Může za tím být nedostatek vlastních nápadů či nostalgie, pocta oblíbenému interpretovi nebo potřeba oživit staré, úžasné písničky i touha zazpívat legendární skladby po svém. Mnozí hudebníci se z těchto i jiných důvodů pouští do natáčení coververzí. Poprvé se o to nyní pokusila i potrhlá a uhrančivá první dáma punkrockové scény - Patti Smith. Sestavila dvanáctku opravdu profláklých písniček, které většinou pamatují sedmdesátá léta, a snažila se jim vtisknout něco ze sebe. Musí se nechat, že se do toho pustila opravdu nebojácně, leč některé písničky byly přeci jen nad její síly. Že Patti Smith neumí zpívat, samozřejmě není nic tajného, na tom je vlastně postavený její specifický projev. Ona o svých hlasových nedostatcích moc dobře ví a dokáže z nich ve výsledku udělat přednost. To však platí především pro její vlastní písně. Tentokrát v některých případech nestačilo ani osobité polykání slabik a svérázný šepot gradující v řezavý jekot.

Patti Smith ráda provokuje, improvizuje i experimentuje, což však bohužel není v jejích coververzích příliš patrné. U jindy tak živočišné dámy se také dalo očekávat podstatně větší nasazení, její temperament se však tentokrát téměř neprojevil. Jako by za tím byl respekt z některých písniček, kdy třeba boj s energickou "Gimme Shelter" byl již předem prohraný. Vždyť tuhle časovanou bombu nezvládá ani Mick Jagger, který potřebuje na pomoc své věrné křoví. Přes veškeré snahy jí prostě písnička utíkala pod rukama a nenechala se zkrotit. Další nepříliš šťastnou volbou je Bílý králík kapely Jefferson Airplane. Grace Slicková má rozpínavý hlas, který dodává písničce jiskrnost, což se Patti Smith rozhodně nepodařilo.

Smith se netají obdivem mimo jiné k Hendrixovi, sama přiznává, že už v sedmdesátkách zatoužila zazpívat si jeho písničky, nenašla však odvahu. Tentokrát jo. Písnička "Are You Experienced" dokonce otevírá desku. Je ale utahanější, než by měla být, a rozhodně posluchače nenavnadí. Patří k těm horším. Z hitu Stevieho Wondera "Pastime Paradise" mohla vytěžit také mnohem víc. Místo toho utopila jeho náboj ve své vzlykavé recitaci.

Leckterým skladbám naopak ležérně recitovaný zpěv docela sluší. Podstatně menší problém je pro Patti Smith zazpívat písničky od Neila Younga či Boba Dylana, kteří také staví spíše na osobitém polozpěvu než na kvalitních pěveckých výkonech. Ale zatímco se Dylanova "Changing Of The Guards" povedla, jemná Youngova "Helpless" hodně ztratila. Ačkoliv se totiž Patti Smith vyžívá v nejrůznějších emocích, něhu projevit nedokáže, je na to příliš tvrdá. A některé písničky prostě trochu té něhy potřebují. Asi nejvíce si pak padly do oka se skladbou "Smells Like Teen Spirit". Nepřekvapivě, vždyť s Kurtem mají mnoho společného, například podobný způsob frázování. Ani Beatles pro Patti nebyli nejtvrdší oříšek. "Within You Without You" rozlouskla opravdu pěkně.

"Twelve" je na můj vkus někdy až příliš křečovité, jako když vám chybí švih a nahrazujete ho silou, často nepřiměřenou. Tohle není Patti, jak ji máme nejradši, tedy svá, nenucená a nesvázaná. Soudnější ruka při výběru písniček by bývala neuškodila. Někde nefunguje dost dobře ta potřebná chemie. Jinde ale jo. Na tom, co se povedlo, mají však největší zásluhu doprovodní muzikanti. Mám totiž pocit, že to byli oni, kdo dokázal většinu písniček usměrnit (potažmo okleštit) tak, aby Patti Smith aspoň trochu sedly.