Tatabojs, kapela, která pomalu vstupuje do třináctého roku své existence, byla vždy a je dodnes známá svou touhou po objevování nového, kombinovanou s invenčním přístupem a jistým citem pro staré a pevné hodnoty. Zatím se jim daří v rámci svých zvukových i stylových experimentů nespadnout do škály masové odrůdy toho kterého žánru, i když, nutno uznat, že s letošní deskou "Futuretro" (první u Warner Music) se přiblížili až k hranicím těchto sfér. Právě pro hudbu, která se obecně ocitá na hranici (ať už kýče, komerce, bezduchosti...) je potřeba ohromného nadhledu nad pravidly a zákonitostmi, které platí na obou stranách hraniční čáry. A vzhledem k tomu, že celkový přehled a vlastnictví poměrně bohatého žánrového fundamentu jsou vlastnosti, které chlapcům patří (jeden z nich hudbu studuje, druhý o ní píše a mluví, třetí je studovaný umělec-profesionál), má výsledný tvar stále osobitou tvář. Pravda, ve srovnání s hard-corem, který Tatabojs hrávali ještě před pár lety, jsou dnešní skladby velkým popíkem, zaplaťpánbu však za to, že kapela neustrnula na jednom místě a prožívá vývoj a zaplaťpánbu za takovýto pop - anebo zaplať rovnou Tatabojs, to bude pro všechny strany výhodnější.

Jak patří k dobrým zvykům Tata bojs, jednou za čas si pro nás připraví šou, kde se kromě audio produkce vyřádí i na scénickém pozadí (zpravidla dílo bubeníka-zpěváka, "umprumáka" Milana Cajse). Dříve podobné večírky nazývali TaŠou a probíhaly tu v klubu Roxy, tu na Deltě, dnes je jejich název variabilní, přizpůsobuje se obsahové náplni a odehrávají se v Arše - předposlední proběhl letos v březnu a jmenoval se "Futuretro" (křest stejnojmenné desky), poslední proběhl tuto neděli a zváni jsme byli do "Bludiště zrcadel", se speciálními hosty "Futuretrobotem" a "Mirror Manem".

Pódium bylo vystrojené poměrně jednoduše, kolem dokola ho obkopovala různě nakloněná a vysoká zrcadla, uprostřed vzadu stál panák Futuretrobot s TV obrazovkou místo hlavy. U stropu visely tři zrcadlové disco-koule, jinak kromě světelného parku (stroboskop nechyběl) a nástrojové aparatury nebylo kolem pódia nic. Rozmístění muzikantů bylo na Tata bojs tradiční, tedy netradičně v poředí, na straně a vysoko bicí souprava (Milan Cajs), veprostřed Mardosha (Marek Huňát) s basovým aparátem, po levé straně Marek Doubrava s kytarou a klávesami. Na co nejsme zvyklí - úplně nalevo stál perkusový nástroj zvaný tubulární zvony (tubular bells, zavěšené kovové tyče na rámu), které v některých skladbách obsluhoval Karel Drašnar. Futuretrobot celý koncert uváděl a provázel, tu více, tu méně vtipně a originálně glosoval situaci na pódiu (každopádně fungoval jako příjemné zpestření), chlapci obrazovku s jeho hlavou v místech, kdy vyrušoval příliš, vypínali.

Koncertní repertoár dosahoval poměrně širokého záběru, kromě přehrání celého nového alba "Futuretro" (s mnohem ostřejším a drsnějším zvukem než ve studiových verzích) Tatabojs sáhli k předešlé studiovce "Ukončete nás...!" ("Divnosti", "Podmořská", "Kovbojové", jako poslední přídavek "Jaro"), na předposlední přídavek zašátrali ve svých punkových archivech, došlo na Iggyho "Sickness" (s vlastním textem, taže vlastně "Si kles"). Zvukově byl koncert nejpodobnější albu "Ukončete nás...", tudíž zvítězila syrovost, náboj a zemitost. Chybou by bylo neupozornit na dva důležité hosty. Prvním z nich byla poslední dobou pravidelná spoluučinkující Klára Nemravová ("Malinká", "Lasička", "Ramínka", "Duševní") - její poměrně nasládlý a napopovatělý hlas působí zprvu ve srovnání se zkreslenými a nabustrovanými Cajsovými rejstříky malinko cize, nelze však opomenout, že splňuje funkci zvukového zpestření a právě díky ní jsou pak okolní skladby mnohem větším nářezem. Druhý host nezpíval, pouze místy tančil a byl pro změnu velkým vizuálním zpestřením, odrážel aktuální dění na pódiu i v publiku, byl ohromný, šaty měl z hmoty, která pokrývá zrcadlové disco-koule, vlastně byl sám takovou velkou rozplizlou koulí, říkali mu "Mirror Man".

Celá šou byla sympatická právě svou jednoduchostí a efektovou nepřeplácaností, hosté se střídali jen poskromnu, efekty typu zrcadlových koulí, nebo stroboskopu, byly zapínány jen na krátké chvíle, každopádně nejefektněji a nejpůsobivěji fungovalo nadšení, nadhled a hravost, které z chlapců zatím stále vyzařují. Doufejme, že z další spolupráce s Warnery pro sebe vytěží hlavně možnost svobodnějšího tvoření a širšího technického zázemí a že zůstanou i nadále pány vlastních výtvorů...

Koncert byl přenášen živě na nové internetové stránce kapely (www.tatabojs.cz), kde by se měly objevit alespoň ukázky z tohoto večera.

Tatabojs, 8.10.2000, Archa, Praha