Rozhovory se dají dělat na různých místech. Zpravidla se s umělci sejdete v klubu, v hospodě nebo v sídle vydavatelské společnosti. Interview s Horkýže slíže však vzniklo, poněkud netradičně, na zahradě pod velkým zeleným stromem. Kapela totiž dorazila do Česka, aby splnila své promo povinnosti a propagovala současné turné k aktuální desce. A když bylo hezky, proč nejít ven? Ve stínu lípy (či co to vlastně bylo za strom) s námi zasedla kompletní sestava: Kuko (baskytara, zpěv), Doktor (kytara, zpěv), Mario Sabotér (kytara, zpěv) a Jean Claude Vandel (bicí, zpěv).

První otázka se nabízí skoro sama. Jste tak veselí jako na deskách a koncertech i doma, nebo veškerý humor vyplácáte na pódiu a ve studiu, takže doma s vámi není řeč?

Kuko: Neee, my umíme být spontánně veselí kdykoliv chceme. (smích) To znamená, že doma jsme samozřejmě taky veselí. Máme rodiny a děti. A s děckama je vždycky sranda.

Ve svých písničkách si utahujete skoro ze všech a ze všeho. Je nějaké téma, které nechcete komentovat, které do vašich songů tahat nemíníte?

Doktor: Politika. Tu necháme jiným. S politikou je to totiž tak, že už vlastně nikdo neví, kde je pravda. A nakonec vyprávět o něčem, čemu nerozumíš ani ty sám, to se moc s nadhledem nedá.

A neměli jste někdy třeba problém s tím, že se ve vaší písničce někdo poznal a nelíbilo se mu to?

Kuko: No, problém jsem měl třeba s domovníkem. V bývalym baráku k nám pořád kvůli něčemu lezl a většinou míval štěstí i na to, že moje žena byla zrovna v županu. (smích) Vždycky tam vlez se šroubovákem a výkřikem typu "Nejde nám tu elektřina, to bude určitě u vás!" Nebo že mu tam od nás lezou mravenci. A pořád k nám načumoval do dveří. Takže jedině snad s ním byly nějaký konflikty. (smích)

Nic jiného než domovník?

Doktor: To musíš brát tak, že kdo se urazí, prohrál.

Vás asi jen tak něco nevykolejí, že?

Kuko: To musíš umět ustát. Navíc my jsme takoví trochu masochisti, takže nám to vlastně dělá dobře, když se do nás navážej. Teda jako duševní masochisti, myslím.
Doktor: Všichni jsme masochisti, jen Mario je hudební sadista. Takže se tak hezky doplňujeme.
Kuko: V roce 2001 jsme udělali písničku "Telegram", kam jsme přidali různý výkřiky. Jeden z nich nás třeba velice vulgárně posílá někam. No a teď, když na nás někdo zařve něco podobného, tak si vlastně myslíme, že používá citace z týhle naší nahrávky. Asi to vykládám trochu složitě, ale to je jedno, stejně to nikdo nepochopí. (smích) No zkrátka, ve studiu jsme si sami na sebe jakože imaginárně řvali různý nadávky, kterými nás na festivalu častuje publikum. No a když nám teď někdo nadává doopravdy, tak máme radost, že si zapamatoval i tenhle fígl z naší desky. A to stačí, nějak se do toho zamotávám.

Nadávky jste neopustili vlastně ani na nové desce. V "R'n'b soul" vynadá rapper zpěvačce raz dva.

Kuko: To byl ale typický agresivní rapper, který posílá "do kelu" úplně všechny tak nějak z principu. To si myslím, že není ani tak na nějakou konkrétní hiphopovou partu, jako spíš na celý hip hop, r'n'b a soul.
Doktor: Ale kdo chce, ten se tam najde.

Texty jsou spíš věci ze šuplíku nebo momentální nápady?

Kuko: To je taková matematika. Každá písnička je jiná. Někde je podstatný celý text, někde je to založeno spíš na určitý slovní hříčce, jinde na rýmech nebo zas na dvojsmyslech. To byste se fakt museli ptát na konkrétní písničky. Hele, třeba "Motorkárska". Ta měla nejdřív hotovou muziku a znělo to jak klasika typu Led Zeppelin, že jsme si hned vybavili motosrazy. A když už motosraz, tak příběh chlapce, který touží po harleyi, ale má jen tu malou jawu.

A co třeba "Refrén"?

Kuko: To vzniklo úplně jinak. "Refrén" neměl text a když jsme se o tom bavili "na fajčiarskej", protože tehdy ještě Juraj kouřil, padla taková věta, že tam musíme dát nějaký dobrý text, ať tu písničku nezkazíme. Hlavně ten refrén že je silný jak hovado.

To to bereme pomalu skladbu za skladbou. Tak jakou dáme další?

Kuko: Zmiňovali jsme už "R'n'b soul", tak tam jsou vlastně dva texty, dva příběhy. Je tam matka s dcerkou a ti dva chlapci, jak se poprali. Je to vlastně s tím vstupem rappera báječná šance ukázat, že v tomhle stylu nemusí text ze začátku korespondovat s textem, kterým to pokračuje. Je to celé o tom, že rappeři prostě nastoupí a povídají si většinou úplně něco jiného, než o čem je původní text a v podstatě nikomu ze zúčastněných to nevadí. Stačí jednoduše zavolat rapperovi a on prostě něco poví. Vůbec si nemusíš lámat hlavu s tím, že by neměl co říkat.

V "Já žeru kvítí" zaznívá i čeština v podání Vaška Bláhy z Divokýho Billa.

Kuko: Tam přišel nejdřív Majko s tím "já žeru kvítí a lesní bobule". Od toho jsme se odrazili a pak jsme si představili bubínkáře, jointy, a tak jsme si zahráli na hippies. Takovou písničku jsme ještě neměli. No a Vašek, ten vlastně vůbec nevěděl, co nám jde zpívat. Ale chtěli jsme originál Čecha, když už to má český refrén. Vaška jsme oslovili jako prvního a hned s souhlasil. Byli jsme moc rádi.
Doktor: Možná bysme mohli nalákat lidi na chystaný překvapení, když už mluvíme o Divokym Billovi.
Kuko: To je fakt. Připravujeme totiž klip na skladbu "Bernardin", kde by se měl objevit Divokej Bill, Wohnout nebo třeba i Vypsaná fiXa.
Mario Sabotér: Budou to takový parodie jejich klipů. Každá z kapel bude hrát vlastně jiný klip.
Kuko: Mimochodem, tohle je právě příklad textu, kde vlastně vůbec není podstatné, o čem je, spíš jde o vykreslení určité atmosféry.

V souvislosti s "Bernardinem" by nás zajímaly hlavní společné znaky Freddyho Kruegera a Paris Hilton.

Kuko: Freddy Krueger měl právě toho oného... bernardýna. Hledali jsme takový slova, kterým by rozuměli všichni. Nejen u nás, ale i Ukrajinci, Poláci, Němci. Hlavně ale je třeba vyzdvihnout, že na závěr textu jsme se postavili na stranu poškozených, tedy Baby Jagy a Dietera Bohlena.

Dá se to tedy shrnout, že některé vaše skladby vlastně nemají žádný vnitřní smysl.

Kuko: V porovnání s "Bernardinem" jsou určitě duchaplnější texty, třeba "Líza a Wendy", i když je to vlastně dialog dvou filcek. Nebo "Haji, haji" je taková poučná protidrogová. "Emanuel Bacigala" je zas taková, no vlastně taky poučná, ale z dělnického prostředí. Podle mě to zná skoro každý. Pořád někdo do toho těm učňům pindá, ale přitom mistři si sem tam odběhnou na pivko, na panáka, na cigárko, jo? Na chvilku přijdou, postojej nad tím a je to opět - Co to děláš? A takhle to nejde. Tri dni sa tu jebeme a čas beží...a tak. Do toho ještě skladník - už jsi vyfasoval čtyři brusný kotouče... No prostě chvíli to trvá, než učeň najde správné finesy. Potěšili jsme tím hlavně lidi, který si oblíbili píseň "Traja spitý roboši". Byli rádi, že máme další dělnickou.

Jsou v tom i osobní zkušenosti?

Kuko: Jasně, minimálně nějaký ty brigády za sebou máme. Tady Mario třeba i svářel. Jenom bubeníky jsme měli vždycky takový inteligentnější. Učitelé to byli. Ale zase učitel nemá k dělníkovi až tak daleko.
Jean Claude Vandel: Teď už nějaký ten rok neučím, ale učil jsem angličtinu a ruštinu na vejšce i na gymplu. Dobrý to bylo, nestěžuju si. Časem už mě ale pak přestávalo bavit takový to brblání kolegů.
Doktor: To jsou pak opravdu situace, že si nakonec řekneš, že když odejdeš, budou mít pokoj obě strany. Stejně jsi tam stěží na půl-úvazek...
Jean Claude Vandel: Hrajeme poměrně často a jak koncertů přibývalo až třeba na těch sto deset za rok, tak se to s prací dohromady stíhat vážně nedalo.
Kuko: Dá se říct, že od roku 2002 jsme postupně začali opouštět zaměstnání a živíme se muzikou.

Jak dlouho myslíte, že vám to vydrží?

Kuko: To záleží na lidech, na písničkách...
Jean Claude Vandel: Jsme připraveni se zase, jestli to bude potřeba, chopit rýče.
Doktor: Jasně, oprášíme krumpáče.
Kuko: Hele, ale teď jsou takový divný rýče. Byl jsem si nedávno jeden koupit a on vůbec nebyl do špice, ale jen "taký oný" lichoběžník, nebo co to bylo.

Asi si to musíš doma dobrousit.

Kuko: Aha, tak už je mi to jasný. Ono to bylo docela laciný. Zase jen polotovar. To je stejné, jako když si sestavuješ nábytek. Ale ať se pohneme, prostě do Čech jezdíme nakupovat rýče. Rýče, rýče, napadnul mě rým... Pojďme radši od toho.

Jedete turné k nové desce. Slovenská část je za vámi, bude nějaký speciální český křest?

Kuko: Chystáme ho na pražskou zastávku. Bude v Abatonu 23. května. A křest? Když se deska jmenuje "Ukáž tú tvoju ZOO", tak by ji mohlo třeba olíznout nějaký zvíře, ne? Nebo i striptérka to teoreticky může být, vždyť celá deska není jen o zvířatech. Je to eroticko-zvířecí CD, tak by striptérka mohla mít třeba zvířecí hlavu.

Zavítali jste během turné i do Irska a Anglie. Pokud je bubeník angličtinář, měli jste zřejmě koncerty v Dublinu a Londýně jazykově podchycené, že?

Kuko: To nebyl nejmenší problém. Zpívali jsme pochopitelně slovensky a většinu publika tvořili čeští a slovenští dělníci a au-pairky. Hlavně ale ten lodýnský klub byl takový, že tam stále někdo přicházel a odcházel, přitom bylo skoro pořád plno. Část lidí tam musela být i z Anglie. S námi hrála i místní kapela. Tuším, že se jmenovala nějak jako Middlefield. Určitě to nebyl Mountfield, to jsem si jistý. (smích) Ale Angličani pendlujou mezi kluby, že jsou tak dvacet minut na jednom místě a za večer stihnou třeba čtyři koncerty. V průvodním slovu jsem volil spíš internacionální výrazy, jako super atmosféra a tak. V zásobě mám samozřejmě i text z písničky "Cavalera" - my english is fucking poor. (smích)

Zaznamenali jste venku nějaké ohlasy třeba v novinách?

Doktor: Ani jsme po nich nijak nepátrali. Pro nás je daleko příjemnější, když nám někdo pak napíše na naše internetový stránky, že se mu ten koncert v Londýně líbil. Anebo, a to je další měřítko toho, jak akce dopadla, když ti po koncertě řekne pořadatel, že by nás tam chtěl znova.

Plánovali jste pak i koncerty v Americe. Ty jste odložili?

Doktor: Vrátili jsme se z Anglie nemocný, zničený, unavený a museli jsme to odsunout. Už jsme v Americe dvakrát hráli, ale tyhle zahraniční koncerty stojí většinou hodně času a toho hraní si užiješ celkem málo.

Neuvažovali jste pro tyhle příležitosti přetextovat aspoň jako fór něco do angličtiny?

Doktor: Jednou jsme zkoušeli do angličtiny "Maštaľ". Nějak to ale nedopadlo.
Kuko: Z legrace máme i na nový desce cizí jazyky. Ve "Striptérce" je angličtina, španělština, němčina...

Další specialita desky je intro jako pátý track v pořadí.

Doktor: To má naprosto jednoduchý důvod. Už jsme ho jednou měli jako druhý, ale to nikdo nepochopil jako srandu. Takže ho posouváme dál a dál.
Mario Sabotér: Nebude to dlouho trvat a bude jako úplně poslední.
Kuko: Intro je hlavně o těch hercích, které jsme pozvali. Už je to třetí v pořadí tohohle typu. Stano Dančiak, Peter Marcin a tady Karol Čálik. Jsme hrozně rádi, že to pozvání vždycky přijali, a začíná to být taková milá tradice na našich deskách.