Pro druhý singl k aktuálnímu albu "Echoes, Silence, Patience & Grace" zvolili Foo Fighters skladbu "Long Road To Ruin" a pořídili k ní i vynikající video. Navíc připravili hned tři odlišné verze nosiče, takže skalním fandům zjednodušili volbu, zda si pořídit vinyl nebo CD. Opět si totiž musí koupit vše.
Mám rád, když umělec nad přípravou desky přemýšlí. Baví mě, když je vše do posledních detailů sladěno, na singly se přidávají skutečně zajímavé b-strany, pracuje se s barvou vinylu. Dokážu to ocenit.
Foo Fighters patří k těm kapelám (podobně jako třeba
The White Stripes), kteří na své příznivce v tomto směru myslí. Jednotný grafický koncept Dona Clarka spojoval aktuální "Echoes, Silence, Patience & Grace" s prvním singlem "The Pretender". A i "Long Road To Ruin" v tom pokračuje.
Co na tom, že jsem v
recenzi na "ESP&G" označil "Long Road To Ruin" za
vyschlou rádiovou odrhovačku a ani s odstupem času se můj názor na ni příliš nezměnil. V podání The Davy Grolton Bandu ale získala to, co ji tolik chybělo.
Tradičně zábavný klip Jesseho Peretze (režíroval také "Big Me", "Learn To Fly", "The One " a "Low"), parodující ty nejhorší telenovely, dodal notnou dávku svěžího nadhledu, takže vás možná začne bavit i samotná píseň a když ne, alespoň přestane obtěžovat. Co dalšího ale singly přináší?
Tak především jsou to coververze, díky nimž se tu s
Foo Fighters potkává poměrně zajímavá sestava -
Dead Kennedys,
Arcade Fire a
Serj Tankian. A zatímco Biafra & spol. a kanadští indie rockeři pouze
zapůjčili své písně, Serj si rovnou v osmadvacet let starém hitu "Holiday In Cambodia" s nepatrně pozměněným textem (z "niggers" se stávají "brothers") zapěl. Dále je tu nová píseň "Seda" - poklidná akustická balada, a "Big Me" v odlehčené zpomalené akustické verzi.
Jak bývá zvykem, jsou b-strany určené hlavně pro ty nejzasvěcenější. Kapela v nich servíruje své roztomilé zvláštnůstky, pro běžného posluchače jistě postradatelné. U
Foo Fighters tomu není jinak. Přesto je příjemné tuto trojjedinou lahůdku ochutnat.
Drobné detaily
Jednotlivé verze singlu se neliší pouze skladbami použitými pro jejich b-strany. Rozdíly jsou i ve vnitřní straně bookletu, barvě potisku disku, barvě hřbetu - obdobně jako tomu bylo u předchozího "The Pretender". Ve stejném duchu bylo pracováno i s barvou vinylu, který je tentokrát vzhledem k světlému obalu černý, zatímco tmavý "The Pretender" vyšel na vinylu bílém.