Křest prvního alba skupiny Blow se v klubu Roxy dost povedl, ačkoliv si dost nadupané taneční skladby neužil obrovský počet návštěvníků. Ale chyba nepřítomných, taková tavba (jeden z dalších významů slova "blow") není každý den.
© www.techno.cz
Ve čvrtek se v experimentálním prostoru (neboli klubu) Roxy konal křest další desky české taneční scény a sice kapely
Blow. Nebudu předstírat, že jsem jejich bezmezným fanouškem, byla to pro mě také premiéra, jejich skladby znám trochu z Rádia 1, jednu skladbu v mp3 si můžete stáhnout na stránkách
Roxy (pro koncert ale nepříliš reprezentativní).
Blow křtili desku nazvanou (trochu pyšně?) "Rolls-Royce In Dance Club", v klubu to bylo, byli oni ale opravdovým bourákem?
Začalo se více než o hodinu později než bylo uvedeno, ale je to asi normální. Jako příprava znělo z pásky klubem docela zajímavé "ethno-techno". To bylo přerušeno opravdu nepříjemným zvukem, až jsem si říkal, že se něco rozbilo. Ale zvukař se nijak nevzrušoval, postupně zvuk mizel a zároveň se začal zesilovat zvuk kláves, na scénu se k chlapíkovi za mašinkama (sekvencery a další, určitě neznám všechny správné názvy) připojili baskytarista, bubeník. A začala jízda. Dost rychlé a rovné beaty z mašinek zpestřoval, místy zesiloval živý bubeník, do toho docela "staře", "kovově" znějící syntezátory. Basu nešlo příliš rozeznat, ačkoliv basista jezdil po strunách dost. Asi padesát návštěvníků začalo postupně zaplňovat parket a začalo se pohoupávat. Na začátku druhé skladby už přišla zpěvačka a do dalších rychlých beatů začala okamžitě předvádět své taneční kreace. Nejen to, začala i zpívat, a já poznal skladbu, kterou nejvíce omílají na Rádiu 1 (název nevím, mimochodem, prezentace skupiny na internetu je dost slabá, nikde jsem nenašel obsáhlejší informace o kapele, jejich desku zatím? nenajdete v hlavních obchodech s CD).
Tím, že jsem neznal jednotlivé skladby, byla na jednu stranu ztížena orientace (nemůžu sloužit názvy), ale na druhou stranu jsem se nemusel těšit na "ten hit", takže jsem každou skladbu poslouchal pozorně. Obecně řečeno, rytmus byl většinou spíš technovitý, ale díky živým bicím dost pestrý, místy i trochu junglový a někdy i s názvuky drum'n'bassu, oproti studiovým nahrávkám ubylo klidnějších pasáží. Chlapík za mašinkama věděl, jak dávkovat beaty, takže klasické vynechání rytmu a postupné zrychlování motivu ze sequenceru a následný výbuch rytmu fungoval spolehlivě. Bohužel po celou dobu koncertu nebyl podle mě dobrý zvuk basy, obecně basové zvuky až příliš rezonovaly. Také zpěvačce, která po celou dobu koncertu neúnavně tančila, bohužel nebylo moc rozumět, zvuk byl přesycený a zbytečně echovaný.
Postupně jsem se také přidával k tančícím (i když jsem si potřeboval zachovat jistou objektivitu :), kteří postupně přibývali, takže na konci bylo na parketě a blízkém okolí asi stovka lidí. Po asi čtyřech dost rychlých skladbách přišlo určité zpomalení, ale ne nadlouho. Skladby ubíhaly (doslova) a najednou zpěvačka oznamuje závěr a cosi o Elvisu Presleym. Na scénu napochodoval chlapík v obleku, s brýlemi a do docela polámaných beatů začal zpívat téměř klasicky jednu skladbu krále rock'n'rolu. Docela šílené, ale přitom dobré, jedna skladba stačila zaujmout a nezprudit. Po kratičké chvilce se skupina vrátila ještě na jednu skladbu, která patřila, především v závěru, k těm nejrychlejším. Po koncertě hráli z gramců ještě DvoikaTroika, ne špatně, ale jen jsem si potvrdil, že kapela naživo (relativně) je něco jiného (lepšího) než DJ.
Přiznám se, že nejsem žádný vymetač klubů a parties obzvlášť, takže nemohu příliš porovnávat s jinými akcemi. Přesto mi koncert dost přesně splnil představu příjemné akce a
Blow podle mě ukázali, že je s nimi na české taneční scéně počítat a že po odstranění některých mušek, mohou být na skutečné špici. Teď si uvědomuji, že se vlastně vůbec klasicky nekřtilo, možná jde jen o "rockerský" přežitek. :)
Blow - křest desky "Rolls-Royce In Dance Club", 5.10.2000, experimentální prostor Roxy, Praha