparádách. Zasáhlo to přesně ty, které to zasáhnout mělo.

Co se hraje, "Kluci z naší třídy"?

Na Radiu 1. "Viktor a Leo" s Baumaxou byli dlouho na prvním místě, což jsme se docela smáli. Teď jsou na prvním místě "Kluci z naší třídy".

Nenarážela na sebe stejná krev?

Nene, spíš jsme se doplňovali. Táta přinesl obsah a já formu, takže to do sebe krásně zapadlo. Táta je absolutně otevřený jakýmkoli experimentům...

Takže ti do toho nekecal?

Vůbec. Měli jsme jenom jeden krátkej konflikt, kterej ale vyšuměl během chvíle. Jinak vůbec nic, bylo to bezvadný!

Jaké máš úsmysly s Ghostmother?

Ghostmother je pro mě něco, co je výjimečný. Něco, co má opravdu šanci uspět kdekoliv ve světě. Jde o projekt, který pojí dohromady divadlo s vizuálnem a hudbou. Ta magická atmosféra mě hodně baví. Zdroje pochází až z třicátých let a je to v kombinaci se současným zvukem a samplingem, elektronikou a písničkou pro mě velká naděje do budoucna. Je to i něco, kde funguje i mystická rovina. Nám se začaly dít věci, který se normálně nestávají. Ghostmother pro mě znamená velkej pohádekovej svět, kterej se mi otevřel a jsem za to strašně rád. Baví mě, že to není právě jenom hudba, ale prostě tým lidí, který je schopný dělat krátký filmy, animace, tanec, kouzla, operu. Posouvá mě to dopředu a obohacuje.

Původně se projekt jmenoval Jesus Chrystler & Jane Honda, je to tak?

Jmenoval, ale asi po dvou měsících jsme ho přejmenovali. Nechtěl jsem, aby to bylo bráno jako duet s Klárou Nemravovou, protože jsme k sobě přibrali ještě Tadeáše s Mikolášem. A taky moji přítelkyni Marielle, která to v hlavě celý rozsvítila. Dodala tomu vizuální podobu, dělá kostýmy, performance. Najednou se na to nabalila spousta zajímavých lidí, zpívá Klára Nemravová a Hana Pecková. Jsme teď ve fázi, kdy připravujeme desku...

Stihnete ji do konce roku?

Doufejme. Chtěl bych, aby vyšla ke konci roku.

Takže vyšel táta Burian, vyjdou Southpaw a ještě Ghostmother. Všechno během roku 2008?

No já ještě pořád čekám, co na to Kapitán Demo...

K tomu ještě dojdeme...

OK. S Ghostmother máme hotovo, chybí nám asi tři věci dodělat. Nejdřív uděláme promo pro labely, který chceme sehnat venku. Zajímá nás víc zahraniční trh. U nás je nám v podstatě jedno, kdo to vydá. Jenom aby to prostě vyšlo fyzicky, abychom mohli dělat performance, který chceme mít třeba jednou za dva měsíce. Nejsme klasická kapela, takže odmítáme pozvánky na festivaly a tak, chceme vždycky vystupovat na nějakým zajímavým prostoru. Doufejme, že se podaří Loď bratří Formanů nebo Meetfactory, kde se dá udělat scéna jiná než ta klasická koncertní.

Southpaw
© southpaw.cz
V jednom starším rozhovoru jsi v reakci na nějakou otázku prohlásil, že česká hudební scéna je kabaret. Je to dnes pořád stejný kabaret?

No nemůžeš věřit všemu, co se kde napíše. (smích) Ale má to něco do sebe. Protože každá hudební scéna je kabaret. A mě baví pohybovat se v kabaretu. A česká hudební scéna? Ta je taková, jaká má bejt. Prostě malej rybník, ve kterým se pohybujeme.

Je to i důvod, proč vznikl Kapitán Demo?

Nojo. Tady tenhle citát, to řekl spíš Kapitán, to jsem nebyl já...

OK. Jak se Kapitánovi daří?

Já s ním teďka mluvil a on pořád spí a jí, občas udělá nějakou věc. A má rozdělanou desku.

Taky letos?

To on neví, spíš až příští rok. Funguje na internetu přes MySpace.com a chodí na některý festivaly nebo večírky, na kterých se může něco dít.

Slyšel jsem, že na koncertech rozhazuje jídlo. Hranolky a tak.

No, to on dělá. Hamburgery třeba a taky zeleninu.

A dobré?

A jo, je to sranda. Taková terapie...

Pořád válčí s kily?

Pořád. Právě že pořád.

A co má teďka v iPodu nebo v MP3 přehrávači Gregory Finn?

Čoveče, je toho strašně moc. Jsem teďka posedlej Doris Day, což je americká zpěvačka z třicátejch až padesátejch let. Strašně mě baví, má výjimečnej hlas. Ona je takovej jakoby člen Ghostmother, který je po smrti. Hodně ji samplujeme a vytváříme nová slova z toho, co ona zpívá. Myslím, že nás dost z toho záhrobí ovlivňuje, že Ghostmother je její posmrtný projekt. Jinak mě z těch nových věcí baví například MGMT, The Ting Tings, Ed Bangers, Crystal Castles, Gnarls Barkley, poslední Siouxie je skvělá. Občas hodně poslouchám poslední desku Kontrafakt. To je taková moje úchylka, ale musím na to mít náladu.

To je taky docela kabaret!

To je. Je to taková komedie. Líbí se mi projekty labelu Ipecac od Mikea Pattona, takový ty downtempový věci. Nebo třeba jeho Lovage. Baví mě taky anglická parta I Monster. Já tak hodně brouzdám po MySpace.com, kde je spousta zajímavejch hudebníků a producentů.

Dobře, to jsou víceméně elektro party nebo kapely, u kterých nedominují kytary. Dá se říct, že tě kytarovky přestaly bavit?

Abych se přiznal, ta indie scéna mě dost zklamala. Je míň a míň kytarových kapel, který by mě něčím zaujaly. Třeba i nová deska Coldplay mě zklamala. Těch kytar je nějak strašně moc, já pořád jdu po silný písničce, ale těch je málo. Těším se ale na nové album Damona Albarna z Blur. To je jedinej z veteránů, kterej mě pořád baví.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY