Znáte tenhle vtip? Bob Marley vstal z mrtvých a rozhodl se, že se v Kingstownu jen tak ze srandy zúčastní soutěže imitátorů Boba Marleyho. Jak to dopadlo? Skončil na pěkném sedmém místě. A kdo vyhrál? Stephen Marley, jeho syn. Konec vtipu. Syn reggae legendy už má doma pět sošek Grammy, ale na svůj sólový debut si musel počkat až do letošního března. Jmenuje se "Mind Control" a hostují na něm Mos Def, Ben Harper, Spragga Benz a samozřejmě jeho bratři Julian a Damian.

Bob Marley je samozřejmě mrtvý už více než čtvrtstoletí a jeho statut největší jamajské hudební hvězdy dodnes nikdo neohrozil ani vzdáleně. Nelze se divit, že v jeho neutuchající slávě se ohřívají i jeho synové. Zatímco doposud nejúspěšnější Ziggy postupně vyklízí pole, o slovo se hlásí jeho mladší bratři. Nejmladší Marleyho syn Damian "The Gong" vloni zazářil singlem a albem "Welcome To Jamrock", na jehož úspěchu měl lví podíl i Stephen Marley, kterému letos bylo 34 let. Stephen patřil do skupiny Ziggy Marley & The Melody Makers a po jejich rozpadu se věnoval produkování nejrůznějších reggae umělců a hostování na deskách svých kolegů. Jeho jméno má zvuk i v USA, vždyť hostoval na deskách Erykah Badu, Dead Prez nebo Eve.

Stephen pracoval na sólovém albu už od roku 2002, ale spory s bratrem Ziggym a jeho produkční společností Ghetto Youths International mu bránily v jeho vydání. Po dalších cenách Grammy, které bral za produkci "Welcome To Jamrock" už ho ale nemohlo nic zastavit a letos konečně mohl představit "Mind Control". Asi není překvapivé, že se deska nese v duchu moderního pojetí reggae, šmrncnutého hip hopem. Což ovšem nutně neznamená, že jde o dancehall. Místo laciných "casio beatů" vyznává precizní aranže, které jsou věrné staré reggae škole a zároveň zní moderně. Marley samozřejmě staví hlavně na své hlavní devíze - hlasu, který nápadně připomíná jeho otce. Prostřední část alba s pomalými skladbami "You're Gonna Leave", "Chase Dem" nebo "Lonely Avenue" (cover Raye Charlese) zní jako ztracené a remasterované EP Boba Marleyho. Ten se skutečně objeví až na posledním tracku desky - "Inna Di Red", samozřejmě jen ze samplu z "Natty Dread".

Pilotní singl desky a zároveň nejlepší track je "The Traffic Jam", neobyčejný rytmický track postavený na beatboxu. Toastující Stephen a Damian si tam vyměňují rýmy o policejní perzekuci a marihuaně. Skladba byla na jaře velkým hitem nejen na Jamajce, ale i na reggae stanicích v USA a je z celého "Mind Control" asi nejblíže dancehallové horečce, která hýbe zemí. Místo testosteronu ale ordinuje pohodu a snadno zapamatovatelný melodický refrén.

"Mind Control" je vyrovnanější album než "Welcome To Jamrock" a hlavně věrnější odkazu slavného otce. Je jednoznačné, že Stephen se nesnaží z jeho stínu za každou cenu utéct. Stejně by se mu to nepovedlo. A tak ho alespoň vylepšuje. Těžko říci, jaké desky by točil Bob Marley, kdyby dnes ještě žil, "Mind Control" na to dává možnou odpověď.