Kapela The Slots nedávno prošla velkými personálními změnami - zůstali jen zpěvák a kytarista Eric s bubeníkem Pájou. Takový stav však netrval dlouho a v těchto chvílích se již nová sestava, čítající i Gerryho (kytara), Davea (kytara) a Beldu (baskytara), pilně připravuje s novým repertoárem na koncertní křest ohněm (nejblíže 9. května v Rock Café). Jejich "program" se momentálně skládá hlavně ze zkoušení, v pořadí je ale i vydání nového EP. Skupina slibuje plnohodnotnou šňůru na podzim a pokud vše dobře dopadne, tak byste je měli potkat i na některých letních festivalech. Celý rozhovor se nesl ve velmi uvolněném duchu a pokud máte smysl pro humor alespoň jako Michal Hrůza, tak by vás neměl unudit.

Proč jste se polorozpadli?

Eric: My jsme se nerozpadli, prostě jen odešli členové, který nesdíleli stejnou vizi do budoucnosti, jakou jsem sdílel já a Pája.

Jakou jste měli vizi?

Pája: Jde spíš o cítění hudby, než o vizi.
Eric: Hlavní problém byl, že chtěli chodit na zkoušky minimálně a nechtěli trávit čas ve zkušebně třeba nějakým experimentováním. Mně se teď líbí, že se tam vidíme denně a fungujem jako parta, to je skvělý. Oni se k tomu stavěli tak trochu jako nájemný hráči: "Ericu, udělej písničku, my přijdem, zahrajem ji a odejdem.".
Pája: Bylo to daný rozdílným pohledem na muziku, když totiž děláš na věci, na který ani nechceš dělat, tak je ti to prostě proti srsti a já to chápu. Tomáš Vondráček byl vždycky šedesátkovej a to je teď vidět na tý skupině The Puppits, co má teď, tam se v tom vyžívaj a je to super. To máš tak, že třeba někdo chce žít v bytě a někdo v domě a nikdy ti ten, co chce žít v tom bytě, neřekne, že je lepší dům.
Dave: Proč neřeknete, že jste se nesešli lidsky? Se v tom patláte...
Pája: Právě že lidsky docela jo, Tomáš je skvělej člověk, spíš hudebně ne.
Eric: Hlavně jsme v kapele předtím byli dva lvi a dvě panny, což nejde. Trochu jsme ve volném čase studovali horoskopy.

A kluky jste našli kde?

Pája: My jsme se prostě obklopili kámošema, který nám jsou nějak sympatický a vyhovuje nám to. S Gerrym jsem třeba už předtím měl nějakej projekt, ale to bylo spíš jen pro nás a pro srandu. Hlavně jsme ale zjistili, že by to mohlo fungovat i normálně.
Eric: Pak se k nám přidal Dave, to je takový lepidlo mezi náma, protože jako jedinej nepije, tak nás drží nad tou hladinou únosnosti.

Teď budete mít první dva koncerty, co se chystá nového? Budete hrát i starší věci?

Belda: Tak Gerry slíbil speciální světla do Rock Café, tak uvidíme.
Eric: Ze starýho repertoáru jsme vybrali asi pět nejlepších věcí. Ale nechali jsme si název, takže lidi, co přijdou, určitě nebudou překvapený tím, že jsme se totálně změnili, změna bude plynulá a návazná. Ty dva koncerty teď dáváme proto, abysme ukázali, jak se to teďka bude ubírat.
Gerry: Celá hudební scéna na příštích několik let. (smích)

Takže zvuk kapely je jiný? V čem?

Eric: Stoprocentně. Má to jinej feeling a je to přirozenější.
Pája: Předtím to pořád bylo o nějakejch kompromisech, teď mám pocit, že se ve většině věcí shodnem všichni. A to je důležitý, že kompromisy se odstřihly a teď je to takový, jak chceme my.

Jste schopní sestavit z nového repertoáru koncert? Připravuje třeba už nové album?

Pája: V tuhle chvíli máme osm věcí plus ten starej repertoár. A určitě něco vydáme, jen ještě nevíme, jestli EP nebo co.

Plánujete v létě festivaly?

Gerry: No jasně, určitě. Zhruba jeden pojedem.
Eric: Vzhledem k tomu, že se ta kapela ustálila teprve nedávno, tak je to všechno ještě takový složitější.

A proč nejedou vaše webovky?

Dave: Protože jsme je nezaplatili.
Pája: Máme MySpace.com, máme Bandzone, takže v tuhle chvíli jsme potřebovali peníze jiným směrem. A náš basák je ajťák, tak až koupíme doménu, tak je udělá.
Gerry: A až je udělá, tak ho vyhodíme. (smích)

Co texty, posunuli jste se i v tomhle ohledu nějak?

Eric: To je všechno při starým. Texty jdou ze mě povětšinou samy, inspirací pořád zůstal můj nenormální život a vůbec současný styl života naší generace.

Do textů Ericovi nikdo nekecáte?

Gerry: Tak mi mu vůbec nerozumíme, on zpívá anglicky, takže ani nemůžem. (smích)

Co je vůbec vaše publikum? Kdo vám stojí pod pódiem?

Gerry: Většinou nasranej produkční. (smích)

Kde byste se chtěli etablovat? Máte vizi, že byste se tím jednou mohli živit?

Pája: To vůbec neplánujem, my chcem prostě hrát a hrát tak, aby nás to všechny bavilo.
Gerry: Co ti na tuhle otázku řekly jiný kapely?

Jste první kapela, které jsem ji položil.

Gerry: (smích) Ehm, uh, aha.
Dave: My prostě neřešíme cíle, chceme hrát hudbu, za kterou si můžeme stát a s ní zkusit oslovit co nejvíc lidí, kolik těch "co nejvíc" znamená, nám je jedno.

Je tady někdo, s kým byste byli ochotní spolupracovat?

Pája: Všichni.
Belda: Hlavně Hanka Zagorová.
Dave: To neznám. To je co? Ale především máme rádi Fake Tapes.
Gerry: To jo, to jsou mladý kluci, který podle mýho maji šílenej potenciál. Ne takovej jako my, ale... (smích) A taky pár kapel nenávidíme, zeptej se nás na to.

A je tady nějaká kapela, kterou fakt nenávidíte?

Gerry: No nevim, to je blbá otázka. (smích)
Pája: Z českejch nemáme rádi hlavně Boba Marleyho.

A co nenávidíte nejvíc ze všeho?

Pája: Nácky.
Gerry: To neni jen o náckách, to je prostě o blbejch a zlejch lidech, my jsme hodný a všechny tyhle skupinky jsou zlý a to nám v dnešní době přijde fakt hloupý. Že věci, který by měly být samozřejmý, vůbec samozřejmý nejsou.
Eric: Mě serou média a vůbec tady ta společnost, která zlý lidi naopak vytváří. Vytváří dobrý prostředí pro to, aby zlý lidi nebyli braný za zas tak zlý. A pak to končí tim, že někdo přijde, hraje si na šílenýho kámoše a za pár dní tě podrazí nejvíc, jak může. Dnešní doba je v tomhle pěstování toho, že je všechno ok a na všechno můžem srát, šílená.

Myslíte si, že je s vaší hudbou těžší se prosadit tady než třeba v Rakousku?

Dave: To asi neni, český kapely nedosahujou kvalit těch zahraničních, proto se tam neprosazujou. Já to chápu, že se z Česka špatně prosazuje. Ty si poslechneš třeba nějakou dobrou ukrajinskou kapelu, co zpívá anglicky?
Gerry: No jasně, Tatu třeba. (smích)
Pája: V Česku má úspěch česká hudba, pro český lidi. Prostě to tady takhle funguje a každej to má v sobě asi nějak nastavený z minulosti nebo co.

Chcete říct ještě něco zásadního?

Gerry: Ať řekne Dave.
Dave: Cože? Já jsem neslyšel otázku.

Ona totiž asi nepadla.

Belda: (smích) No já bych chtěl říct, že je to fajn a ať si nás všichni poslechnou.