Začněme třeba bookletem. Nutno uznat, že v kontextu grafických paskvilů a usměvavých kýčů na přebalech jiných kolegů a kolegyň z branže vyniká obal "Woman" minimálně profesionálním zpracováním. To přirozeně svádí k myšlence, že ani umělecká hodnota desky by nemusela být poznamenána typicky českou malostí. Přistupme tedy k tomu podstatnému.

Témata a motivy poskládané do písní jsou určené především pro něžnější část populace, i když toto vymezení nelze brát až tak striktně. Prostor totiž opět dostala jak přidrzlá poetika textů Gábiny Osvaldové, tak houpavé rytmy dvorního skladatele Ondřeje Soukupa. Nečekejte proklamovaný návrat k štiplavé jedinečnosti "Missariel". Elektronika sice od minule ustoupila ve prospěch živých nástrojů, ale na celkově autentičtějším vyznění se to nijak nepodepsalo.

Jak už jsme naznačil, velkou devizou i nadále zůstávají texty, které povětšinou opisují a dotahují kontury načrtnuté už na úspěšném "Jampadampa". K neurvalému, šansonovému, ale i romantickému hlasovému projevu Lucie Bílé dosedají zcela samozřejmě a neubral bych v nich ani slabiku. Ostudu si ale neutrhl Soukup jakožto zaběhlý skladatel, který se ze zásady nepouští do větších experimentů. Vlastně je to docela škoda, jelikož hlas, jímž Haňa Zaňa vládne, by zasloužil poměření i s modernějšími hudebními postupy.

"Woman" je album, které se může zcela oprávněně zařadit mezi to lepší z naší současné popové nabídky. Bohužel i na něm ale parazituje povrchní české snobství, levná patetičnost a skladatelská statičnost. Ono také nelze počítat s tím, že tandem Osvaldová-Soukup je zrovna tím, který změní uzývaný běh dějin české popmusic. Lucie Bílá tak zkrátka v jejich osobách sází na jistotu a nelze se jí divit. Punc kvality a garanci spokojenosti širších vrstev ostatně zaručila manželská dvojice i tentokrát.

PS: O kvalitách novinky Lucie Bílé se přesvědčí také desítka redaktorů musicserveru, kteří pak své dojmy shrnou v makrorecenzi.