Jméno Kinga George u nás zná jen velmi malá hrstka zasvěcených. Proto se reklama jeho pražského koncertu (potažmo celého miniturné po ČR) musela opírat především o jména, se kterými měl King kdy co do činění. Na většině propagačních materiálů se neopomnělo zmínit jeho přátelství s Jimmi Hendrixem, spolupráce s Ray Charles Bandem, bluesmany typu Luthera Allisona či Alberta Collinse. Stylovou inspiraci hledá v kombinacích zemitého blues Muddy Waterse, rhytm&blues Ray Charlese, soulu Ottise Reddinga, reggae Boba Marleyho a afro rytmů Fela Kutiho. A tím upoutávky končí, kdo by přeci neznal alespoň jedno z výše uváděných jmen, koho by nelákalo vidět a slyšet černocha, který se ohání vztahy s tolika celebritami... O samotném Kingu Georgovi jsme se toho dozvěděli pramálo, jeho přezdívka "Mega-Medley-Man" je možná půvabná, o tom, čím se prosadil (pokud vůbec?) sám za sebe, či co je zač jeho kapela sestavená z místních muzikantů - "Bluesology", jsme se však neměli šanci dopátrat. A možná, že v tom byl záměr, na základě přímé zkušenosti z koncertu je patrné, že by se informační hodnota pozvánek (jejichž smyslem je nalákat nové diváky) neměla ani o co rozšiřovat. Nebudeme však předbíhat, nejprve k předkapele Stan the Man Blues Bohemian.

Kapelu tvoří tři lidé, Skot Stan Volarz (alias"Stan the Man"), slovenský basista Tono Ďuratný a pražský bubeník Kamil Němec. Stan je jeden z posledních žijících bílých bluesmanů a to jak hlasem i duší. Nevím, kolik snědl za svůj život popelníků a jak velké by bylo jezero z dosud vypitého alkoholu, jsem ale přesvědčen, že by si mohli konkurovat s Tomem Waitsem. Co se týče hloubky a barvy hlasu, jsou si tito pánové velmi blízcí, koneckonců i po vzhledové stránce k sobě nemají daleko. Jejich další srovnávání by však bylo zbytečné, každý je dost velkou osobností na to, aby byl připodobňován k jiným. Stan dokazuje, že pokud má dnes cenu tradiční blues hrát, pak nejlépe stylem "jak mi zobák narost a kytara přirostla". Uvolněnost, přirozenost, napětí, hra s dynamikou, citlivá spoluhra s muzikanty, síla a zkušenost v hlase, kytara srostlá s tělem... vlastnosti, které když se zkombinují s dobrou basou a bicími, nemohou prakticky pokazit výsledný tvar. Hrají především převzaté skladby a to od raycharlesovské klasiky "Lonely Avenue", přes tradicionály typu "Rock Me Baby" až k elektrickým bluesmanům sorty Jeff Becka - "Going Down", přesto se k nim chovají jako k vlastním, kdyby člověk neznal originály, těžko by odhadl, nepatří-li aktuální aranž zrovna Stanovi. V ČR fungují Stan The Man Bohemian Bluesband přibližně od poloviny devadesátých let, vydali už dvě alba a přesto hrávají stále v těch nejmenších a nejbarovějších klubech typu "Malého Glena" nebo "Bluesového sklepu". Je tomu tak dobře a funguje to tak. Více slov o nich najdete zde.

Laťka visela velmi vysoko, bluesová hvězdička osvícená sluncem slavných King George před sebou neměl lehký úkol. Lehká budoucnost nečekala ani jeho kapelu. Jak nám několikrát během vystoupení sdělili, na secvičení repertoáru k tomuto koncertu (zahajujícímu šňůru pěti vystoupení) měli dvě zkoušky. Málo? Bluesové standardy, ať už z části improvizované, variované nebo čistě okopírované se s kvalitními muzikanty dají v lepším zahrát bez zkoušek přímo na vystoupení, za dvě konstruktivní zkoušky se dá secvičit komplet nový repertoár. Ano, s profesionální kapelou. To, čeho se pětičlenná (klávesy, dvě kytary, basa, bicí) parta s příležitostnými hosty (trubka, harmonika, zpěvačka) během večera dopouštěla, bylo velmi podobné tomu, co se děje na veřejných bluesových jamech. Neboli vesměs béčkoví hudebníci, kteří hrají zarytě to své, navzájem se neposlouchají, téměř nereagují na změny v rytmech ani dynamice, které se občas snaží navodit frontman. King George je výborný zpěvák, na kytaru nehraje špatně, je ucházející šoumen, samo o sobě to však asi nestačí, natož, když se obklopí nevýraznými hudebníky. Hosté Kateřina Vondráčková (zpěv) a David Murphy (kytara), oba z kapely David Murphy Blues Band, na pár skladeb koncert příjemně oživili, i z jejich tváří bylo čitelné, že nezažívají zrovna vystoupení svých snů... Skladby, které během večera zazněly, byly většinou obecně známé bluesové "hity". Čím víc originálů jsem ale poznal, o to větším zklamáním pro mne byly zdejší verze (tiše jsem jen zavzlykal při pokusech o Charlesovu "Unchain My Heart" nebo tradičním "Stormy Monday") Abych nebyl docela nekritický, musím uznat, že několik málo míst mne povzbudilo, za všechny psychadelicko-taneční verze "Lonely Avenue" s dominující fujarou (i když, stejná skladba ten večer už jednou zazněla v daleko tradičnější a přitom originálnější verzi). Přejme KGB, aby se její pozice během turné po Čechách a Slovensku zlepšila, v plánu mají koncerty 25.10. v Mostě, 26.10. v Bratislavě, 27.10. v Brně a 28.10. na Nových Zámcích, podrobnosti i profil KGB najdete na stránkách organizující agentury Joe’s Garage.

Jinými slovy. Večer to byl příjemný, ale byl by mnohem příjemnější, kdyby kapely hrály v převráceném pořadí. King George a Bluesology zde neprokázali, že by měli právo o sobě mluvit v kontextu hudebních es zvuku Jimiho Hendrixe a dalších. Je samozřejmě možné, že se během času Bluesology vyhraje nebo že si k sobě KG pozve jiné muzikanty, každopádně reklama, která na jeho koncerty diváky láká, je mu v dané realitě víc na škodu. Být černochem s kytarou, který znal kdekoho, ještě nemusí být vše.... (ale to už jste někde četli, není-liž pravda?).

King George & Bluesology + Stan The Man Blues Bohemian, 23.10.2000, Palác Akropolis, Praha