Co poslouchá musicserver 12/2008

22.03.2008 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

První jarní díl přinese královnu neo-soulu Indiu.Arie, sólovou tvorbu George Harrisona, holandskou doom/blackmetalovou kapelu Deinonychus, oxfordskou pětku The Candyskins a o necelé čtvrtstoletí zpět se vrátíme v čase za The Art Of Noise a jejich deskou z roku 1984.
Co poslouchá musicserver
© facebook interpreta
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto budou zmíněni India.Arie, George Harrison, Deinonychus, The Candyskins a The Art Of Noise.


Pavel Novák: India.Arie - Voyage To India (2002)

India.Arie - Voyage To India
Svou debutovou deskou "Acoustic Soul" vzbudila India.Arie takový rozruch, že ji nahrávací firma donutila co nejrychleji přichystat následovníka. Naštěstí nevzniklo žádné uspěchané album, ale důstojný nástupce. Zatímco za debut obdržela zpěvačka sedm nominací na Grammy, ale cenu si neodnesla žádnou, za "Voyage To India" už odcházela domů s cenou pro nejlepší r'n'b nahrávku. Hudba neo-soulové písničkářky stojí především na kombinaci r'n'b, soulu, akustické kytary a nezaměnitelného hlasu. Důležitou součást tvoří nádherné texty pojednávající o vztazích, zklamáních a jsou protkány silným ženským cítěním. India.Arie nezapadá ani do škatulky písničkářek, ani do škatulky r'n'b zpěvaček. A to ji dělá výjimečnou.
Nejlepší skladba: "Get It Toghether"


Michal Koch: George Harrison - Brainwashed (2002)

George Harrison - Brainwashed
Sólová tvorba George Harrisona je poněkud nevyrovnaná. Ale to by se dalo říct o každém z The Beatles a je otázkou, nakolik je to dáno očekáváním, která byla a jsou do jejich desek vkládána. Ale tři jeho umělecké vrcholy rovnoměrně rozložené v čase jsou velkými zářezy v historii populární hudby. "All Things Must Pass" (1970) a "Cloude Nine" (1987) si nechme na příště. "Brainwashed" je albem, které by prý nevzniklo, nebýt Georgova syna Dhaniho, který neustále tatínka, tou dobou šťastného hlavně tehdy, když se mohl hrabat v hlíně svých záhonků, ponoukal, aby nápady, které si brnkal po večerech na kytaru a ukulele, nahrál. George nakonec poslechl a základy alba nahrál a nazpíval. Více času mu bohužel postupující rakovina neposkytla, tak alespoň potomka instruoval, jak že si výsledný zvuk nahrávky představuje. Ten za pomoci dávného rodinného přítele Jeffa Lynnea album dle pokynů natočil a rok po Harrisonově smrti mohl vyjít jeho třetí majstrštyk, deska plná humoru, lehkosti a smíření se životem i smrtí. Opravdová krása.
Nejlepší skladby: "Brainwashed", "Any Road"


Radek Hendrych: Deinonychus - Deinonychus (1999)

Deinonychus - Deinonychus
Mlejt pořád to samý dokola je trapnost; takže jako bych teď neřekl, že Deinonychus, holandská doom/black metalová kapela, je neuvěřitelně depresivní. Marco Kehrenovi to někdo předhazuje neustále, hlavní protagonista kdysi one-man bandu v týhle publicistický šlamastyce ale není úplně nevinně. Kehrenův vokální projev je drásavý i bez toho, aby si pomáhal pitchshifterem (ačkoli to pochopitelně také dělá), je to hlas plný děsivě intenzivní bolesti. Kompozice jsou úsporně účelné, hlukostěny jen potud, pokud splňují funkci. Totéž platí pro bicí obsluhované (pouze na tomto albu) Williamem A. Sarginsonem. Zaráží název hned první skladby "You Died Before I Was Finished", ke konvenční krve-úchylárně dojde v textu "Inspiring Vulnerable Thought". Často nechci něco vědět a jen málo věcí jsem ještě nechtěl znát tak silně jako obsah Kehrenovy lebeční dutiny, tedy co se týče obrazů inspirujících texty Deinonycha. Po hudební stránce ovšem tahle holandská ochmurnost stojí za zážitek, a to doslova. Není to všední, není to lehké, natož pak procházka růžovým sadem, zanechává nepříjemný dojem, kazí náladu, umí čarovat. Dobré album.
Nejlepší skladba: "Why Is It That Angels Speak Such Evil?"


Ondřej Michal: The Candyskins - Fun? (1993)

The Candyskins - Fun?
I tak nepříjemná věc, jakou je stěhování, má svá pozitiva. Podaří se vám například objevit věci, o kterých jste si už dlouhou dobu mysleli, že jsou nenávratně ztracené. Přesně tak jsem se opět shledal s albem "Fun?" oxfordské pětky The Candyskins. V hlubokých devadesátkách točilo pražské Radio 1 jejich pecku "Wembley" ve dne v noci. Právě k téhle věci je i kouzelný videoklip se zpěvákem Nickem Copem provozujícím autostop jen ve spodkách, obřích brýlích a botách na vysokých podpatcích. Kolekce se nese převážně v poklidném kytarovo-popovém duchu, převahu mají volnější songy s výrazným zvukem akustické kytary. U některých se vkrádá pocit jisté nedoceněnnosti. Mám na mysli například lovesong "Everybody Loves You" nebo závěrečnou "All Over Now". Kromě nich se tady pár našlápnutých věcí také najde. Vyjma úvodní hitovky to je i "Dig It Deep".
Nejlepší skladby: "Wembley", "Everybody Loves You", "You Are Here"


Dan Hájek: The Art Of Noise - Daft (1984)

The Art Of Noise - Daft
"Beat Box", "Moments In Love" nebo "Close (To The Edit)" byly singly, které dokonale definovaly tvorbu The Art Of Noise (zkráceně AON). U labelu ZTT tehdy vydali jen jednu regulérní desku, která se jmenovala "Who's Afraid Of The Art Of Noise?" a dočkala se několika vydání a reedic. Poslední dva roky starý 4CD box "And What Have You Done With My Body, God?" ji rozebírá takříkajíc do posledního šroubečku. Pokud však chcete skromnější pohled na věc, ideálně se vám nabízí něco jako kompilace "Daft". Na ní najdete celé toto album a navíc épéčko "Into Battle With The Art Of Noise" a část obsahu dvanáctipalcového singlu "Moments In Love". Dostane se vám více jak hodina muziky, na níž staví základy taneční hudba dodnes. Experimenty se zvukem, samplingem a na opačném konci to jsou výrazné melodie a rozmanité beaty - to je v kostce to, čím se AON nesmazatelně zapsali do historie. Na dalších počinech už nebyli tolik originální, stavěli však na promakané konstrukci kompozic zmíněného debutu. "Daft" je téměř dokonalý elaborát, který si zaslouží důkladné nastudování.
Nejlepší skladby: "Love" (taktéž uváděno jako "Moments In Love (Beaten)"), "A Time For Fear (Who's Afraid)", "Who's Afraid (Of The Art Of Noise)"




DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY