Sonic Youth Divadlo Archa vyprodali téměř okamžitě po zahájení prodeje lístků, takže následovala obrovská očekávání. A ta se nakonec naplnila maximálně. Jedním z úvodních pozitiv bylo, že si s sebou přivezli svoji předkapelu Carsick Cars, takže nikoho nemusel otravovat vnucený český support, třeba jako když v Praze hrál sólista Mick Harvey.

Show čínské trojice sledoval už po střechu naplněný sál. S každou odehranou skladbou sympatie rostly, chvílemi jejich písně působily až příliš "artově", hlavně v delších pasážích bez zpěvné linky a s monotonními noisovými stěnami, tehdy nastupovala nuda. Jinak ale šla z tria Číňanů pozitivní energie, názor a pocit, že opravdu mají rádi muziku; vše s vkusem a elegancí. Zvuk postavený na slibně rozdělaném (takže ještě nedotaženém) mixu Sonic Youth, Velvet Undergound, Ramones a třeba ještě Joy Division. V jeden moment s úsměvem spustili riff prověřeného hitu následujících hvězd a první řady Archy ovládl upřímný smích i potlesk. Když Carsick Cars uvolnili místo technikům, tleskalo se takovým způsobem, že by přidávání dalších věcí vyznělo vcelku logicky.

Nejfrekventovanější otázka, která koncertu předcházela, řešila setlist. Co se vůbec 25. srpna v Arše bude hrát? skloňovalo se v diskuzích. Bude se pařit na hity z "Goo", "Dirty", "Daydream Nation"? Či budou lidé muset přemýšlet a pohrouženi hluboko do sebe budou poslouchat texty posledního alba "Rather Ripped"? Nebo Thurston Moore, Kim Gordon & spol. v devadesátiminutovém setu zavazbí neznámé chuťovky pro fanoušky a půjde se domů s emocemi, které se z avantgardního hluku pochytaly? Tyto úvahy Sonic Youth vyřešili hned s otvíracím trackem: bez respektu vpáleným "Teenage Riot", po kterém se Moore vrhnul mezi první řady připraveného publika. V ten moment mi došlo, že tyhle lidi jednak dobře ví, co se od nich čeká, a že právě to narvané Arše nabídnou se vším potřebným, jednak že je vlastně úplně jedno, co se bude hrát, že tady bude na programu ucelený rock'n'roll, z kterého se jen těžko budou zpětně probírat jednotlivé fragmenty.

Koncert vás na devadesát minut transportoval do jiného světa. I když se pod pódiem vytrvale pařilo, každý to prožíval po svém a sám. Mohli jste sledovat jak v euforii tančící a skvěle vypadající Kim Gordon, tak Thurstona Moorea ponořeného do své kytary, mikrofonu a reaktivního publika. Vše jako by mimo současnou realitu. Poměr starých a nových skladeb vyzněl těsně ve prospěch loňského "Rather Ripped", o jeho písně šlo v Arše především. Hity Sonic Youth z minulosti jsou skladby, které by v takové společnosti, atmosféře a pocitové konstelaci zafungovaly vždycky, jsou to naprosto nadčasové záležitosti, které onu emotivní extázi zdůraznily a přitvrdily.

Z manželského vokálního souboje vyšel lépe Thurston, jednak měl více prostoru, jednak - a hlavně - se Kim v hlasitém zvuku občas ztrácela. Romantickou píseň "Reena" jste mohli leda odezírat ze rtů, přičemž i to samozřejmě neslo další rozměr. Jako poslední LP také tento koncert byl o emocích podaných garážovým způsobem a s nadzvukovým dosahem. Určitá kompenzace a vyrovnání přišlo u posledního rozervaném přídavku "Shaking Hell" - Gordon ukázala, že řvát umí pořád jako za mlada, ale její rozvážné šeptání působí silněji než frenetický řev. "Rather Ripped" ze studia zní jako pod náporem mlhy a do hlavy stoupajícího kouře, ke konci i krve. To všechno si písně v živém provedení zachovaly a dostavil se také avizovaný rock'n'rollový rozměr, který přinášely hojné kytarové výbuchy. K plnému zvuku přispěl i starý známý Mark Ibold z Pavement, jenž hrál na basu.

Vše, co Sonic Youth předváděli, jako by měli od začátku napsané v očích. Třeba když se Thurstonovi rozzářily mladickou rebelií, když agresivně dřel struny paličkou od bicích, když se před přídavky rozběhl a po hlavě málem skočil do publika. Kim Gordon byla přísná šéfka, pohled na ni musel dostat každého, kdo chtěl, aby ho dostal.

Přídavky si Archa vyřvala. Jeden z nich, track "100%", který nikdy neměl skončit, působil jako odjištěný ruční granát hozený do publika, jenž explodoval pomalu, pro každého zvlášť. Z celého koncertu zanechal nejsilnější nadšení fakt, že k tomu, aby Sonic Youth odehráli koncert, který vás rozseká a donutí propotit triko/košili/cokoliv, nepotřebují žádná stará alba, nepotřebují věci typu "Kool Thing", "Sugar Kane", "Silver Rocket", "Drunken Butterfly". Stačí jim poslední album. Fascinující! Fantastické! Nadzvukové! Pořád mladé!

Sonic Youth, Carsick Cars, Divadlo Archa, Praha, 25.8.2007

Playlist: