Už počtvrté si Česká republika střihla finále televizní hudební vyhledávací soutěže. Po nikdy nepřekonané a zřejmě i nepřekonatelné první řadě Česko hledá SuperStar, ze které doslova šílel celý národ, a dvou již ne tak výrazných pokračováních to bylo tentokrát poprvé v X Factoru. Ačkoli samotné obsazení vzhledem k posledním dvěma finále nikterak nepřekvapilo - opět proti sobě stál rocker a popař (i když s jazzovým srdcem) a kvalitou i náplní si stálo dosti vysoko.

Finále odstartoval porotce Petr Janda, jeho legendární Olympic a písnička "Ajajaj". Musím říct, že se svým rockem byli jednou z nejlepších kapel a interpretů, kteří v úvodu soutěže zahráli. Pak se už ale naplno rozběhlo poslední klání. Dva finalisté během večera zazpívali tři písničky - jednu jim vybrali diváci na internetu, jednu si vybrali sami a tou poslední musela být některá ze skladeb, kterou už během finálových kol zpívali.

Ondřej Ruml jako první nasadil divácký výběr. Mika a především jeho "Grace Kelly" na mě zpočátku působil od diváků jako danajský a možná i poťouchlý dar. Jak řekl Ondřej Soukup, tohle je pěvecky neskutečně těžká písnička a Mika se svými falzety není úplně normální zpěvák. Ovšem způsob, jak si s tím Ondřej nakonec poradil, mi doslova vyrazil dech. Nejenže se s ní popral dokonale pěvecky, dokonce se nezalekl ani těch fistulí, ale působil navíc velmi zábavně a bláznivě, přesně ve stylu tohoto songu. I v jedenáctém kole dokázal překvapit jinou svou podobou, což je velmi interesantní vlastnost. A kdo viděl třeba Mikovo živé DVD, ví, že Ondřej "Grace Kelly" zazpíval mnohem lépe než on sám.

Jiří Zonyga svým vlastním výběrem také mohl velice překvapit. "Morituri te salutant" Karla Kryla k tomu určitě předpoklad měla. Jenže by ji musel nechat tak, jak ji zpíval Kryl - jen s kytarou a tak nějak civilněji - a ne se snažit přiblížit verzi Daniela Landy. Mě tyhle rockové úpravy nikdy neoslovily, a tedy se mi nemohla líbit ani verze Jiřího Zonygy. Přitom si myslím, že i on by právě tuhle písničku dokázal uchopit po svém, aby neztratila nic ze své poetiky a přitom nebyla pouhou kopií. Video pro srovnání naleznete zde.

Pauzu mezi jednotlivými koly vyplnili roztodivní zpěváci a skupiny. Hned ta první logicky vyplynula ze dne, kdy se celé klání konalo, tedy Mezinárodního dne dětí. Na playback nám tak zatancovalo pět zhruba desetiletých holčiček - 5angels. Škoda, že děvčata nezkusila zazpívat naživo. Přeci jen po rozpadu Black Milk, Holek a dalších je na tomto poli u nás vlastně prázdné místo a tyhle holky by ho mohly za nějakých pět, šest let zaplnit, možná.

Těžko říct, proč si Ondřej Ruml ze všech "svých" písniček vybral právě Gottovu "Stokrát chválím čas". Úplně chápu jeho důvody, že znovu nešel do "Don't Worry Be Happy" Bobbyho McFerrina, ale přece jen jsem čekal něco z toho jazzového repertoáru. Při jeho zpěvu jsem asi pochopil tuto volbu. Je to velmi silný song, který ukázal Ondřejův rozsah a připomněl, že umí hrát i na klavír. Ač působil trošku nervozně, stejně ji vystřihl naprosto přirozeně a s přehledem.

Fanoušci byli k Jiřímu Zonygovi velmi shovívaví, jenže v jeho případě byla "Nothing Else Matters" opravdu danajským darem. Pěkně se totiž na ní ukázaly jak jeho přednosti, tak i nectnosti - energie jeho zpěvu a hlas jako takový na straně jedné a nepříliš dobrá angličtina, chraptění za každou cenu či tlačení na pilu na straně druhé. Bohužel negativní vlastnosti ovlivnily tuhle písničku daleko více. K lepšímu dojmu mu mělo dopomoci i smyčcové trio In Flagranti ve stylu skupiny Bond, ale příliš jej nevylepšilo.

Druhou vycpávkou v programu byl Milan Sulej, jehož si někteří pamatují z castingů. Někdo se z něj snažil udělat druhého Paula Pottse, dokonce mu podstrčil i slavnou árii "Nessum Dorma", kterou se vryl do srdcí lidí Luciana Pavarottiho a která právě Pottse dostala na hudební scénu. Snad ale každý poznal, že z tohoto zpěváka třetího nálevu nikdy operní pěvec nebude a jeho vystoupení bylo především trapnou záležitostí nehodnou tohoto večera.

Své poslední soutěžní vystoupení si Ondřej Ruml doslova vychutnával se "Somebody To Love" od Queen a lehká stylizace do Fredieho Mercuryho nebyla jistě na škodu. Dovolil si i několik úprav a vlastních postupů, ale na rozdíl od většiny ostatních ty jeho úpravy působily opět zcela přirozeně, jako by tam měly být. A to je Rumlova velmi cenná deviza. Jak jsem napsal už výše, je jen škoda, že někde cestou nepřipomněl ve finále i svoje jazzové zaměření.

Jiří Zonyga výběrem "Husliček" Vlasty Redla šel tak trochu na jistotu, i když alespoň připomněl jednu z mála písniček, které jej ukázaly z trošku jiné stránky. Osobně bych od něj daleko radši slyšel "Sluneční hrob" od Blue Effectu, kterou zpíval v popcornové noci. Myslím, že ta totiž odhalila jiného Jiřího Zonygu podstatně více. Nicméně "Husličky" jistě také splnily svoji úlohu.

Na závěr si všichni finalisti střihli další písničku od Queen "We Are The Champions", a i když tam občas byly nějaké hlasové nesrovnalosti, byla to bezpochyby nejlepší společná píseň finalistů, kterou jsme kdy slyšeli. Že by to bylo tou písničkou?

Poté už přišlo rozuzlení celého včera, v němž si oba pánové střihli duet s Martinou Pártlovou "Hvězdy", kam namíchali ještě melodii z "Ordinace v růžové zahradě" a fragment písničky od Chinaski. Více než skutečným hudebním počinem byla tahle skladba spíš pro uvolnění atmosféry. Po několika videosekvencích už ale Leoš Mareš vyřkl jméno toho, kdo se stal prvním vítězem X Factoru v Česku. Tím už navždy bude Jiří Zonyga.

Po předchozích řádcích a vlastně i předchozích komentářích asi nikoho nepřekvapí, když s čistým svědomím prohlásím, že se tak stalo k mé nelibosti. Nezasloužil si to ani za toto kolo, ba ani za soutěž jako celek. Zatímco Ondřej Ruml neustále diváky překvapoval a někdy i hudebně vzdělával, Zonyga až na drobné výjimky jen kopíroval něco, co tu předvedl už David Spilka. Jak jsem již před časem napsal, Ruml naprosto přesáhl soutěž jako takovou a lze očekávat, že jeho hudební počiny budou na velmi vysoké kvalitativní úrovni. Je-li totiž někdo skutečným objevem vyhledávacích soutěží u nás, je to právě on. Koneckonců podstatný rozdíl mezi oběma se paradoxně ukázal až v na úplném konci Kdo s koho, kdy si společně zazpívali "Just A Gigolo". Ruml Zonygu doslova přezpíval. A to rozdílem třídy.

První ročník X Factoru máme za sebou, a pokud se Nova rozhodne pro druhý, těším se opět při komentářích na shledanou.

X Factor - Top 2 - finále, 1.6.2008

Kompletní fotogalerii z posledního finálového večera X Factoru naleznete zde.