Reklama

Radiohead, jak jste je ještě neslyšeli. Opět

22.10.2007 05:00 - Miroslav Böhm

"Chceme, aby se lidé na pár sekund zamysleli nad tím, na kolik si hudby cení," prohlásil Thom Yorke na otázku, proč dávají Radiohead hudebním fanouškům možnost vybrat si, kolik za jejich novinku "In Rainbows" zaplatí. Myslím, že pánové udělali chybu - platit se mělo až po poslechu. Vydělali by majlant.
9/10

Radiohead - In Rainbows

Skladby: 15 Step, Bodysnatchers, Nude, Weird Fishes/Arpeggi, All I Need, Faust ARP, Reckoner, House Of Cards, Jigsaw Falling Into Place, Videotape
Vydáno: 10.10.2007
Celkový čas: 42:34
Sedmá deska oxfordských Radiohead "In Rainbows" je přesně taková, jak se dalo očekávat: nezní jako nic z toho, co jste zatím v životě slyšeli. Během úvodní "15 Steps" se sice zdá, že album navazuje přesně tam, kde předchozí skončilo, že je nalajnováno na jeho pokračování - a pokud "15 Steps" jen klepe na jeho dveře, "Bodysnatchers" je dokonce i otevírá -, ale za dveřmi náhle zjistíte, že tam "Hail To The Thief" není. Je tam budoucnost, je tam sen, je tam i láska, ale ze zloděje zbyl jen Yorkův stihomam, který je však navíc místy protkán lehkou nadějí. Tou, která vás nutí mávat rukama při pádu ze střechy mrakodrapu.

Mezi těžkými existenciálními transparenty ("Nude", "Faust ARP") se tak ve stínu schovávají zasněné zpovědi "All I Need" či "Weird Fishes/Arpeggi", často se dokonce obě roviny kolmo protínají v rámci jedné písničky a na hmatatelně hřejivý úvod "I don't want to be your friend / I just want to be your lover / No matter how it ends / No matter how it starts / Forget about your house of cards / And I'll do mine" York naváže trpkým "The infrastructure will collapse / Voltage spikes" ("House Of Cards"). Přesto mají všechny písničky jedno společné, a sice to, že končí stejně tajuplně, jako začaly. Vždy ve vás zůstane pocit, že vám něco bylo utajeno, a to vás nutí poslouchat a hledat znovu a znovu.

Za zmínku stojí také fakt, že kapela zní svěžím dojmem i po instrumentální stránce. A ačkoli by se dalo považovat téměř za povinnost vytáhnout do popředí zvukomalebné riffy Jonnyho Greenwooda, má "In Rainbows" jiného hrdinu. Je jím Phil Selway, který dokáže zcela obrátit náladu písničky jediným činelem. Zasněné melodie tříští do vymrzlých kreseb lednového ranního mrazíku a drží celou kapelu tak jako zatím na žádném z předchozích alb. A jde to snadno vycítit. Od "The Bends" nezněli Radiohead jako kapela přesvědčivěji.

Radiohead vydali desku, kterou podávají ruku na usmířenou. Zatímco těmi předchozími neustále s někým bojovali (a kromě George W. Bushe měli za soupeře nejednou i sami sebe), na "In Rainbows" jsou smíření, nesvázaní tématem ani svými vlastními cíli. Jejich sedmá deska je přirozeným vyústěním toho, že jsou svobodní, že jsou sami sebou. Natočili album, které by znělo svěžím dojmem i na kapelu navazující na svůj úspěšný debut. Jen je možná škoda, že za nějakých pět let se o "In Rainbows" pravděpodobně nebude básnit ve stejných rýmech jako o "OK Computer" či "Kid A" a že způsob, jakým album bylo vydáno, předčí to, co na něm opravdu vydáno bylo... Ale to ukáže až čas.

Prodejní hitparády

Jelikož fyzická podoba alba se chystá až na leden příštího roku a způsob, jakým bylo vydáno, nesplňuje normy pro prodejní hitparády, neobjeví se "In Rainbows" zřejmě na vrcholu žádné prodejní hitparády. Ale o lecčems může svědčit fakt, že na žebříčku hranosti Last.fm deska kompletně obsadila první desítku nejhranějších skladeb. A ta desátá měla oproti jedenáctému Kanyemu Westovi dvojnásobný počet přehrání.



Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Ha trefa :) (Lateralus, 22.10.2007 08:24) Reagovat

    Desku jsem si poslechl jeste dnes rano nez jsem vstal.. A to s tim cinelem me taky napadlo pri poslechu konecne pasaze pisne All I Need :) pekna recenze

  • ;o) (eya, 22.10.2007 09:58) Reagovat

    Nevim, od Radiohead se mi libi jen par skladeb, nejvice Creep, ale tomudle albu, stejne jako OK Computer, nemuzu vubec prijit na chut, je to jak z jiny planety... ;p

    • Re: ;o) (Bourne, 22.10.2007 19:35) Reagovat

      Ja prave tohle, Ok i Kid A (obcas) povazuju za jejich nej alba.. me se to libi Takove vesmirne :)

  • hurrrááá (noir, 22.10.2007 10:05) Reagovat

    Radiohead opet nezklamali. Napsat neco tak celistvyho a perfektne hudebne napsanyho, to je opravdovy majstrstych. A je to snad poprve, co jsem mela pocit, ze to byla pozitivni deprese. Mam pocit, ze Radiohead se stale hudebne vyvijeji, takze uvidime, co z nich jeste vypadne.

  • gut :-) (sakuL, 22.10.2007 12:04) Reagovat

    Nemuzu nic vytknout, absolutne skvela a trefna recenze :-) Cekal jsem na ni od prvniho dne vydani a doufal jsem ze nedopadne spatne a cekani se vyplatilo. Opravdu trefna recenze! :-)
    Diky ze ste to nezkazil :-D

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY