Zpívající modelka. Kolikrát jste tohle oslovení měli možnost slyšet? Mockrát. Iva Frühlingová se již svou třetí deskou nazvanou "Strip Twist" snaží dokázat opak. Podařilo se jí to či si ji budeme pamatovat jen jako tu hezkou slečnu z obálky? Odpověď se snaží najít i tahle makrorecenze.
© facebook interpreta V
hlavní recenzi dostal "Strip Twist"
Ivy Frühlingové vysokou osmičku. Padala přirovnání jako nejlepší popová deska roku, intimní zpověď mladé dámy nebo koncepčně vyvážené album. Tím však, zdá se, výčet kladů končí. Další pětice redaktorů je zcela opačného názoru než autor úvodního textu. U nich "Strip Twist" víceméně propadl, respektive neukázal nic nového, co bychom už od Ivy někdy neslyšeli. Objevily se jen známky pět a šest, výsledkem je tak šestapadesátiprocentní hodnocení.
Miroslav Böhm - Seinou promáčený popík (6/10)Vztah k Ivě: Náhodné poslechy na tuzemských festivalech, takový sex na jednu noc... pssst! Blesku to neříkejte!
Francouzština je
prý nejromantičtější jazyk na světě. A Paříž... a Paříž je
jednoznačně nejromantičtější město na světě.
Iva Frühlingová zpívá na albu "Strip Twist" česky jen dvakrát, zbytek písní ukryla právě do záhybů nadýchaných francouzských veršů, ale největší citovou odezvu ze mě vymámila svou rodnou řečí. Její Seinou promáčený popík kolem mě proplul jak pařížský výletní Batobus a jediným okamžikem, který jsem si z něj rád zopakoval i s odstupem několika dní, byl onen šanson s Pierrem Richardem. Ten má všechno, co jsem od tohoto alba očekával - spojené ruce zamilovaných párů ze zahrad zámku Versailles, vínem omámené tóny skupinek studentů posedávajících s kytarou na chladivých schodech baziliky Sacré-Coeur i roztažené ruce na vrcholu větrem zmítané Eiffelovky. Protikladem k neosobním francouzským skladbám jsou obě české písničky, které jsou naopak citově nabité, mají tah a ačkoli jsou výrazně odlišné ("Animální hlavolam" by mohla zpívat Anna K, "Struny" zase libovolná dívčí skupina), jejich pojítkem je silný a procítěný Ivin projev. Ne nadarmo se říká, že nejlépe se svěřuje v rodném jazyce. "Strip Twist" pro mě znamená průměrné popové album, které má své silné momenty. V šedi toho plevelu, který se u nás loni hudebně urodil, si ale svou
chvilku slávy rozhodně zaslouží.
Dan Hájek - Žádný vážný románek, ale uvolněná holka od vedle (6/10)Vztah k Ivě: Ivu znám hlavně z koncertů a desky od poslechu díky bývalé drahé polovičce.
Pryč jsou doby debutu "Litvinov" provařeného díky "Románu pro ženy" nebo období "Baby Doll". "Strip Twist" je nová etapa, ale zároveň i obloukový návrat na začátek do osvědčených rukou Jeroma Degeye. Mám však problém, že tentokráte se onen rošťácký kukuč podepsal na tom, že tenhle
twist je nesymetrický a nestálý. Dělení na dvě poloviny dle Honzy Kuliga má své opodstatnění, přesto v konečném důsledku má pro mě příměs minusové polarity, čekal jsem více.
Hooverphonic z "Night Reflections" udělali nepřeslechnutelnou věc, ano přiznávám, mám rád jejich tvorbu a titulní "Strip Twist" je skvost, který vás neomrzí a asi i více pasuje k samotné Ivě. "Animální hlavolam" postupem času získal na významu a nejvíce plusových bodů na interní nástěnce. Jenže je tu i dost vaty, která relativně krátkou desku ještě více krátí, přesněji natahuje a nutí k přeskakování některých písniček. Nic proti velkému blondýnovi Pierreu Richardovi, ale "La Chanson De Pierre" je téměř o ničem, sorry. Modulátor nálad se proměňuje s každým poslechem, nezůstává ve mě nějaká výraznější rýha vzpomínek, tohle nebude žádný vážný románek dlouhého trvání.
Tomáš Tenkrát - Rozsypávající se puzzle (6/10)Vztah k Ivě: "Litvinov" mě ve své době bavil a "Baby Doll" mě ve své době nudil. Teď bych si neposlechl asi ani jedno.
© Jana Kusalová
Iva Frühlingová je rozporuplná umělkyně, párkrát mě svou příjemnou sexy barvou spolu s vytříbeným akcentem dokázala doslova ohromit, leckdy jsem se ovšem nestačil divit, jak hluboce dokáže klesnout (například píseň "Věřím" z minulé desky). "Strip Twist" stojí zhruba na hraniční čáře mezi předchozími alby, občas jako by ve stylu schengenského systému plynulé brouzdá z jedné desky do druhé a v těch lepších momentech se inspiruje. Není to tak silné, jako byl "Litvinov", ale není to ani tak vyprázdněné jako "Baby Doll". Spíš je však na místě mluvit o jednotlivých skladbách, protože třeba Pierrovka "La Chanson De Pierre" dokáže po čase slušně lézt na nervy, stejně tak nesmyslné průpovídky zhruba uprostřed desky. Naopak vrchol představuje skvěle nadlehčená a pařížským vánkem vonící "Partir Et Revenir". "Strip Twist" není příliš jednolitá deska, a i když to zdánlivě funguje, tak po čase se mi to puzzle začalo nějak rozsypávat a já jako bych už neměl sílu ho zase dávat dohromady. Prostě několik pobavených poslechů a potom
prásk a překvapivě unylá deska.
Lukáš Franz - Nepřímá úměrnost (5/10)Vztah k Ivě: Druhou desku "Baby Doll" mám rád, debut jsem slyšel jenom z rychlíku. Sympatická holka, s níž vyšel nejlepší rozhovor v hype magazine orámovaném tématem "suicide".
Mediálně atraktivní příběh o holce, co se ve čtrnácti sbalila a vydala za štěstím do Francie, udělala kariéru jako modelka, což jako jedna z mála brala spíš jako přestupní stanici, a nakonec se vrátila do České republiky jako zpěvačka. Patrioticky pojmenovaná deska, singl s příjemně vyzývavým názvem s uplatněním v hitparádách i spotech, přitažlivá francouzština, plnící něco jako funkci svěžího průvanu. Pop se všema složkama nutnýma k úspěchu. Na dvojce sice posluchačské základně vybudované na debutu trochu uskočila z konceptu, ale kdo rád vůni od Yves-Saint Laurenta, oblíbil si i stejnojmennou nahrávku. Teď se podle všech hlasů okolo Iva vrací zpátky, k jednoduššímu výrazu, k producentovi. Ozvláštněno aranžemi evokujícími exotické kraje, zvučným jménem francouzské kinematografie, upřímností, ale v konečném zúčtování zůstáváme tam, odkud jsme s Ivou vyjeli. Nepřímá úměrnost ubírající desce "Strip Twist" na zajímavosti s přibývajícím počtem poslechů, takže po pěti zbyde možná tak "Animální hlavolam", "Waterbed", pocit, že je to dobrá deska pro rádiové dramaturgy a averze k "takovým těm kecům mezi písničkama". Ale lhal bych, kdybych tu tvrdil, že jsem nějak zklamanej. Prostě Iva.
Honza Sedláček - V Litvínově vše při starém (5/10)Vztah k Ivě:Přes všechny krásy, kterými Iva oplývá, pro mě vždycky interpretka vznášející se jen lehce nad zdejším průměrem.
Přiznám se, že při procházce debutovým "Litvínovem" jsem se tak trochu nudil. Vlastně jsem tu desku celou nikdy nedoposlouchal. K dvojce "Baby Doll" jsem tak zákonitě přistupoval s výrazem uzívaného paviána, rozuměj se značným despektem. Loni na Sázavafestu jsem měl ale příležitost vidět novou, řekněme, kytarovější a v dobrém slova smyslu méně holčičí tvář litvínovskou chemičkou odkojené a pařížským Champs-Élysées odchované zpěvačky. K datu vydání novinky jsem tak hleděl s nevyřčenou nadějí, že by na ní tentokrát mohlo být i něco pro mě. Nakonec, po několika posleších, převládají pocity zklamání a lítosti nad Ivinou promarněnou šancí vymanit se ze škatulky "té zpívající modelky". Pro desku je charakteristická absence rockové energičnosti, s níž zpěvačka bodovala na svých posledních koncertech, a v jistém slova smyslu opět již tolikrát přetřásaná pěvecká nemohoucnost. Jinak řečeno, Iva mě zkrátka už po třetí v řadě nepřesvědčila, že její úspěch stojí na něčem jiném než na dobré francouzské výslovnosti a vizuální složce, na kterou se stále stejně příjemně kouká. No, když to nevyšlo u mě, třeba v Eurosongu jo.
Album:
Iva Frühlingová - Strip Twist
Průměrné hodnocení: 5,6/10
Celkový čas: 44:08
Skladby: Les Loukoums, Waterbed, Partir Et Revenir, Strip Twist, La Chanson De Pierre, Night Reflections, Mekess Kidiz, Animální hlavolam, Struny, Le Crabe, L'echeance, Je n'sais Pas