Vladimir 518 je jako pilíř českého hip hopu. "Repertoár" PSH je slavná minulost, "Gorila vs. Architekt" hvězdná přítomnost a počiny jeho labelu Bigg Boss nadějná budoucnost. Potkali jsme se v jednom baru v Praze a mluvili hlavně o tom druhém a třetím. Na rozdíl od většiny české hiphopové scény Vladimir Brož o své umělecké vizi nejen rád mluví, ale také má potenciál ji naplnit skutky. A jak dokazuje jeho sólové album, odmítá stát na místě a obhlížet už dobytá území. Za vším, co dělá, je detailní pečlivost, se kterou se pustil i do autorizace našeho rozhovoru. Teď si ho konečně můžete přečíst i vy.

Na začátek obligátní otázka. Jak deska "Gorila vs. Architekt" vlastně uzrála?

Po "Repertoáru" jsem ještě sólovku dělat nechtěl. Rozhodl jsem se, že ji udělam po druhý desce PSH, což mělo bejt původně tak do dvou let. Vzhledem k tomu, že Orion začal protahovat svý "Teritoria", tak se deska odkládala a odkládala. Ale neni to jen jeho chyba, i já jsem se namočil do spousty jinejch projektů, který se mi ovšem z dnešního pohledu hodily k tomu, abych mohl tohle vůbec udělat. Nechtěl jsem to uspěchat, počkal jsem si, až doděláme druhý PSH, a když odezněl největší humbuk po "Rap'n'Rollu" a odjeli jsme nejintenzivnější turné, tak jsem na tom začal dělat. Neměl jsem časovej plán, spíš koncepční.

A nahrávka pak vznikala jak?

Jenom rok jsem sbíral beaty. Měl jsem čtyři producenty a každý z nich mi umožnil vybírat z padesáti šedesáti beatů. Nosil jsem si domů CDčka a poslouchal, tvořil tu architekturu desky. Ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že je to tak na devadesát procent připravený, což bylo v létě, jsem začal z konceptů, který jsem měl naškrtaný v sešitě, dělat texty a od října jsem intenzivně točil, mixoval, masteroval a dělal booklet.

Tracky hudebně spojuje electro sound. Podle toho, co říkáš, je to tvoje práce, protože ty sis vybral právě tyhle konkrétní podklady.

Měl jsem pocit, že hledám určitej typ beatů. Představ si, že sedíš u producenta a on ti pouští třicátej beat a ty to najednou slyšíš a víš, že tohle je ta věc, kterou si odnášíš domu. Track si tě musí povodit, musíš se tý věci odevzdat a milovat ji. Většinou je to láska na první poslech, která se později začne prověřovat stovkama dalších poslechů v procesu psaní, natáčení a mixování.

"Gorila" perfektně zapadá do toho, co se momentálně děje v hip hopu ve světě, do fúzování rapu a electra.

Zdá se mi, že se hip hop vrací ke kořenům. Když třeba Bambaata říká, že ho nejvíc ovlivnili Kraftwerk, tak se mi spojujou věci, který mě paralelně zajímaly od dob "Repertoáru". Jenom jsem v tý době byl tak jalovej, že jsem to nebyl schopen propojit. Byl jsem ve vleku jinejch lidí, ale vždycky jsem třeba poslouchal starou elektroniku, experimentální elektroniku, filmovou a scénickou hudbu atd. Čím víc stárneš, tím víc si začneš kolem sebe vybudovávat svoje vlastní struktury, půda pod nohama je pevnější a to, co jsi tušil, je najednou něco jako jistota. Sólo deska je moment, kdy nemusíš nikomu nic vysvětlovat, prostě děláš.

Album zní mimořádně progresivně, na druhou stranu mám trochu strach, že pro část hiphopového publika je tenhle styl možná až příliš vepředu a nepochopí ho. Vidět to bylo na reakcích lidí, kteří o albu psali, že je to disco a šmahem ho odsoudili. Nemáš obavu, že tím ty a Bigg Boss ztratíte kontakt se scénou, kterou jste tady dlouho pomáhali budovat?

Nastat to může a vlastně je mi to upřímně jedno. Letos mi bude třicet a v hlavě se mi toho děje strašně moc. Mám široký možnosti toho, co bych chtěl v životě dělat. Nemám co ztratit, protože buď budu dělat stoprocentně něco, čemu budu věřit a budu z toho šťastnej, nebo to dělat nebudu a pudu jinam. Rapper neni oddělenej od svýho publika a pokuď mě publikum začne srát, tak mu s klidem v duši řeknu sbohem. Řekl jsem si, že udělám desku bez ohledu na cokoliv. Vlastně mě ani nezajímal ničí názor a nic jsem nikomu nepouštěl. Asi by mě rozhodilo, kdyby producenti, hosti nebo Tomáš Sochůrek, kterej má na svědomí mix, řekli, že něco je blbě. Ale celej proces proběh za podpory všech a to mě utvrdilo, že musim proskočit zdí, což je tahle deska. Je to tak trochu hozená rukavice a není zadarmo. Mně se vždycky líbily desky, knížky nebo filmy, u kterejch si musíš pochopení vybojovat. Protože když ti něco přinesou na stříbrným podnose, tak je to nuda. Typickej příklad toho, o čem mluvim, je "Neuromancer" od W.Gibsona.

Bude Bigg Boss pokračovat v tomhle směru?

Tenhle rok přijde hodně věcí, který lidi asi nerozdejchaj. Sólovky Hugo Toxxxe i Enemyho budou šílený. Stejně tak nový WWW. Jediný, co asi bezvýhradně přijmou, bude společná deska Oriona a Jamese Colea, což bude deska o barovym životě a lázeňskym šviháctví. Bude vtipná a hitová.

U nás se hip hop v médiích zatím chápe hodně jako generační záležitost. "Gorila" mi právě přijde jako pokus o hip hop, který může oslovit i lidi po třicítce.

Na tý desce je pár skladeb, který řešej rap a nějakym způsobem se vztahujou k rapový scéně. Ty věci jsem tam dal záměrně. Nechtěl jsem moc kalkulovat a udělat vyloženě nadžánrovou desku, ale je tam dost věcí, který se dotýkaj všeobecnějších témat. Z reakcí, který se ke mě dostávaj, vidim, že to zaujalo i starší lidi. Můj plán je dostat tyhle lidi zpátky do klubů. Chyběj mi tam. Když jsme začínali, tak publikum bylo pestřejší, masivní nástup teenagerů starší lidi z klubu úplně vytlačil. Vim, že to doma poslouchaj, ale do klubu už nepřijdou. Přišlo by mi dost divný, kdyby mi bylo třiatřicet a rapoval bych v klubu jen pro sedmnáctiletý děti.

Jedno z témat, které jsou na desce výrazné, je návrat do osmdesátých let. Retro elektronika, Lešek Semelka, Pražský výběr atd. Je za tím schovaný návrat do dětství?

To jsi vystih. Já jsem se narodil 1978, takže osmdesátý léta byly můj první kontakt s realitou. Ta deska je pro mě vtipný, nihilistický retro. Až do pětadvaceti si z toho děláš prdel, ale pak postupně zjistíš, že je to sice vtipný, ale že to seš taky zároveň ty. Jsou v tobě zapsaný důležitý momenty, kdy sníš o tom, co bys mohl jednou udělat a jak by to mělo vypadat, a najednou jsi ve věku, kdy to opravdu realizuješ. Tím, že propojíš minulost, budoucnost i přítomnost, začnou vznikat silný věci. Je důležitý vědět, odkud přicházíš, ale zase to nesmí sklouznout do patetickýho vzhlížení k minulosti. Minulost je inspirace a na týhle desce funguje i v určitý rovině hudebního vtipu.

V "Děti prázdnoty" zpívá Lešek Semelka. Nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli je to sranda, nebo je to myšleno vážně. Jak jsi ho na desku dostal?

To spojení mě a Leška Semelky je zároveň trochu prdel a zároveň je to míněný vážně. Když jsem ho zkontaktoval, tak se mě zeptal, jestli si z něho dělám srandu. Já jsem řekl, že ne. Vtip je jenom v tom, že my dva spolu něco uděláme. Pak už není potřeba si z toho dál dělat prdel a je možný brát spolupráci vážně. Ten člověk tam sedí úplně přesně, zaručuje atmosféru, kterou jsem hledal, a dobarvuje obraz, kterej sem měl na mysli.

V tvých rapech z období "Rap'n'Rollu" se často objevovaly odkazy na heavymetalovou symboliku. Semelku prý měl na desce ještě doplnit Jiří Valter alias Big Boss z brněnských blackmetalových Root. Proč tam nakonec není?

V rámci tlaku, ve kterym vše vznikalo, se to nakonec neuskutečnilo. Mrzí mě to. Je možný, že by do toho nešel, ale jestli jo, chtěl jsem ho mít v tracku "Smíchov-Újezd". Na albu "The Temple In The Underworld" v intru jedný věci nahrál Big Boss skvělý chorálový plochy složený z několika stop. Zpětně mi to připomnělo intro z desky Ying Yang Twins "United State Of Atlanta" a přišlo mi dobrý o to Valtera poprosit. Já jsem s ním kdysi dělal rozhovor pro svůj fanzin a hodně jsem Root poslouchal. Lidi by aspoň pochopili, odkud částečně přišla inspirace k názvu našeho labelu.

Vidíš, já jsem si myslel, že název Bigg Boss je odkaz na komiksovou postavu Loba.

Ne. Na Loba jsem si při vymejšlení názvu nevzpomněl. Je to konglomerát více věcí a jednou z nich je i Valtr.

Když jsme u komiksu, tak musím připomenout, že je to vedle rapu tvůj další obor. Co má podle tebe společného rap a komiks?

Je to vlastně totožný. Ve chvíli, kdy si začnu vymejšlet komiksovej příběh, je to strašně podobný, jako když začnu psát text k rapu. Já jsem od dětství zvyklej přemejšlet v obrazech a když píšu rap, tak vidim hlavně scénu, kterou začnu popisovat, a jdu po ní. Tenhle způsob psaní mě baví nejvíc. Podobnym způsobem vznikaj moje komiksy.

Tvoje texty prošly od časů první desky PSH docela velkým posunem.

Období, kdy jsem se zoufale snažil psát jenom o holý realitě jako na "Repertoáru", už je pryč. Kdybych to měl dělat další čtyři desky, tak nevím, o čem budu mluvit, a ani mě to nebude bavit. Je lepší to uvolnit a psát pomocí obrazů o realitě. Texty jako "Kung-fu rap" nebo "Gorila" popisujou něco reálnýho, ale s pomocí komiksovejch obrazů. Tím, že popíšu, jak běží gorila po ulici a dělá bordel, se snažím říct, že lidi maj strach se uvolnit, bejt sami sebou a vyrovnat se s vlastnim já. Přijdou na koncert, stojej pod balkonem a bojej se pohnout a projít skrz parket, aby nevypadali trapně. Všeobecně, hodně rapovejch fans se chytlo do pasti toho vypadat a chovat se "důstojně". Zamezuje jim to bejt v klidu a dělat si, co je zrovna napadne.

Když říkáš, že přemýšlíš v obrazech, tak proč rovnou neudělat komiks?

Protože chceš udělat rapovou desku. (smích) Myslím si, že rap by měl bejt obrazovej a barevnej. Proto si nezakazuju přemejšlet v obrazech, ale k tomu, abys něco vyjádřil, vede spousta cest a je jen na tobě, jak to udělat.

Ty už za sebou máš několik kratších komiksů. Nechystáš se je vydat v nějaké antologii?

