Musím přiznat, že hudební recenze v MF Dnes a na iDNES.cz nečtu ze zásady. Je to ztráta času. Když jsem ale na iDNES.cz objevil odkaz na oslavnou ódu na rappera jménem Marpo, neodolal jsem. Byla to pořádná chyba, už dlouho mě nic tak nevyděsilo. Většina publicistiky o hudbě v MF Dnes a její internetové sestře jsou texty opsané s chybami z materiálů, které autorům dodávají PR kouzelníci hudebních vydavatelství. (Proto radši volím Lidové noviny, kterým vládne stabilně vysoká kvalita Petra Viziny.) Marpovo nanebevzetí je pro mě dalším důkazem, že média mají obrovskou moc udělat hvězdu v podstatě z kohokoliv.

Když na jaře televize Óčko udělovala své výroční ceny, Marpo dostal titul nejlepší český rapper. (To je ta soška, která mu v klipu "Nech mě běžet" stojí na stole.) Strašně jsem se zhrozil, protože Marpo ostatním nominovaným nesahal ani po kotníky. Dramaturgové televize ani diváci si to očividně nemysleli. Vlastně je to tak správně. Český hip hop sleduju už od konce 90. let a vždy jsem věděl, že dříve či později se objeví někdo, kdo dokáže hip hop v češtině dostat do prodejních žebříčků, do televize v hlavním vysílacím čase, a tak si na hip hopu vyrýžuje, když už ne peníze, alespoň pořádnou světskou slávu. Stalo se to ve všech okolních zemích a nebyl žádný důvod, proč by to nemělo přijít i tady. Zároveň jsem z toho měl velké obavy, protože mi bylo jasné, že se to může povést jen na úkor kompromisů a obroušení syrovosti, která je typická pro hiphopový underground. Jinými slovy: průměrný rapper, který vyhovuje průměrnému vkusu.

Marpo určitě není nejhorší rapper, který chodí po českých zemích. Možná dokonce patří mezi tu lepší polovinu a s přehledem převyšuje zoufalce jako Ivanhoe nebo Pluto. Už několikrát dokázal, že si umí odkroutit freestyle, aniž by se přitom nezadusil (což není vůbec samozřejmost). Tím ale výčet kvalit končí (a fotogenická tvářička mezi ně opravdu nepatří). Marpo má monotónní flow, který vás uspává jak klapot starých pendlovek, a hlas tenoučký jak slavíček. A navíc ten titul "král metafor", kterým sám sebe tituluje, je vlastně taky pěkná metafora. Na rappera, který vypouští z pusy perly jako "Na moje album se lidi těší víc jak na deník Princezny Diany" dostává v médiích až příliš mnoho místa. A to je to, co mě žere.

V médiích společnosti Mafra (MF Dnes, iDNES.cz, Óčko, Express) je Marpo tak často, až mi přijde, že to není náhoda. Je první českou hiphopovou hvězdou (nejmenuje se jeho nové album "Rapstar"?), kterou společnými silami vyprodukovala média. Je dost nekonfliktní, dost průměrný a dost fotogenický, neděsí mainstreamového posluchače ani dvanáctileté děti, ze kterých se dnes rekrutuje většina návštěvníků hiphopových koncertů (jen do desíti, pak musí děti na tramvaj). Hlavně za ním ale stojí silní partneři a to je v zábavním průmyslu základ. Mít za sebou kromě Mafry také nahrávací firmu Universal je nejlepší předpoklad, jak se stát hvězdou. Svoje určitě udělaly také kontakty jeho otce, bývalého kytaristy Petry Janů.

"Získal jsem fanoušky tím, že je tohle kvalitní hudba," tvrdí Marpo v "Nech to běžet" a pak si stěžuje: "je mi líto, že se lidi řídí recenzí." Je to tak, kritikové Marpovi nerozumí a rapper s velikášským komplexem má problém. V klipu ke stejné písni před sebou mává recenzí, kde dostal 5%. Marně přemýšlím nad nějakým rapperem, který by takhle ublíženecky skuhral nad recenzemi kritiků. Celý svět mu křivdí a je proti němu, takže se nedivte, že se dal na thai kickbox a jeho kamarádem je příznivec vlády tvrdé ruky Daniel Landa. "Nech mě žít můj sen," prosí v refrénu a já bych mu tak rád vyhověl. Jenomže pak si náhodou zapnu Óčko a prostě si nemůžu pomoci.