Najednou to jde

18.09.2007 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Po čtyřech letech přišla úderka Selfish s novým materiálem. S materiálem řízným a hlavně melodickým. Evidentně hrají to, co je baví, a není z toho cítit křeč. Naopak. Album "Najednou" je hlavně pro nenáročné chvíle. Pro ty chvíle, kdy se vám nechce poslouchat žádné velké umění.
7/10

Selfish - Najednou

Skladby: Nevýznamnej, Najednou, Balet, Máme čas, Pocity hostů, Mládí, Klid před bouří, Váš mesiáš, Signál, První schůzka, Kdybych se znova narodil, Pro Vás, Bla bla bla
Vydáno: 26.06.2007
Celkový čas: 39:09
Možná se to nezdá, ale kladenští Selfish jsou na scéně již desátým rokem. Já mám před sebou jejich druhé regulérní album a pokud bych se měl sám sebe ptát, jak jsem s ním spokojen, odpověď by zněla jednoduše: Jsem z větší míry spokojen. Baví mě kytarová hravost, upřímně prvoplánová melodičnost i to, že si jsou vědomi toho, že se do pop-punku jakékoli mentorování o vážných problémech/věcech/nehodách prostě nehodí. A tak věrni svému žánru zpívají hlavně o holkách a taky o tom, že už jim není sedmnáct (ale dvacet pět). Do kategorie "texty" ale spadá i má hlavní výtka. Jasně, určitá (možná ironická) naivita nebo to, že se objeví "Řekni, že miluješ mě, že máš mě rád. To víš, že miluju tě..." nevadí, ale album "Náhodou" na můj vkus obsahuje přehršel slok, které jsou podprůměrné způsobem dost laciným, až tahajícím za uši. "Doufám, že víš, že v palici mám o mnohem víc, než jak tě udělám. Na balet půjdu klidně rád, žolíky můžem večer hrát..." - to už je zkrátka moc zvětralá kofola.

Hudebně je to ale zdařilý počin. Melodicky zajímavá je totiž skoro každá skladba. Rychlé vypalovačky neztrácí kouzlo, které ty skladby potřebují, aby byly přitažlivé svou nenáročností. Zkrátka aby to bylo dost rozjeté a zároveň snadno zapamatovatelné. Toho se Selfish drží na sto procent. Samozřejmě lze říct, že konstrukce "Najednou" je svařena z dílů, kterým se říká Green Day nebo Blink 182, ale já si troufám tvrdit, že to není podstatné. Je to to samé, jako se onoho času říkalo o Imodiu, že jsou česká Nirvana. Selfish do toho ale dávají své prvky, jakými jsou třeba odlišné nasazení při hraní nebo jinak postavený zpěv. Prostě dost podstatný a dostačující rukopis pro českou kapelu; a že se někdo vyvíjí podle něčeho, je v tomto případě úplně v pořádku. Zarazila mne akorát kytara v písni "Mládí", o které jsem pořád přemýšlel, kde už jsem ji slyšel. Nakonec jsem si vzpomněl, že se jedná o téměř přesnou figuru, jakou použili Wohnout v "Banánech".

"Najednou" je ale nakonec povedená a nenáročná deska, blýskající se především pestrými melodiemi. Pokud hledáte Clou s českými texty, jste tu dobře. Lukemo si ostatně v jedné skladbě zahostoval ("Kdybych se znova narodil"), v dalších dvou můžete slyšet Vratko Rohoně z rozpadnuvších se Inekafe ("Najednou" a "První schůzka"). Album je to dobré. Mají však Selfish šanci konečně prorazit více? Uvidíme. Tvrdit si to netroufám, ale zelenou jim dávám klidně hned.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY