Zavřete oči - balzám na duši je tady

30.04.2007 00:00 - Honza Kulig | foto: facebook interpreta

Dva roky příprav a nahrávání, obrovská podpora ze strany vydavatelství, věhlasný producent Ross Cullum, výborná parta spoluhráčů. To vše má z Jany Kirschner udělat zpěvačku světového formátu. Zda se jí povedlo zúročit svůj neskutečný potenciál a talent, by nám mělo ukázat její první mezinárodní album "Shine".
9/10

Jana Kirschner - Shine

Skladby: Another Day, Shine, River, Sun, Where Did You Go, Simple Song, Special, I Can't Go, Sometimes, Bride Song, Finally
Celkový čas: 44:10
Vydavatel: Universal
Není pochyb o tom, že Jana Kirschner je výborná zpěvačka. Její talent a um přesáhl hranice československého regionu již dávno. Otázkou zůstávalo, zda se jí někdy podaří se svým materiálem prorazit někam dál než jen do středoevropských končin. Před třemi lety Jana představila centrále Universalu své zbrusu nové demoverze anglicky zpívaných songů. Po třech letech napjatého čekání je to tady. Pod taktovkou věhlasného producenta Rosse Culluma (Enya, Tori Amos, Paul McCartney, Tears For Fears) vydala album, které má v sobě obrovský potenciál. Srovnání s Norah Jones není žádným výstřelem do tmy, ale objektivním zhodnocením náročné práce, která snad brzy začne nést celosvětové ovoce.

Posaďte se do křesla, otevřete si láhev dobrého červeného vína a nechte se okouzlit příjemnou atmosférou. To je pro začátek malý návod, jak se nechat prostoupit paprsky jarního slunce, které vás bude lehoulince hřát. Takové je totiž album "Shine". Prozářené slunečním svitem nesoucím se na melancholické vlně. Od začátku do konce působí velmi vyrovnaně a, co je nejdůležitější, přirozeně.

Jana Kirschner se nebojí lehkých experimentů a moderní folkaři jí to určitě nebudou mít za zlé. Hudební složka alba slouží spíše k navození atmosféry a dominantou zůstavá Janin hlas. Žádné strhující prvky od nástrojů nečekejte. Nikam se nepospíchá a jak ve svižnějších, tak v pomalejších skladbách instrumenty jen tak zlehka přitakávají a nechávají hlas, ať dodá tu správnou náladu. Celé mi to připomíná vůni čerstvě pokosené louky a snahu dotknout se blankytné oblohy. Muzikanti ve složení Robbie Macintosh (The Pretenders, Norah Jones), Chris Hughes (Adam & The Ants) či Jeremy Stacey (Robbie Williams) si pohrávají s tóny a experimentují v duchu jazzu, popu či folku.

Album plyne a mění se jako řeka. Místy je horským potůčkem s průzračnou vodou, jindy se stává svižným tokem. Žádnou Amazonku zde však nenajdete. Což je příjemné zjištění. Střídají se kontrasty - ať už je to tón a ticho či folk v songu "River" versus beatlesovský nápad v hitovce "Sometimes". Převažuje jazz, který v posledních letech proslavila Norah Jones. Jana Kirschner se může směle zařadit po bok této americké megahvězdy. Zpívá se o různých tématech, jakými jsou pocity malého dítěte, osamělosti, těžkosti či pohody. Z toho všeho vystupuje neuvěřitelně citlivá kytara. Závěr obstarává skladba "Finally" dokreslená sborovými hlasy, která se ocitá jakoby na houpačce.

Jana Kirschner vstupuje tímhle albem do jiného světa. Do velkého světa pop music. Nejde tak ani o prolínaní stylů, jako o naprostou lehkost, s jakou jsou prezentovány. Možná si říkate, že po takovéhle recenzi může přijít jen hodnocení 10/10. Není tomu tak. Proč? Protože dát desítku vyžaduje obrovskou odvahu. A v tomhle systému hodnocení jsem ji neměl. Možná se lépe vyjádřím procenty - 95 % by z mé strany bylo asi objektivních.

P. S.: Bude makro.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY