Učitel hudební výchovy Björn Kristjánsson, který vystupuje pod pseudonymem Borko, je velkým šprýmařem. Sám totiž o sobě tvrdí, že jeho hudba spojuje Lionela Richieho a Marka Knopflera, kteří spolu tajtrdlíkují ve sci-fi bijáku. Dále mezi svými oblíbenci zmiňuje Bruce Springsteena a Erika Satieho. Jenže pravda o "Celebrating Life" je přeci jen jinde a pěkně daleko.

Pořádně se nadechněte a nechte se odvést od reality post-rockem, folkem a experimentální elektronikou. Evidentně je velkým puntičkářem a vyhrává si s každičkým detailem své krajinomalby, jež však nesklouzává to přehnaného patosu. Během něco málo přes čtyřiceti minut hudby si snadno uděláte představu. Naštěstí Borko nemá potřebu opisovat, nicméně podobné muziky na labelu Morr Music vycházejí mraky, což je ve finále asi jediná vada krásy (avšak nepřeslechnutelná).

Björn není příliš výrazným vokalistou, takže se jeho zpěv místy mění v prosté popěvky nebo samplování vlastního hlasu ("Doo Doo Doo" a "Shoo Ba Ba"). Od úvodní "Continental Love" vás ale bude unášet atmosférami vrstvených nálad, které tu a tam více utečou k elektronice ("Sushi Stakeout"). Velkým zlomem je hymna "Ding Dong Kingdom", v které vás mistrně přelstí, když mu uvěříte, že vás zve do svého skromného příbytku a vlastní mysli. "Celebrating Life" je sladce omamným nápojem, který si vychutnáte u zapáleného krbu, ale po jeho polknutí se do popředí dere náznak hořkých linií lemující původní nasládlé chutě.

Borko potěší hlavně fandy hudby k zamyšlení a odreagování se po náročném dni. Kdy si chcete zpříjemnit čas malou oslavou a poctivě vystavěnými písničkami. "Celebrating Life" je k tomuto bloumání přímo předurčeno.