Minulý týden jsem si v tomto článku stěžoval, že když se u nás někdo dá na politickou hudbu, dopadne to většinou pitomě, třeba jako v případě Chinaski a jejich antiparoubkovské písně "Slovní pyrotechnika".

Jen pár hodin poté mně do mailu přišla tisková zpráva, že v sobotu 8. září proběhne na hradě Točníku u Berouna hudební festival, který pořádá iniciativa Ne základnám. Politicko-hudební záležitost jako lusk. Ostatně v materiálu, který jsem dostal, stálo, že jakási skupina Dragon na akci představí svůj hit "Kuš, mistr Bush"; už podle názvu zní skladba velmi poutavě a neotřele.

Humor stranou: jako hlavní hvězdy se o víkendu měly představit mimo jiné Yellow Sisters, Slávek Janoušek, Kokrhell Band či Klára Kolomazníková (ex-Holki). Takže suma sumárum nic extra. Těžko si představit, že podobně neatraktivní sestava by někoho mohla oslovit.

Pravda, není moc koho přesvědčovat, poněvadž dvě třetiny Čechů jsou podle průzkumů veřejného mínění proti radarům. Přesto je překvapivé, že obvykle poklonkující český showbusiness, jenž papouškuje to, co se momentálně sluší a patří, zatím k radaru nic neříká. Vždyť kdo by nechtěl slyšet a vidět takového Petra Koláře, kterak místo růží a procházek pěje o protiraketovém deštníku? Jistě by šlo o transcendentální zážitek.

Vskutku je překvapivé, že ten propagandisticky nesmírně vděčný úkol, jímž je bojovat proti americké základně na českém území, se zatím muzice spíš vyhýbá. Dokud po hradech budou s agitkou Ne základnám kočovat Dragoni a Kokrhellové, není se čeho bát. Jakmile tam ale vtrhnou Chinaski s Divokým Billem, nechť se Bush kouká rozhlédnout jinde.

Možná tuzemští skladatelé a muzikanti jen vyčkávají, kdo hozenou rukavici zvedne. Kdo na vlastní kůži zjistí, jak se mu to vymstí, nebo naopak kolik mu to přinese bodů. Pak by bylo lze očekávat těžký nápor místních aktivistů s kytarami.