Nedávno jsem přemýšlel, proč se ještě v nových mp3 přehrávačích přednastavuje ekvalizér na hodnotu "jazz". Jednak si nejsem jistý, jestli by si milovníci jazzu vůbec pustili Milese Davise do pecek, které se k přehrávačům prodávají, a taky si myslím, že mladá generace jazz neposlouchá. Zdá se mi, že jazz má pověst zatuchlé hudby pro nudné patrony a šosáky. Neberte mě za slovo, jazz mám rád a občas si ho pustím i v tom zatraceném přehrávači, ale že má špatnou pověst popírat nebudu. Miles Davis a John Coltrane ho dotáhli na evoluční vrchol, Ornette Coleman to všechno zbořil a pak už nebylo nic. Že je to příliš zjednodušující pohled? Možná, ale zkuste mi ho vyvrátit.

Zajímavé věci se dnes v jazzu dějí na jeho okraji, mimo mainstream. Hodně projektů třeba z klubové scény ze žánru vychází, ale vesměs u nich platí, že čím méně jazzu, tím je to vlastně lepší. I takový Eric Truffaz, Nils Petter Molvar nebo St. Germain lákají posluchače hlavně na elementy, které znají z jiných žánrů. Promiňte mi ten dlouhý úvod, recenze má být na desku německého kvarteta Conjoint (MySpace.com) "A Few Empty Chairs". Soubor tvoří slavný hráč na vibrafon Karl Berger (hrál s Donem Cherrym nebo Colemanem), kytarista Gunter "Ruit" Kraus a dva elektroničtí manipulátoři David Moufang a Jamie Hodge (oba už vydali desky s minimalistickým technem). Vypadá to jako typický příklad nějaké současné jazzové fúze, nicméně Conjoint jsou pořád ještě více jazz a méně elektronika.

Prvních deset skladeb "A Few Empty Chairs" je vlastně skoro čistý jazz. Náladové a na první poslech obtížně "čitelné" kompozice občas naruší elektronické lupance či rovný beat, ale teprve u osmé stopy "Ice Tango" si jich pořádně všimnete. Výrazněji pak elektronické zvuky promlouvají do dění až v závěrečných skladbách, kde se ozvou i stařičké klávesy Moog. Conjoit nahráli své třetí album naživo a je jasné, že chemie mezi členy kvarteta funguje na výbornou, ale teprve závěrečné tři skladby, takový elektro-akustický jam, vnesou do drážek desky pořádný vzruch.

Sedět na jedné z těch prázdných židlí, které kapela inzeruje v názvu desky, možná bych v průběhu produkce Conjoint usnul, odešel na záchod nebo vytáhl z kapsy mobil a začal promazávat přijaté zprávy. Nejlepší jazz náladu vytváří, "A Few Empty Chair" spíše čekají, jestli se posluchači nenaladí sami.