První díl článku nazvaný "Sobi v muzice aneb průvodce hudebním Norskem" najdete ZDE.

Počátkem devadesátých let Norsko vyděsila vlna vypálených kostelů. Za útoky stála skupinka radikálů protestujících proti křesťanství, kteří se oddávali blackmetalové hudbě. Ačkoli zdaleka ne všechny skupiny tohoto žánru se žhářstvím souhlasily, nálepky se zbavovaly jen těžko. "Ti lidi si neuvědomují, že ty kostely byly původně pohanské, ne křesťanské, takže si sami nakopávají vlastní prdel," okomentoval ataky nejméně pravděpodobný kritik - Necrobutcher, jeden ze zakládajících členů blackmetalové klasiky Mayhem. Inu, není mnoho kontroverznějších stylů než black metal.

Jedna z nejtvrdších odrůd heavy metalu vyšla z thrashe a byla pojmenována podle alba "Black Metal" průkopnické britské kapely Venom. Deska se ujala role jakéhosi manifestu žánru - Venom byli první, kdo charakterizoval typické znaky black metalu, totiž chroptící vokály, kytary připomínající drcení šrotu, přezdívky jednotlivých členů a texty se satanskou tematikou. Později však formace ustoupila od ďábelských proklamací a nechala se inspirovat Tolkienem; Venom fungují dodnes, jejich posledním počinem je nahrávka "Metal Black" z roku 2006.

Další vlivný pionýr žánru se objevil ve Švédsku. Bathory byl projekt zejména jednoho muže - Quorthona (Ace Thomas Forsberg). Do svých raných nahrávek sice implementoval prvky black metalu, ale ani jemu to nevydrželo a časem se uchýlil k epické atmosférické hudbě inspirované norskou mytologií (tím získal další zářez jako průkopník viking metalu).

Když se distancoval od satanistického metalu, Quorthon tvrdil: "Když se mě dnes lidé zeptají, jestli se cítím zahanbený za dřívější alba a texty, co obsahovala, má odpověď zní ne." Co přiměje mladého člověka zaobírat se ďáblem a dělat hudbu, která většinu normálních lidí vyděsí? "Neznali jsme hovadiny jako projížďky po dálnici na harleyi, pití whisky do dna a obírání lehkých holek. Nevěděli jsme nic o takovým životě, tak jsme se inspirovali hororovými filmy a komiksy, které jsme sledovali a četli jako děti. Bylo to všechno nevinný. Nepoznal bych ďábla, kdyby za mnou přišel a chtěl se mi zakousnout do zadku." Quorthon stihl vydat dvě epická alba "Nordland I a II", než ho v roce 2004 našli mrtvého v jeho bytě, příčinou smrti byla zástava srdce.

Zakletí Mayhem
Švédská policie řešila v roce 1991 podivný případ sebevraždy. Per Yngve Ohlin, jak znělo pravé jméno bývalého frontmana formace Mayhem, se rozhodl dostát svojí přezdívce "Dead" a zastřelil se brokovnicí ve svém bytě. Zanechal po sobě dva vzkazy: "Odpustťe všechnu tu krev." a "Nůž byl pitomý na dokončení mé práce, tak jsem musel použít brokovnici." Potud nic tak neobvyklého, jenže Deada nalezl jiný člen kapely Øystein Aarseth, známý jako Euronymous. Ten místo toho, aby okamžitě zavolal policii a lékaře, si odběhl pro fotoaparát a vyfotil tělo v různých pozicích. Pak ukradl kousky Deadovy lebky, chtěl si z nich vyrobit řetízek...

Sebevraždou frontmana Deada nastal začátek konce rozporuplných a nebezpečných Mayhem. "Mayhem v žádném případě nejsou zábavná kapela, a kdyby se někdo pokusil nás tímhle způsobem nasírat, brzy by zjistil, že si zahrává se špatnými lidmi," hlásal Euronymous netušíc, že brzy bude dalším, kdo nedobrovolně opustí Mayhem - i tento svět.

Co se stalo? Začátkem by mohlo být, že Euronymous údajně plánoval mučení a vraždu Varga Vikernese, tehdy basáka Mayhem. Nakonec to však byl Vikernes, kdo zabil Euronymouse třiadvaceti bodnými ranami. Následně byl odsouzen k jednadvaceti letem vězení, k trestu se mu přičetlo i žhářství. Vikernes svou verzi, jak se vražda stala a jak probíhal proces, zveřejnil na stránce své kapely Burzum (esej je k přečtení tady). Ke svému činu se vyjádřil následovně: "On mi naznačil, že mě chce zabít a přestože už jsem nebyl v přímém ohrožení, necítím se špatně, protože jsem ho zabil. Jeho zbabělost mě naštvala a neviděl jsem důvod ho nechat žít, když jsem věděl, že mě chce zabít. Kdybych ho nechal žít, dal bych mu jen další šanci, aby zabil on mě."

Mayhem po smrti vokalisty Deada a hlavního autora Euronymouse téměř zanikli. Znovu je zformoval kytarista Blasphemer s původními členy Necrobutcherem a zpěvákem Maniacem. Vokalista ale těžce snášel působení ve skupině, několikrát se pokusil o sebevraždu. V roce 2004 ho nahradil Attila Csihar, jenž v Mayhem vypomáhal se zpěvem už za dob Euronymouse.

Mimochodem, vyšetřování "mayhemského masakru" dovedlo policii k další vraždě, která vešla ve známost jako "případ z Lillehammeru". Spáchal ji blackmetalový hudebník Bård Faust z kapely Emperor (ta se rozpadla v roce 2001, ale během posledních dvou let odehrála několik živých vystoupení). V parku zabil homosexuálního muže, jenž po něm údajně chtěl sexuální služby. Faustův čtrnáctiletý trest byl zkrácen na devět let a v roce 2003 se dostal na svabobodu.

Krvavé divadlo
Kontroverze a zločiny se nevyhýbaly ani dalšímu významnému zástupci norského black metalu - Gorgoroth. Gorgoroth se rychle vyšvihli mezi čelné blackové kapely typu Mayhem, Darkthrone, Emperor nebo Burzum. S posledně jmenovanými spolupracovali na raných demáčích a po turné s Cradle Of Filth už měli dostatek fanoušků, kteří byli ochotni s nimi sdílet protikřesťanské názory a chodit na koncerty proslulé opravdu "impozantním" divadlem. Zatím posledním zářezem v jejich deníku je vystoupení, jež se odehrálo před čtyřmi lety v polském Krakově. "Všude na pódiu byla krev. Desítky odťatých ovčích hlav byly nabodnuty na kůlech. Ovčí krví byli postříkáni muzikanti i lidé pod pódiem. Na velkých křížích visely živé nahé ženy, jedna z nich v průběhu vystoupení omdlela a musela být přivolána lékařská pohotovost. Všude byly také satanistické symboly," uvedl norský deník Aftenposten. Co na to katolické Polsko, asi netřeba dodávat.

Nejpodivnější postavou Gorgoroth je frontman Gaahl (vlastním jménem Kristian Eivind Espedal). Narodil se v malé vesnici Espedal na jihozápadě Norska a jak napovídá pravé jméno, Gaahlova rodina ovládala tuto vesnici po staletí a nyní v ní pobývá pouze on a členové jeho famílie. Gaahl se proslavil v norských médiích zejména svými protikřesťanskými postoji, sympatiemi vůči satanismu a kromě krvavých show Gorgoroth také incidentem, při němž přepadl muže, šest hodin ho mučil a vyhrožoval mu, že vypije jeho krev. Za tento čin byl odsouzen ke čtrnácti měsícům žaláře, z nichž bylo nakonec devět, od prosince 2006 je Gaahl opět na svobodě. Nebyl to jeho první pobyt ve vězení, před sedmi lety si odseděl rok za napadení jiného muže. Gorgoroth se v říjnu loňského roku rozpadli a v rámci rozkolu nastaly dohady o to, kdo si ponechá práva na jméno kapely. Přestože kytarista Infernus byl zakladatelem, právo na používání jména Gorgoroth nakonec získali Gaahl a basák King ov Hell.

Ačkoli je frontman Gorgoroth očividně nebezpečná postava, rozhodl se novinář Peter Beste strávit se svým kameramanem pár dní v místě Gaahlova bydliště, aby mohl odhalit více stránek jeho osobnosti. Vznikl dokument "True Norwegian Black Metal", který si můžete prohlédnout na tomto místě.

Black metal dnes
Nejkontroverznější kapely, jejichž členové vypalovali kostely, přežily se svou hudbou a v obměněných sestavách dodnes. To se však nedá tvrdit o některých členech, jejich skutcích a přesvědčeních, které zůstaly pohřbené v černé kronice norských médií. Ze stavu současného black metalu by byl Euronymous asi hodně nešťastný. Nicméně pokud máte chuť na kremaci zaživa, leč se chcete vrátit domů relativně nepoškozeni, můžete v poklidu zajít na koncert kterékoli blackmetalové kapely. Kromě Mayhem nebo Gorgoroth drží vysoce nastavenou laťku třetí generace - symfoničtí blackmetalisté v čele s norskými Dimmu Borgir. Black metal zkrátka prošel razantním vývojem a posledním významným zářezem bylo umístění nového alba Dimmu Borgir "In Sorte Diaboli" v americké Billboard Chart, což naznačuje ledacos. A kam se bude ubírat žánr v budoucnu? "Myslím, že je tu stálá inspirace. Stačí se rozhlédnout kolem. Ve světě je pořád dost negativních pocitů, můžete je využít konstruktivně. Raději to ze sebe vybiju na papíře. Nechci použít slovo terapie, ale je to podobné. Je to pozitivní věc," naznačuje Silenoz z Dimmu Borgir.