Ještě před pár týdny "bavil" Kabát svými kousky celou Evropu a nyní mu musí stačit pouze Česká republika. Ta odpustila Kabátům neúspěšné "záletnictví" a jejich koncerty navštěvuje v hojném počtu. Finská mise ale zapříčinila, že Kabát nejspíš vyjel na turné k albu "Corrida" hodně nepřipravený.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Česko si už odvyklo na fronty. Dřív se čekalo na mandarinky, na pomeranče, na žabky na záclony, na toaletní papír, na banány, nyní už jen na
Kabáty. Tedy konkrétně v Praze. Pražská zastávka turné k albu "Corrida" se konala opět na Lehkoatletickém stadionu Slávie, který má jen jeden vchod. A před ním se utvořila dosti dlouhá a nepohodlná fronta. Stadion je možná zajímavým místem pro pořádání podobně navštívených akcí, jenže z hlediska příchodu a především pak odchodu je absolutně nepraktický.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Kabát s sebou dovezl dvě předkapely a upřímně řečeno, tu první klidně mohl nechat tam, kde ji našel. Rocková pyžamo-montérková banda
Mewa možná chtěla působit srandovně, ale spíš to vypadalo, a také znělo, trapně. Hudba nestála ani za starou belu a texty jakbysmet. S láskou jsem vzpomínal na
Dolores Clan a
Krucipüsk z turné k "Dole v dole". To vystoupení
Walda Gang už vyznělo daleko lépe. Sice to taky byla spíš recese, ale vesměs povedená.
Walda Gang si vzal na paškál starý táborovky od Matušky, Wabiho Daňka (vždycky jsem si říkal, že "Hudsonský šífy" je v podstatě rocková věc) nebo třeba Pavla Bobka a
Michala Tučného. Na téhle skupině mi vadily pouze dvě věci - zpěv a zpěv. Jednak zpěv frontmana, který klasiky neuzpíval ani v rockových intencích, jednak zpěv imitátora "Waldermara Matušky", který vlastně nezpíval, ale mečel.
Walda Gang nicméně splnil to, co se od něj čekalo. Známými melodiemi rozproudil fanoušky a do jisté míry i pobavil.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Hned v úvodu reportu bych rád podotknul, že nehodlám řešit, jestli je
Kabát dobrá či špatná skupina, respektive jestli dělá dobrou či špatnou muziku. Jejich příznivci a odpůrci se budou vždy navzájem mlátit argumenty, které druhou stranu nebudou ani trochu zajímat. Zkrátka u
Kabátů platí:
Mně mou pravdu nevezmete. Nevím, jestli se mohu považovat za nestranného pozorovatele, ale faktem je, že do vydání
"Dole v dole" jsem registroval pouze jednotlivé písničky
Kabátů s tím, že některé se mi líbily více, některé méně. Až teprve předchozí album zapříčinilo, že jsem se před
třemi lety vypravil na koncert a i díky němu pak se zájmem sledoval dění kolem teplické kapely. Z tohoto pohledu byly studiová novinka "Corrida" a především pak pražský koncert do velké míry zklamáním.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz U alba jako takového v podstatě souhlasím s
recenzí kolegy Kocha, kdy se z jejich hudby vytratila "dospělost" "Dole v dole", ale na druhou stranu se objevil zábavný prvek, jemuž soukromě říkám
Banjo Band Ivana Mládka. Turné ke "Corridě" pak zjevně ovlivnila účast
Kabátů ve Finsku - kapela neměla dost času na přípravu, což se citelně projevilo. Celé koncepci koncertu tentokrát chyběl nějaký lepší nápad.
Kabát si totiž minulou show nasadil laťku hodně vysoko. Těžební věže s rotujícími koly, výborná, rozsáhlá a místy velmi nápaditá projekce, pohyblivé prvky na pódiu, to bylo u "Corridy" jen nostalgickou vzpomínkou. Sice se hrálo na neobvyklé nezastřešené scéně, ale z toho kapela prakticky nic nevytěžila. Celkově byla show založená na světelné výpravě, sem tam přerušené do výšky šlehajícími plameny a malými pyrotechnickými efekty. Pravda je, že baterie světel udělala výbornou práci, ale i tak si dovolím tvrdit, že i light design minulého turné byl na daleko lepší úrovni. Na celkovém dojmu pak nic nezměnil ani
Josef Vojtek shlížející na diváky z výtahu v posledním přídavku či velkolepý ohňostroj na závěr, který ale ohrožoval diváky a střechu vrátnice.
Kabát je u nás nyní v podstatě jedinou kapelou, která si může dovolit takovouto monstrakci, a proto musí mrzet každá takováto promarněná příležitost.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Teď mi příznivci
Kabátů mohou oponovat, že koncert není o show, ale o muzice, ale i tento případný argument dostal v Edenu řadu trhlin.
Kabát je pověstný svojí sehraností, ale tady pověsti nedostál. Chlapi zjevně neměli celý koncert nacvičený, častokrát se stalo, že některý z nich hrál něco jiného než zbytek kapely a korunu tomu nasadil
Josef Vojtek, když zapomněl v "Coloradu" dvakrát text. Koneckonců o tom, že
Kabát koncert tvoří za pochodu, může napovídat i poměrně rozsáhlé
škatulata hejbejte se v setlistu. Stačí si porovnat například brněnský s tím pražským.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Všechny předchozí řádky budou ale úplně ukradené valné většině z těch dvaadvaceti tisíc lidí, kteří si našli cestu do Edenu, protože ti se bavili skvěle. I v řadách dál od pódia se houfně zpívalo, hrozilo do rytmu pěstmi či se ukazovali paroháči směrem k pódiu. Jestli některý z kytaristů špatně nahmátl akord nebo jestli se místo na velkou obrazovku za pódiem musel člověk dívat jen na nepříliš povedený přenos po stranách, bylo většině nejspíš fuk. Většina z příchozích se přišla hlavně vyřádit a to jim chybující
Kabát umožnil. Stejně jako v roce 2004 se sešel na Slávii sešel zvláštní vzorek populace. Vedle pupkatých chlapů s pivem v ruce stáli tátové s holčičkami navštěvujícími zatím mateřskou školu, vedle nich postávali páry vysokoškoláků, za nimi partička teenagerů a vedle těch pak skupinky ženských ve středním věku. Občas se dal zahlédnout i nějaký ten důchodce. Přede mnou pak stáli dva kudrnáči a řeknu vám, že chvílemi jsem blahořečil Werichův nápad s holením hlavy v pohádce "Byl jednou jeden král".
O tom, co
Kabát hrál, se nemá smysl nějak zvlášť rozepisovat, stačí nakouknout do setlistu pod článkem. A jak to pánové zahráli? No přece jako Kabáti - žádná překvapení se nekonala. Osobně jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že přeci jen některé starší věci a především pak ty z "Dole v dole" ocenili diváci daleko víc než ostatní. Obzvlášť takové "Frau Vogelrauch" nebo "Shořel náš dům", jež napálil i samotný
Kabát, rozpálily publikum do běla. Rozhodně se pak nepotvrdila domněnka kolegy Kocha, když v recenzi tvrdil, že humorná hříčka "Joy" nezabere. Naopak! Tahle písnička, i v koncertní verzi s banjem, ve finále strhla snad všechny příznivce.
© Ladislav Chmelař / musicserver.cz Nebýt před třemi roky na koncertu k desce "Dole v dole", odcházel bych z Edenu asi o něco spokojenější. Takhle jsem ale čekal daleko víc a už jen proto, že vím, že
Kabát to dokáže daleko lépe. Čekal jsem, že co se týče například dramaturgie koncertu, půjde
Kabát zase o něco dál nebo lépe řečeno výše. Na rozdíl od perfektně odvedené práce a různých pódiových vychytávek se mi tentokrát dostalo nervózního muzikantského výkonu a show, která zdaleka nedosahovala toho, co jsme mohli vidět před třemi lety. Snad se to příště povede líp.
Setlist koncertu: Corrida, Buldozerem, V pekle sudy válej, Bára, Kůže líná od Kolína, Starej bar, Frau Vogelrauch, Stará Lou, Porcelánový prasata, Bruce Willis, Raci v práci, Go Satane Go, Joy, Úsměv pan Loyda, Malá dáma, Všechno bude jako dřív, Tak teda pojď, Šaman, Dole v dole, Kalamity Jane, Shořel náš dům,
Pohoda, Žízeň, Moderní děvče
Přídavky: Burlaci, Láďa, Colorado, Kdo ví jestli to samé
Kabát,
Walda Gang,
Mewa, Lehkoatletický stadion Slávie, Praha, 5.6.2007