Možná se to zpočátku zdálo málo pravděpodobné: může relativně malé město ze střední Evropy hostit tak velkou kapelu s ještě větší show? Jako by chtěl někdo pochybnosti přiživit, udál se podivný případ s kokosovou palmou, po roce zase nastoupila vlna - na místní poměry neuvěřitelných - veder. Pořád zkrátka visela kdesi hrozba nehody, které se stávají a jež mimochodem nedávno připravily o vystoupení fanoušky George Michaela. Přesto se nakonec vše povedlo a už můžu napsat, že Brno, a vůbec celá jižní Morava, zažilo největší koncert ve své historii se skutečně luxusní a drahou show. Rolling Stones koncertovali v Česku již popáté a nějakých dvacet až pětadvacet tisíc lidí je pro ně spíš menší návštěvnost. Přesto svému publiku dali všechno, co kterémukoli jinému.

Při vstupu do areálu brněnského výstaviště, kde se dosud konaly jen taneční parties, byla první věc, kterou jste spatřili, souvislý proud fanoušků a lidí rozhodnutých oželet motocyklovou Velkou cenu. Ti se sjeli z blízkého i dalekého okolí. Za pavilonem Z se vynořila obrovská stage, údajně třicet metrů vysoká a na první pohled připomínající motýla. Prakticky a velmi chytře konstruovaná, protože na ni bylo vidět skoro všechno i ze vzdálenějších řad.

Krátce po sedmé, při prvních tónech předskokanů The Charlatans, byly zejména tribuny ještě poloprázdné a vůbec celé koncertní prostory schované mezi pavilony vypadaly na open-air docela komorně. Support odehrál set několika skladeb připomínajících éru britských kytarovek z poloviny 90. let. Zpěvák jak hlasem, tak vizáží dost připomínal frontmana Oasis, to však vůbec neznamená, že by The Charlatans byli jen další partou z dlouhé řady britpopových napodobitelů. Předvedli velmi solidní vystoupení ve stylu "přijít a ukázat, co v nás je, ale zbytečně si nehrát na machry! Před takovou hvězdou, která přijde po nás, je totiž třeba mít respekt". Ale nějaký ten manýr přece jen nezaškodí, a když poprvé po sedmi dnech začalo pršet právě při jejich vystoupení, zpěvák vytáhl svůj deštník a odzpíval pod ním skoro celý koncert. The Charlatans zakončili set v trochu tanečnějším rytmu a rozloučili se prostým "Thank you. Enjoy The Rolling Stones!"

Mezitím se nad vysokým pódiem roztáhla obrovská duha. "Jak to jenom udělali?" divila se partička kousek ode mě. "No jo, jsou to Rolling Stones. Ti mají všechno, i duhu." Během koncertu ještě párkrát sprchlo, což však publikum spíše ocenilo; a kapela určitě také. Veder si na předchozích koncertech v Budapešti a Bukurešti určitě užila dost.

Kameny se dovalily na stage asi čtyřicet minut po svých předchůdcích a výbuchy s ohněm a hitem "Start Me Up" zahájily show. V první části setu zazněly věci známé i méně známé a také jediná skladba z poslední desky "A Bigger Bang" - "Oh No Not You Again". Při "You Can't Always Get What You Want" se sólově předvedla i vokalistka (vystupující s Rolling Stones) Lisa Fischer. Dát jí megafon, určitě by svým hlasem zbořila celou megalomanskou stage. Měla tu své fanoušky, dokonce si přinesli transparent s jejím jménem.

"Dobrý večer, Brno! Konečně jsme tady." Ano, Mick Jagger se dokonce kvůli nám naučil pár frází česky. A nejen ty obligátní, ale pozdravil i Prahu, Ostravu, Slovensko a za večer ze sebe dostal ještě pár dalších vět. Snažil se prý naučit i brněnský přízvuk, což vyznělo dost zvláštně, ale snaha se cení. Abyste si však nemysleli, že ho vydavatelství obalamutilo českým pivem, Mick Jagger se naučil před pár dny i maďarsky, rumunsky a tak dále...

Rolling Stones také zavzpomínali na zesnulého Jamese Browna a vzdali mu hold jeho písní "I'll Go Crazy". Po "Tumbling Dice" předstoupil k mikrofonu Keith Richards a zazpíval dvě skladby "You Got The Silver" a "I Wanna Hold You". Fajn změna, ale lidi rozptýlil až další program. Celá kapela se vměstnala na menší pódium, které se při písni "Miss You" začalo pohybovat směrem do publika. "Foť to, vole!" ozvalo se, když se mini pódium přibližovalo. Stouni na něm odehráli ještě dvě skladby, aby z toho něco měly i zadní řady, na B-stage zaznělo i "Satisfaction". Při "Honky Tonk Women" se scéna začala vracet a na hlavním pódiu se objevil nafukovací vyplazený jazyk.

Koncert pomalu vrcholil se "Sympathy For The Devil", kdy se vše zalilo červenými světly, "Paint It, Black" a "Jumping Jack Flash". Fanoušci na skladby reagovali, to jo, ale celou dobu se zdáli být spíš ohromení a zírali na to všechno, co se kolem nich dělo. Rolling Stones je nenechali dlouho čekat ani na přídavek, kterým byla píseň "Brown Sugar". Celý koncert trval však dobré dvě hodiny. Ještě malý ohňostroj a už je opravdu konec.

Jeden z pojízdných dopisovatelů Rolling Stones (lidé, kteří objíždějí s kapelou všechny koncerty a sepisují recenze) namítal, že lidé v Brně nebyli zdaleka tak rozdovádění jako v Maďarsku a Rumunsku. Prý je to asi počasím. Kdepak počasí, jsem toho názoru, že šlapat zelí a mávat rukama se dá na kterékoliv tancovačce, ale na tohle se prostě muselo zírat. K čemu pak celá ta paráda? Rolling Stones hodně sázejí na megalomanskou show, ale to jim neubírá na hudební profesionalitě. Nebyla to žádná nostalgie ani továrna na peníze. Sice už to dávno nejsou rozjuchaní kluci, pro které by to celé byl jenom rock'n'roll, ale na jejich koncertě bylo hodně mladých lidí a byli rádi, že mají pořád možnost vidět klasiku naživo, i když s původním duchem téže legendy ze 70. let už to nemá moc společného. A přestože některé texty mohou dnes z úst kapely znít úsměvně, pořád je dost fanoušků, kteří si tímto plní svůj sen.

Setlist: Start Me Up, Let's Spend The Night Together, Oh No Not You Again, All Down The Line, Love Is Strong, You Can't Always Get What You Want, Midnight Rambler, I'll Go Crazy, Tumbling Dice, You Got The Silver (Keith Richards), I Wanna Hold You (Keith Richards), Miss You, It's Only Rock'n'Roll, Satisfaction, Honky Tonk Women, Sympathy For The Devil, Paint It, Black, Jumping Jack Flash, Brown Sugar

Rolling Stones, The Charlatans, BVV, Brno, 22.7.2007