Časem určitě, už je toho určitě přes sto stránek. Teď máme s Jamesem Colem plán, že uděláme komiksovou knihu. Společně uděláme koncept, on rozpracuje dialogy a já to pak nakreslim. Na to se těšim. Pro mě je komiksová kniha nebo rapový album projekt jako projekt. Ty věci mám tak rád, že jsem ochotnej tomu obětovat všechno. A rád si u toho i odpočinu. Teď jsem udělal dvě desky a dvě turné a čeká mě třetí v řadě, takže když pak budu sedět u stolu a kreslit, bude mi dobře.

Existují nějaká souvislosti mezi komiksovou a hiphopovou scénou v Česku?

Já jsem v tý komiksový tak trochu za ufona. Lidi mě vnímaj jako graffiti writera a rappera, takže nesplňuju asi tradiční představy o komiksovym autorovi. Veškerý scény v Čechách maj něco společnýho, a to je malost, zaprděnost, vzájemný pomlouvání a nesnášenlivost. Já jsem těch scén už prošel za svůj život hodně a všude jsem viděl tyhle aspekty, a proto jsem se rozhod, že nikdy nebudu uzavřenej v nějaký scéně. Nejlepší je udělat si vlastní ostrov a žít si na něm. V komiksu je podobnej problém jako v rapu. Že lidi nedokážou překročit svůj stín. Ale stejně jako v rapu svítá naděje, že začnou vznikat autentický věci. Můžu jmenovat třeba Jiřího Gruse, kterej do toho šlápnul a začal si vydávat vlastní sešity. Nebo Lela Geislerová, která se vrátila ke komiksu. Máme v plánu vydávat komiksovej magazín, kterej by vycházel třeba jednou za půl roku a do něj by pravidelně přispívali lidi z námi vytvořený skupiny.

Bigg Boss bude kromě knihy o graffiti tedy vydávat i komiksy?

Nemáme ambice vydávat komiksy, ale v okamžiku, kdy s Colem dokončíme knihu, tak si ji asi vydáme na Bigg Boss. Jde nám o to, aby Bigg Boss byl platformou pro skupinu lidí, která je pod ním sdružená.

Čekal jsi s vydáním "Gorily" až do okamžiku, kdy Bigg Boss vznikne?

My jsme měli Terorist?, takže ten princip existoval už dřív. Terorist? jsme byli jen já a Orion. Byl zaměřenej na vydávání desek PSH, výběru East Side Unia a jediný, co jsme vydali mimo, byla "Frekvence PHAT". Neměli jsme ambice pouštět se do něčeho jinýho, přestali jsme dělat mejdany, vydávat časák a graffiti videa a celý se to vyčerpalo. Cejtil jsem, že je potřeba novej impuls. Spojil jsem se s Alešem Víškem, což je v rámci Bigg Boss důležitej člověk, kterej se stará o produkční stránku věci. Sólovku bych vydal, i kdyby Bigg Boss nebyl. Nejspíš na labelu, který bych založil jen kvůli ní. (smích)

Dokážeš si představit, že bys měl hotové album a vydal ho na velkým vydavatelství?

Na majoru asi ne. Nemůžu jmenovat, ale zaslechl jsem, že někdo z rapperů, kterej vydává na jinym labelu, musel měnit název desky, protože oni měli strach, že by se to neprodávalo. Tohle by se v Bigg Boss nikdy nemohlo stát. Jakmile se rozhodneme, že se do něčeho pustíme, tak do obsahu lidem nemluvíme. Důležitá je vzájemná důvěra a respekt a kdybych byl na majoru a musel slyšet, že tohle by bylo lepší jinak a že mam jít tohodle pořadu, tak bych se začal kroutit jako had. Musel bych zároveň plnit požadavky šéfů a zároveň se snažil ustát svůj ksicht. Nikdy jsem se do tohohle střetu nechtěl dostat.

Když Bigg Boss vznikl, působilo to na mě jako pokus o záchranu českého rapu staré školy. Potom vyšlo pár desek, na kterých se vlastně pořád opakují ta stejná jména, až to vypadá, že Bigg Boss vlastně není komunita, ale sekta. Myslíš, že přijde čas, kdy se víc otevřete?

Na to my čekáme. Brzy přijde chvíle, kdy se dostaneme na dno možností, kdo další s kým by měl vydat desku. Nejde o to, že jsme se uzavřeli, jen jsme chtěli vyčerpat možnosti, který tady jsou. Komunita to nepochybně je, právě spíš než label. Hledáme co dál a u těch knih je to jednodušší než u muziky, protože hiphopová scéna je konstantní. Je tady pár lidí, který vyčkávaj než vylezou ven, ale jsou to jeden nebo dva případy. Nějaký přírůstky v budoucnu budou, ale asi to bude hodně sporadický. Pořád platí, že Bigg Boss je platforma pro tuhle partu. Teď musíme hrát sami se sebou a rámcově se to bude asi pořád točit kolem těchhle lidí. Vem si labely jako Ninja Tune nebo Warp Records, který fungujou v mnohem větším městě, ale taky se tam vlastně točí konstantní počet jmen. Určitě ale bylo základním konceptem labelu vytahovat nový lidi, podpořit vznik desek, které by nikdy nevznikly. To se stalo třeba s Markem, jehož deska by asi nikdy nebyla, kdyby jsme se do toho nevložili.

Jaká je ve světle tvé sólovky budoucnost PSH? Někde jsem četl, že by do konce roku mělo být nové album.

Roční plán s podzimní deskou PSH vznikl na začátku roku a jak znám Oriona, tak je možný, že se to takhle přesně asi nepodaří a desku vydáme příští jaro. Já s Trafikem bychom na tom chtěli začít dělat, přes léto by se připojil Orion a na podzim bychom to vydali, protože cejtíme, že jsme rozjetý. Ve chvíli, kdy jsem dodělal "Gorilu", mi začaly vyvstávat další a další věci, který bych mohl dělat. Necejtim se vůbec vyčerpaně, alespoň co se týče témat. Asi neskončíme jako Olympic a nebudeme slavit čtyřicet let v Lucerně, ale aspoň jednu desku ještě uděláme.

Posledním počinem PSH byl remixu "Túžím" Dary Rolins. Ten mi přišel jako přešlap a maličko zoufalý pokus dostat se do rádia. Jak jste se k tomu vlastně dostali?

Musíš pochopit, že PSH je kapela, která má určitou strukturu, v rámci který probíhá rozhodování, co uděláme. Orion chce tyhle věci dělat, Trafik je ambiciózní a chce psát klubový hity a pak jsem tam já, kterej řekne: Tohle bych nedělal. Taky si o tom nemyslím, že je to nějak zvlášť skvělej track, ale nechci zpětně pochcávat, co jsme udělali. On je tady všeobecně omeznej počet r'n'b vokalistů. Když si vezmeš výběr hostů na mý desce, tak třeba místo Dary jsem si radši pozval Kateřinu Winterovou nebo Ridinu Ahmed. Na druhou stranu si nemyslím, že by to bylo nějaký zpronevěření se. Trafik je kamarád Dary a šlo o vyhovění jejího přání udělat remix. Plán dostat se do rádia jsme fakt neměli, kdyby jsme se rozhodli vyrábět radiohity, vypadalo by to ještě jinak. Dara udělala další věc s Orionem, track s NIem, natočila jednu věc na Toxxxovo CD. U něj to třeba asi ale vyzní stejně jinak než u nás.

V čem?

Celou dobu, co PSH existujou, nás lidi podezíraj z toho, že se chceme někam prorvat a že jsme už překročili mez přirozenýho modelu a stali se komercí. To nás doprovází celou dobu. Je to způsobený stylem muziky, kterou děláme, která je stravitelná pro širší pole lidí a určitě až uděláme novou desku, budou nám to zase říkat. Sám za sebe jsem přesvědčenej, že máme k muzice poctivej přístup. Založili jsme si vlastní label, točíme si vlastní klipy, což v levelu naší popularity vůbec není běžný. Děláme to zkrátka přesně tak, jak chceme. Orion možná jednou tu hranici opravdu překročí, ale pro něj to bude přirozený, he he.

