Momentálně velmi populární slovenská skupina Peha dokončuje své první samostatné turné po České republice. Jelikož úspěchy Pehy v posledních několika měsících zastínily v Česku slovenské matadory typu No Name či Elánu, popovídali jsme si se zpěvačkou Katarínou Knechtovou, co všechno se kolem formace semlelo.
© Peha S půvabnou zpěvačkou slovenské skupiny
Peha Katarínou Knechtovou si dal musicserver dostaveníčko v šatně před jejich vyprodaným ostravským koncertem (bylo to 16. dubna). Kapela jede své první velké samostatné turné po České republice, a tudíž by byla škoda si se zpěvačkou nepopovídat o nedávné minulosti, snové přítomnosti a budoucnosti, která je zatím ve hvězdách. A pokud byste rádi věděli, jak takový koncert Pehy vypadá, můžete si přečíst třeba reportáž z pražské zastávky
v Paláci Akropolis.
V listopadu vyšel u Sony BMG, dnes už vašeho bývalého labelu, výběr toho nejlepšího od Pehy. Kolují zprávy, že lidi ze Sony se s vámi o vydání kolekce moc nebavili. Co je na tom pravdy?Je to přesně takhle. My jsme odešli k Universalu a Sony na poslední chvíli ještě vydali best of album. Já to ani jako naše album neberu, jelikož bych ho udělala úplně jinak a hlavně ne teď. Na best of máme ještě čas, teď je příliš brzy.
Co vlastně bylo důvodem vašeho odchodu?Jednoduše řečeno to mezi námi již nefungovalo. Mnoho věcí si kapela musí udělat sama a ty věci, které by mělo mít na starost vydavatelství, jako je vydávání desek apod., tam prostě nebyly.
Myslíš si, že kdybyste zůstali u Sony, že byste dnes nebyli tak daleko? Nebo dokonce že kdybyste byli od začátku u Universalu, byli byste mnohem dál?To je těžká polemika. Ale s odstupem času to vnímáme jako krok k lepšímu. Vše je hlavně o lidech a Universal se teď k nám chová velmi dobře.
V minulém roce jste ohlásili pauzu s tím, že potřebujete načerpat inspiraci. Že by krize?Celý život je o hledání inspirací. Jednou jsi nahoře, jednou dole. A těch koncertů bylo a je opravdu mnoho a je to velmi vyčerpávající. Člověk si potřebuje trochu oddychnout, protože děláme docela fyzicky náročnou práci. Krize je silné slovo, spíše bych to nazvala únavou z práce.
© Peha Pokud se nepletu, tak autorskou krizí už jste si ale jednou prošli, tehdy se dokonce mluvilo o rozpadu...No to je pravda, ale bylo to hlavně o tom, jakým směrem se vydat, jestli to hraní má nějaký smysl. Ale vše začalo opět fungovat, nabrali jsme novou energii a s tím vyšlo i poslední album. Já si myslím, že všemu je třeba dát čas a naším smyslem opravdu není točit jednu desku za druhou. Až budeme mít dostatek dobrého materiálu, tak s ním půjdeme opět mezi lidi.
Proč jste vlastně ohlašovali stažení ze scény, když jste už tehdy věděli o českém turné s Kryštof?To stažení ze scény bylo ohlášeno dřív, někdy po slovenském turné. Tam byla taková ta menší krize, kdy jsme nevěděli, co bude dál. Ale pak jsme zjistili, že kapela má smysl, že všechno jde dopředu.
A kdy přišlo rozhodnutí udělat aktuální, vlastní, dost rozsáhlé turné? Impuls se objevil na koncertech s Kryštof nebo už bylo tou dobou jasno?My jsme o tom uvažovali už při vydání dřívějších alb, ale trošku jsme se báli, jestli už ta půda je v Česku pro nás příznivá. Ale na koncertech Rubikon Tour jsme zjistili, že by to mohlo být dobré a lidé by mohli přijít a začalo se uvažovat o vlastním turné.
Promiňte mi tu poznámku, ale jak to tak poslouchám, celá akce s ohlášenou pauzou dělá dojem, že jste tu přestávku nemysleli úplně vážně. Že jste spíš chtěli na čas zmizet ze Slovenska a zkusit malou invazi na český trh. Vždyť i management vám teď dělá člověk z Česka.To je pro nás ale dobře. Víš, Slovensko i Česko jsou malé země a lidé u vás rozumí tomu, o čem jsou naše songy. A pro nás je dobře, že nehrajeme jen na Slovensku. Je to lepší i pro vývoj kapely, protože každé publikum je jiné a každé ti dá něco nového.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Říká se, že česká scéna má na Slovensku pověst určité uzavřenosti, že pro většinu slovenských interpretů to prý není zrovna snadný terén. Je to tak?Je, ale platí to i naopak. Něco je těžší u vás, něco u nás. V principu však platí, že každá kapela zvenčí to má těžší než domácí interpret.
Zájem v Česku je ale očividně obrovský. V Olomouci, v Brně a v Praze jste museli navýšit kapacitu koncertů...Paradoxně za to vděčíme médiím. Když se začal hrát singl "Spomal'", tak to bylo k zbláznění. Já jsem seděla doma a vůbec jsem nevěděla, co se v Česku děje. Bylo to obrovské překvapení. A největší fór na tom všem je, že vydavatelství vůbec nechtělo tenhle song pustit do éteru. Nevěřili mu, báli se, protože ten text je těžký. Pak za mnou přišli a řekli, že jsem měla pravdu. (smích)
Máte pocit, že by publikum tvořili především lidé, kteří znají pouze "Spomal'"? Nebo si návštěvníci zpívají i "Vanu plnú piraní"?Někteří přijdou vyloženě ze zvědavosti a čekají jen na tu jednu písničku, ale máme i skalní fanoušky, kteří chodí na více koncertů. Už je i poznávám v publiku a dělá mi to radost, že někdo přijde na náš koncert víckrát a zpívá si se mnou i věci, o kterých bych nikdy neřekla, že bude znát.
Obvykle platí, že s úspěchy rostou očekávání. Jak velká jsou teď vaše očekávání? Kam jste si posunuli laťku, kterou si každý dává?Spíše než naše očekávání jsou to očekávání lidí. A laťku? Teď doufám, že se to trochu uklidní, protože to byly velmi hektické dva roky. Je třeba si trochu odpočinout a načerpat nové síly do další práce.