Mám ráda originální cédéčka: baví mě listování v bookletech, kde se dozvídám, co jiného mám kromě samotné hudby hledat. Možná proto se mě zmocnilo vzrušení a očekávání, když jsem otvírala tuhle papírovou část alba. A jaké bylo mé zklamání - nacházela se v ní jen úvodní fotografie pro mě zatím neznámého černocha ve vytahané tuctové mikině a tričku s nápisem New York City, uvnitř byly jen dvě stránky obsahující názvy skladeb, jejich producentů, skladatelů, jinak nic. Trošku se mi rozpadl domeček z karet, který jsem si pro cédéčko stavěla. Vlastně se ani nedivím, že si lidé nekupují originální desky, proč také, když zrovna MIMS se ani neobtěžuje vytvořit nějaký pěkný booklet, nějakou hodnotu navíc. Tedy, začátek mě nenavnadil, a tak jsem rozčarovaná obal zase schovala a čekala, že snad obsah samotné desky mi dokáže vynahradit počáteční zklamání.

MIMS. To je příjmení nového, sympatického rappera, který se celým jménem zove Shawn Mims. Nenechte se ale zmást: úvodní singl alba nazvaný "This Is Why I'm Hot" se hned po vydání dosáhl na jedničku v amerických hitparádách a zároveň se v zámoří stal nejstahovanějším vyzváněním do mobilů. Američané holt považují tohoto nadaného hocha za jeden z velkých objevů roku; a já s nimi souhlasím. Je totiž vidět, že si dal jak na sobě, tak na svém prvním albu hodně záležet.

Jeho snahu dokazuje i pestrý výběr zvuků, které se na albu vyskytují. Líbí se mi hlavně jakási stará zvonkohra v písničce "Cop It", která mi připomněla dětství a doby, kdy jsem si s ní ráda hrála. Jako další je tu třeba šum větráku, listování snad plechovou knihou nebo housle, které podle mě dodávají černé muzice osobitý styl.

Pokud si někdo myslí, že rapper neumí udělat dojemnou pomalou slaďárnu, určitě při poslechu této desky zjistí, že se plete. Přesnou ukázkou je tady písnička "Don't Cry". Sice v ní postrádám ženský hlas, který obvykle v pomalejších písničkách u rapperů nesmí chybět, ale MIMS to skoulel naprosto perfektně, rapuje, do toho zpívá společně s Purple Popcornem a k tomu všemu má v pozadí klavír, který dodává písničce na sametovosti a jemnosti. Najdou se tu i další pomalé věci, jako jsou "Big Black Train" nebo vyložený slaďák "Without You" se zpěvačkou Letoya Luckett, bývalou členkou Destiny's Child.

Převažují vlastně pomalejší písničky. Většina z nich mi připadá až moc smutná, když vezmu v potaz, že úvodní hit byl nabit energií a hlavně byl ve svižnějším tempu a ve finále do celkového kontextu desky vůbec nezapadá.

Za další zmínku stojí třeba "Where I Belong", což je v podstatě taková obyčejná mandarinka. Na první pohled není nic moc vidět, ani dvakrát vábně nevypadá, ani chuť není poznat, ale když se člověk prokouše až dovnitř, tak podstatu mandarinky pochopí a zjistí, že je skvělá. Pokud ji tedy ovšem nekazí pecky, což v případě této písničky je hlas zpěvačky. A za další nadprůměrnou považuji písničku "Doctor Doctor", která má skvěle vymyšlený refrén a znovu propůjčen ženský hlas, avšak nyní máte konečně tu čest ochutnat pravou sladkou mandarinku bez pecek.

Co se samotného MIMSe týče, naráží svým debutem spíše do zdí r'n'b než hip hopu, a to celkem tvrdou hlavou, z čehož plyne, že poměrně brzo by se z něj mohla stát obstojná a známá hvězdička typu Ushera. Ačkoli není zrovna zaměřen na zpěv a víc na desce rapuje, stejně se mi řadí do vod r'n'b, protože hojně využívá nosné melodie. Není zjevem ani hlasem nijak zvlášť osobitý a netroufám si ho k někomu přirovnávat. Vypadá to, že má svou hlavu, a tak nezbývá než čekat, co se z něj bude nadále klubat.

PS: A pro zajímavost, deska obsahuje všechna písmena MIMSova jména, tedy - Music Is My Savior. Místo I však MIMS použil jakousi postavičku, což sice vypadá efektně, ale zřejmě za to bude žalován od německého rappera Bushida, jež si myslí, že mu jeho znak vzal.