Teď si zahrajeme malou hru. Budu vytahovat jména lidí kolem Bigg Boss a ty mi řekneš, jak moc se na "Gorile" zapsali. Začneme s Orionem.

Orion je brácha. Já mám někde text o tom, že Orion mi dal do ruky mikrofon, což je pravda. Nebýt jeho, tak rap asi nedělám. Já jsem chodil na koncerty, kde hráli Coltcha a PSH. Mokráš (AKA Abdul52) mě inspiroval k tomu dělat rap, protože mi v tý době přišel nejlepší, ale Orion mě k tomu popíchl. Na desce samozřejmě nemůže chybět, protože je počáteční bod toho všeho.

Co Hugo Toxxx a James Cole. Hugo Toxxx s tebou jede turné...

Toxxx je velice blízkej přítel. S ním i s Jamesem Colem si rozumíme i na mimorapový bázi. Kontakty jsou širší a ten člověk je neskutečně vtipnej a trefnej. Baví mě, že SuperCrooo se nebojej experimentovat a jdou víc a víc k jádru věci a přitom jsou žánrový. Těším se na Toxxxovu sólovku, která bude vtipná a radikální.

Další na řadě je LA4, jehož "Panoptikum" mě osobně velmi překvapilo. Do té doby byl trochu ve stínu Indy & Wich, s touhle sólovkou ale ukázal, že je osobnost.

Lavor je neskutečně pečlivej a pracovitej člověk. Když od něj dostaneš třeba CD s trackama, tak je tam každej track úhledně nadepsanej. Má neskutečně pečlivou povahu, což se odráží i v rapu, kterej je technicky namáklej. Je na něm cejtit, že byl ortodoxní graffiti writer. Znám ho taky od začátku, kdy jsme já, on, Orion, Wich, Andreas seděli ve stanici a čekali na svoje metra. Celá "Gorila" je vlastně postavená na nejužší rodině. Chtěl jsem, aby mi ta deska za dvacet let byla něco jako deník, odraz toho, co se se mnou dělo v týhle době.

Dostáváme se k producentům. Mike Trafik dodal skvělé beaty a desku co-produkoval.

Trafik je neuvěřitelněj dříč. Vybudoval si vlastní studio a od chvíle, kdy ho má, v něm sedí nonstop a dělá beaty. Kdyby tady všichni makali jako on, tak vzniká spousta skvělejch věcí. Když někdo jako on vyleze s něčím novým a snaží se reagovat na to, co se děje ve světě, tak vesměs sklidí jen obrovskou porci kritiky. Tady lidi maj tendenci věci betonovat a ve chvíli, kdy se to snažíš rozbít, dostaneš za uši. Trafik musel lidi přesvědčit, že když je produkce minimální, není to automaticky ošizený. Všichni si pořád myslej, že takovej beat udělá i tvoje bába.

On se výrazně podepsal už na druhé desce PSH.

Hrozně mě překvapil. Měl za sebou jen dva roky produkování a najednou vypálil tyhle věci, který nás přesvědčily udělat desku jen s nim. Dodnes mám ty beaty rád. Dál se vyvíjí a je nezastavitelnej, takže půjde dopředu.

Na albu samozřejmě nechybí ani Wich.

Vyprodukoval nám první desku a spoustu dalších hitů. Jsme pořád v kontaktu a když se někam jde kalit, je skvělý ho potkat. Je ale jasný, že se profesně trhá. On na rozdíl od rapu není omezenej hranicema, což je obrovská výhoda. My nikdy nepůjdeme ven, on může. A ty zkušenosti z Evropy fungujou. Dneska může producent sedět na internetu na chalupě a dělat beaty pro rappery z druhý strany zeměkoule. Wich je páteř pražskýho hip hopu, pracoval v období vzniku a pracuje dál. Jsem rád, že se začaly utvářet jiný osobnosti, protože syndrom jednoho člověka začne dřív nebo později poškozovat nejen scénu, ale i toho jednotlivce samotnýho. Wich je navíc obrovsky profesionální v tom, jak pracuje a jak finišuje beaty.

