Optimismus není na místě

07.03.2008 05:00 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Stálice domácí pop-punkové scény, trio Jaksi taksi, se po necelých třech letech přihlásila s novou kolekcí písní. Ačkoliv se snaží sebevíc vypadat dospěle, deska "Optimista" jen podtrhuje dosavadní status Jaksi taksi coby kapely pro nezletilce a dítka školou povinná.
4/10

Jaksi taksi - Optimista

Skladby: Intro, Betlémská reklamní s.r.o., Happyend, Optimista, Posel dobrých zpráv, Vyvolený, Blecha, Přání, Psychokredit, Proti všem, Zázraky, Mám rád, Je mi to líto, Soutěž, Loučení, Outro
Vydáno: 25.02.2008
Celkový čas: 51:46
Vydavatel: Starline Records
Je až s podivem, jak dlouho už Jaksi taksi brázdí pódia českých klubů. Jejich název byl odjakživa synonymem pro jednoduchý melodický pop-punk s naivními říkadly místo textů. Tuhle skutečnost nikdy nevyvážil ani věkový průměr jejich fanouškovské základny, jenž sotva kdy přesáhl hranici plnoletosti. Když si uvědomíte, že na ně velká část domácí punk-rockové scény pohlíží spíš s despektem a se shovívavým úsměvem na tváři, měli by kluci dobrý důvod ke změně stylu. Nebo minimálně k přejmenování.

Od vydání předchozího alba "Zachovejte paniku" uběhly necelé tři roky a Jaksi taksi jsou zpátky s další deskou. Hned od začátku je jasné, že stěžejní myšlenka letošního výlisku spočívá v plynulém navázání na starší alba. Jakýkoliv vývoj či hudební hledačství by asi stejně z pohledu fanouška nebylo žádoucí. Trojice se však snaží své příznivce přesvědčit o tom, že dospěla, dozrála a konečně vkročila do světa dospělých. Řeč je samozřejmě o hudbě, respektive o textech, protože samotní muzikanti jsou dospělí už hezkých pár let.

Z dob minulých si však přinesli svoji typickou naivitu, přímočarost a chlapecké (rozuměj infantilní) vnímání okolního světa. To se pak logicky muselo promítnout i v jejich písních. Vzhledem k věku a zkušenostem zúčastněných v tom spatřuji dost zásadní rozpor, hraničící až s nevěrohodností. Když se pak v textech vedle zmínky o brdském radaru, v současné době tolik populárním, objeví i slzy na polštáři, moje podezření jenom zesílí. Chlapci naštěstí již mají pubescentní boj se svými rodiči dávno za sebou, takže z toho v konečném výsledku vyjde textová část jako melancholické zamyšlení nad nespravedlivou dobou, ve které žijeme, a zlými lidmi kolem nás.

Na "Optimistu" je nutné pohlížet ze dvou úhlů pohledu. Jednak jako na desku jako takovou, jednak jako na ukázku toho, v jakém stavu se nachází určitá část současné pop-punkové scény u nás. Musím vás ujistit, že ani jeden z výše zmíněných pohledů není zrovna optimistický.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY