Představte si, že jste úplnou náhodou sbalili úžasnou holku, do které jste se bezhlavě zamilovali. Pak ale musela na pár měsíců odjet a vrátila se s jinou barvou vlasů, s divným přízvukem a večer jste zjistili, že je i po plastické operaci. Přesně takhle na mě působí nové album Turin Brakes "Dark On Fire".
6/10
Turin Brakes - Dark On Fire
Skladby: Last Chance, Ghost, Something In My Eye, Stalker, Other Side, Dark On Fire, Real Life, For The Fire, Timewaster, Bye Pod, Here Comes The Moon, New Star
Vydáno: 17.09.2007
Celkový čas: 48:45
Vydavatel: Parlophone
Jejich minulou řadovku
"JackInABox" jsem si poslechl v podstatě náhodou, načež se pro mě stala jednou z nejoblíbenějších desek nejen roku 2005, ale vůbec. Jejich křehké písničkářství s moderním šmrncem, kde je ale na prvním místě vždy samotná písnička, mě uchvacuje dodnes. A chtěl jsem samozřejmě víc. Novinková kolekce ale mou touhu uspokojila jen z malé části.
Hudební vývoj je něco, s čímž se fandové kapel musejí smířit, i když mnohdy chtějí, aby skupina zněla stále stejně. Na "Dark On Fire" se
Turin Brakes rozhodli zúročit zkušenosti ze živého hraní, kdy s nimi na pódiu vystupovala kapela, a právě takto - celokapelově - desku i nahráli. Pryč je intimní folková nálada, nějak se nedařilo ani při skládání. Hudební vývoj je hezká věc, ale když od unikátního a snadno rozpoznatelného zvuku směřuje ke snadné zaměnitelnosti s tisíci podobných kapel, není to úplně v pořádku. Je to spíše škoda.
Olly Knights a Gale Paridjanian (a nyní už i
spol.) se přiblížili na jedné straně britpopovým formacím, na straně druhé si hodně berou i ze šedesátých let. Taková "Ghost" či "Real Life" jsou svou kvákající kytarou až otravné, ale mezi podobně znějícími kousky se naštěstí najde i několik, které upomenou na jejich nejlepší skladby. Titulní "Dark On Fire" je postavena na akustických kytarách a smyčcích a zbytek nahrávky převyšuje svou krásou až nechutně. Na jejich dřívější hity v rychlejším tempu pak odkazuje třeba otvírák "Last Chance" (se sólem na elektrickou kytaru). A vypíchnout bych chtěl i závěrečnou smuténku "New Star", při níž si můžete snadno představit, že ji kapela hraje jen se španělkama u vás v obýváku.
Novinka
Turin Brakes patří mezi ta alba, která nejsou vlastně špatná, jen v porovnání se svými předchůdci je slyšet, jak moc jsou slabší.
-
Dark On Fire (Matt, 03.01.2008 19:06) Reagovat
Nové album mi nepřijde vůbec špatné, ani horší, než předchozí. První album se dá bez kapodasteru zahrát celé
na akustiku, prostřídá se tam tak 10 akordů a variací na ně, druhé je na tom podobně. První dvě alba byla
vůbec docela podobná, což mně osobně a určitě fanouškům Turin Brakes, kteří byli nadšení první deskou,
vyhovovalo. Ano, první dvě desky byly dost folkové a akustické, sem tam se objevila elektrická nebo akustická
kytara se sliderem, rhodesy, mellotron - místo pro elektroniku: 0. Přesto to byly výborné desky a kapela se
ve správný moment rozhodla změnit směr, přešla na elektroniku a rozdílnější songy na Jackinabox, kde byly tři
čtvrtiny desky výborné a zbytek trochu vata, kterou se snažili vytvořit oslí můstek zpět k Ether Song. A
rozhodně si nemyslím, že je špatně, že deska aktuální má zas jiný, takový temný a reverbový koncept. Osobně
mě na první poslech nezaujala, jednoduše proto, že to bylo něco jiného, než předtím, ale stačí deset poslechů
a měníte názor. Měl jsem z toho podobný pocit jako u Travis - postupný odklon od ryzího písničkářství (když
nebudu počítat první desku) k experimentu a trochu nevděčné kompoziční propracovanosti. Kapela není stále
zaměnitelná s kupou dalších díky unikátním vokálům, typickým harmonickým přechodům a udusaným bicím, (s čímž
začali hned na druhé desce). Osobně na několikátý poslech 8/9 bodů z 10.
-
... (Matt, 03.01.2008 19:07) Reagovat
sorry za to zalamování. ;)