Jedním z velkých objevů poslední doby je Enemy. Měl sice jeden beat na "Frekvence PHAT", pak už ale udělal jen několik remixů.

Už X let žvaníme o tom, že buď musí on udělat desku, nebo mně dodat beaty na moje album. Byl jsem z něho nešťastnej. Dal mi třeba CDčko, kde se mi líbilo hned deset tracků, a najednou jsem nevěděl, jestli nemám natočit desku jenom z jeho materiálu. Je to jinej druh ega, má tendenci stavět beaty, aby tě ukopaly k smrti. Navíc se ale v jeho práci vytvořila určitá jemnost, kterou dokáže s tímhle striktním přístupem spojit.

Poslední z producentů je Sifon.

Sifon je širokej a hlubokej prostor. Znám ho už dlouho, chodil jsem v šestnácti na koncerty WWW a vždycky mě dostával. Je ortodoxní, pracuje intenzivně a zároveň má širokej nadhled a rozhled. Myslím, že je nejlepší muzikant, který se tady v tomhle žánru objevil. Já ho ale neberu jako hiphopovýho umělce, "Neurobeat" nepovažuju za rapovou desku. Není dobrý škatulkovat, ale je potřeba si uvědomit, že to, co dělá, se dá těžko srovnávat s rapem. Jeho přístup, jak vyprodukovat track, je složitej, když něco vystaví, tak má tendenci to zase rozbořit a postavit znova. A takhle vypadají jeho tracky, jako stavění a bourání a znovu stavění. Sifon z toho dělá labyrint.

Vůbec první kus Bigg Boss byl jeho "Neurobeat". Nebyl to signál, že label chce vystoupit z domácího hiphopového ghetta?

Určitě. Částečně to byla náhoda, že zrovna Sifon přišel na řadu první, a částečně to, co říkáš. Byl to signál: Nechceme vydávat něco, co už tady bylo. Chceme si založit vlastní buňku, která se začne vyvíjet úplně vlastním směrem a zajistí tady nějakej progres a nějakou autenticitu. Takový to bezbřehý snažení o to napodobit něco, co se děje v Americe nebo v Anglii, je cesta do pekel. Je potřeba dělat něco specifickýho pro region, pro kulturní podmínky tohohle prostoru, což je ambice, kterou člověk najde a zase ztratí v okamžiku, když vidí, že mu svět utíká. Je ale potřeba sledovat, co se venku děje a tím nemyslím jen rap. Sledovat minulost, žít současnost, snít o budoucnosti a v tu chvíli, kdy to děláš, můžeš udělat něco, co je svobodný a autentický. Nechceme to dělat jako v Německu, kde rappeři napodobujou 50 Centa. Máme za sebou teprve rok práce a bylo to teprve osahávání. Myslím, že letos zúročíme rozhodnutí dělat věci tímhle způsobem.

Tím se dostáváme k poslední věci. Jaká je vůbec filosofie Bigg Boss?

Naše filosofie je nadžánrová a netýká se dokonce jen hudby. To, jak se snažíme realizovat naše plány, platí v každý době a v každym oboru. Jde o to pracovat svobodně a beze strachu, z lásky k věci, neohlížet se na nic jinýho než na vlastní svědomí. Představ si dvoumetrovýho hráče rugby v narvanym velkym klubu. Jeho míč leží na podlaze v rohu až na druhý straně místnosti. Hráč se rve davem, hodně lidí sere, mluvěj na něj, nadávaj mu a snažej se ho rozptýlit. Hráč celou dobu nespustí zrak z míče, nezajímá ho nic jinýho než míč. Dokud ho nebude držet, neodejde. Tohle je filosofie Bigg Boss.