V dnešní uspěchané době není moc času na zasněné poznávání míst okolo nás. Petr Linhart má ale oči otevřené a dokáže si všimnout klíčových maličkostí. Album "Sudéta" je jeho pohledem na tuto pohraniční oblast. Stručným průvodcem pro každého, kdo má chuť poznat Sudety z trošku jiného úhlu.
8/10
Petr Linhart - Sudéta
Skladby: Neděle Sonnentag, Co dělá paní Marta v zimě?, Sudéta, Podzimní noc někde v S., Zakázaná zóna, Maria Stock, Agni, Hranice, Horní hrad, Vlašské knihy, Devět panen z Herrnwalde, Letnice, Sudetský kostel, Jaro nad Nisou
Celkový čas: 47:26
Vydavatel: Indies MG Records
Sudéta je slovo keltského původu a překládá se jako
"Les kanců" nebo
"Pohoří kanců". První dochovaná zmínka o jeho použití pochází už z Ptolemaiových map střední Evropy. Už tehdy se takto označovala krušnohorská oblast... tolik Wikipedie. "Sudéta" je také koncepční album duchovního otce skupiny
Majerovy brzdové tabulky Petra Linharta. Kolekce třinácti písní a jedné instrumentálky je stručným průvodcem po tomto krásném území s pohnutou minulostí.
Petr Linhart si pro svůj styl trefně vymyslel vlastní pojmenování
landscape folk. Každá z písní se totiž váže k naprosto konkrétnímu místu. Není ale popisná, Linharta zajímá hlavně genius loci. Náladu, se kterou má ony lokality spojené, s neuvěřitelnou lehkostí, ale zároveň velmi sugestivně vkládá do jednotlivých kapitol svého hudebního průvodce. A aby nenechal nic náhodě a posluchače správně navedl, je booklet doplněn stručným vysvětlením každé skladby a pro ty hloubavější jsou tato vodítka rozvedena a doplněna fotografiemi na webu
sudeta.cz, jakési nadstavbě alba.
Linharta zajímá vše, co se v Sudétě děje. Inspiraci nachází v současných událostech (prodej kostela v Novém Šidlově a jeho přerod v chalupu ("Sudestský kostel"), v knihách polské autorky Olgy Tobarczuk ("Co dělá paní Marta v zimě", "Agni"), ale také v sudetských legendách ("Neděle Sonnentag", "Devět panen z Herrnwalde")). Kromě místa děje vše navíc spojuje také jasné pojítko v podobě progresivního (samply, ruchy, elektrická kytara) folku a nádechu minulosti. Díky tomu vedle sebe stojící legenda z patnáctého století a příběh ze současnosti nijak neruší, naopak fungují a zapadají do sebe. A v tom je největší kouzlo Linhartova progresivního retrofolku.
Až budete putovat mlhou Lesem kanců a budete vzpomínat na některou z devíti panen od Panského nebo až budete za pomoci Vlašských knih hledat drahé kameny patřící lesním vílám, mějte oči otevřené. Dost možná se potkáte s dalšími poutníky, kteří dle doporučení tohoto hudebního bedekru procházejí zdejší tajemnou krajinou. Díky Linhartově "Sudétě" teď můžeme Sudety poznávat ve zcela nových souvislostech. Pokornému poutníkovi otevírá oči a odkrývá věci, které by bez ní zůstaly skryté.