Ve světovém hip hopu platí, že pokud se špičkový rapper nebo producent na chvíli zastaví, za moment ucítí za zády dech pronásledovatelů, kteří čekají na sebemenší chybu, aby ho (ji) mohli na špici vystřídat. V české populární hudbě je to trochu jinak. Posluchači i kritika mají pocit, že kapely a interprety vlastní a že ti nemají právo na změnu. Jak si vás jednou zaškatulkují, tak změnit výrazně směr znamená konec. Domácí rapový pionýři PSH to poznali po druhé desce. "Rap'n'Roll" leckdo poměřoval optikou "Repertoáru" a Orionovi a Vladimirovi vzkazovali, že se zpronevěřili svým kořenům flirtováním s módním párty soundem. Hip hop v roce 2006 je jinde než v roce 2001 a o dva roky později to platí ještě více. Posun, který zahájilo Orionovo druhé "Teritorium", dokončuje Vladimirova sólovka "Gorila vs. Architekt". Deska je ve znamení svěžího electro soundu a monstrózních basových linek, což dokonale funguje na velkých reproduktorech v klubu. Znamená to jediné: otcové zakladatelé českého rapu si začali užívat. A mají na to právo.

Vladimir mluvil o své sólovce vlastně od časů "Repertoáru". Než ji ale opravdu dokončil, musel nejprve postavit impérium jménem Bigg Boss. Čekání se vyplatilo, Vladimir 518 (který patří také mezi špičkové domácí výtvarníky a grafiky) předstupuje před posluchače jako rapper i člověk, který už něco v životě dokázal a může na to být náležitě pyšný. A Bigg Boss je jedna z takových věcí. Label postavil kolem spřízněných osobností ze staré pražské školy a jako klíčové rozhodnutí se ukázala být práce s producenty. Markovi vydal Bigg Boss vloni na jaře výborné autorské album "Velmi nebezpečné známosti" a na "Gorila vs. Architekt" se o beaty starají čtyři kmenoví producenti komunity - Wich (Indy&Wich), Mike Trafik (PSH), Sifon (WWW) a Enemy. Konkurence zvedá kvalitu a v průběhu desky je dobře slyšet, jak se pánové předhání v tom, kdo dá lepší beat. Dvanáctiminutová výkladní skříň "Pražský producenti jsou top", v níž se všichni potkali, je pak nejlepší reklamou na budoucnost domácího hip hopu.

Nebyl to ale hédonistický electro sound s častými úlety do futuristických experimentů, co mě při prvním poslechu "Gorila vs. Architekt" překvapilo nejvíce. Album jsem vlastně celé slyšel až cestou do Roxy, kde se deska křtila a k mému údivu Vladimir tento akt svěřil Leškovi Semelkovi. Jeho refrén v "Děti prázdnoty" je perfektní, stejně jako citace Pražského Výběru ("Václavák", "Nenechám si vzít svůj klid"), ale teprve s pomocí komiksové projekce křestu jsem pochopil a všechny ty reference na osmdesátky do sebe konečně zapadly. Nejde jen o to, že český hip hop prostě potřebuje ctít nějaké domácí tradice, takže proč kromě Lesíka Hajdovského a Manželů neobdivovat také soulového barda Semelku? Vlastně to není nic nového, PSH bez uzardění samplovali normalizační pop na "Za všechno může čas" (b-strana singlu "Praha Remix", 2002). Navíc mi připadne, že generace domácích hiphoperů kolem třicítky utíká do časů svého dospívání. Není to ale nějaká uplakaná nostalgie, spíše vzpomínání na časy, kdy ještě ve fantazii mohli zachraňovat svět (samply z "Total Recall") nebo kdy se dalo být opravdu dekadentní (proto trochu moralizující Semelka zpívá "jsme děti prázdnoty/děti barů a klubů"). Je to roztomilá úchylka, která dává Vladimirovým rýmům novou dimenzi. Jinak jeho rýmům vládne svět komiksů (převtělení v X-Kmen), grafiti ("Smíchov-Újezd") nebo vzpomínky na časy, kdy se potloukal v hernách. Kromě obvyklých témat, jako jsou deklamace nadřazenosti Bigg Boss, ale vždy ještě dokáže přijít s něčím zcela neobvyklým, jako je převedení rapu do obrazů z kouzelnické show ("H.C.H.B.").

Jestli název desky (a obal nebo text "Gorila") naznačuje, že pod rapperovou maskou se skrývá rozdvojená osobnost, pak po šestnácti skladbách je třeba konstatovat, že Vladimir je víc Architekt, než Gorila. Ubral sice na rozjímavých a obtížněji pochopitelných poselstvích, které ho proslavily na "Repertoáru", přemýšlivější texty mu ale pořád sedí více než drsné pózy. Místo, aby konkurenci rozšlapal, rozebere ji argumenty. A tak mu do rolí ostrých hochů musí přijít na pomoc jeho rapoví parťáci - Orion (jako hiphopový kuchař horující proti pirátům v "Nenechám si vzít svůj klid"), Hugo Toxx (zlý writter v "Praha-Újezd") nebo James Cole ve "Vítěz bere všechno".

Bigg Boss zatím soustavně vypouští do světa kvalitu (WWW, La4, Marko), ale "Gorila vs. Architekt" je v kontextu jejich diskografie zatím nejlepší. Ačkoliv jako rapper Vladimir zaostává za charismatickými Supercrooo, udělal přelomové album, které je pro domácí hip hop zásadní v tom, kolik nečekaných komnat zároveň otevírá. Ve vzduchu visí otázka, jestli budou Vladimirovu mnohačetnou osobnost náctiletí posluchači v éře prosťáčků Marpa a Tafroba vůbec schopni pobrat. Neznámá slova si najdou ve výkladovém slovníku češtiny, ale to, co 518 chce sdělit, možná mnozí pochopí až za pár let.