Ještě mám v živé paměti, jak moc dolů mi spadla čelist, když jsem strčil do přehrávače novou placku Nelly Furtado. Výraz plný ironického opovržení se po pár odehraných stopách změnil v širokánský úsměv. Tak jsem byl rád, že tady ještě někdo dokáže udělat ze všech stran kvalitní popovou desku. Tlesk, tlesk, tlesk. Samotné Nelly jsem sice celou tu hiphopovou reinkarnaci tak docela nesežral, ale fakt je, že deska "Loose" je trhák a melodie z ní jsou silně návykové. No a pak se zase objevil Justin s tím svým pořád stejně přeslazeným falzetem. Jenže něco tu už také nehrálo. JT najednou na "FutureSex/LoveSounds" dospěl, přičemž za to nemohlo to roztomilé strniště a kvádro, do kterého se převlíkl, nýbrž hudební podklad, za nímž byl schovaný. A, světe, div se, lusknutím prstu už to nebyl ten třasořitka z 'NSync, ale charismatem poleptaný gentleman, který si mohl dovolit říct, že je sexy a že je zpátky. Obě dvě desky měly něco, co je činilo jinými, nezaměnitelnými a výjimečnými. Tím něčím, lépe řečeno někým, byl Timbaland - mesiáš popového Olympu a hudební vizionář pro 21. století, alespoň tak se to o něm říká. No a právě když jeho dítka pomalu nasazují do hitparádového kolotoče svoje poslední singly a mohlo by to vypadat na dočasné vyklizení pozic, přijíždí tenhle poněkud rozložitý pán do města s osmnácti zbrusu novými atrakcemi. Tak tedy, přistupte blíže!

Timbalandova sólovka "Shock Value" byla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem netrpělivě očekávána. Ono označení "sólovka" je přitom docela zavádějící. Výčet hostů je totiž v tomto případě větší než díra ve státním rozpočtu některé ze zemí Třetího světa. Údiv ale sám o sobě vzbuzuje až jako druhý v pořadí. Prvně budete kulit oči na jména jako taková. Timberlakea a Furtado bych tak nějak čekal, ale do Fall Out Boy, She Wants Revenge, The Hives a "to mi ho teda vyndej" Eltona Johna bych to vážně neřek'. Jenže Timbaland je tím typem malíře, kterému i když dáte do ruky tuhle pestrou paletu barev, namaluje vám okouzlující výjev a přitom nevynechá ani jediný odstín, ba co víc, ještě si jich sám spoustu přidá. A takových výjevů je na "Shock Value" úctyhodných osmnáct kusů. Některé z nich navazují na to, co nám Timbo předváděl už na své předchozí produkci. Takže první singl "Give It To Me" s hostující Nelly a Justinem je vlastně takovou slowdown verzí "Promiscuous Girl". Jinak se jedná o záležitost, která se vám pod kůži dostane z celé desky nejrychleji, alespoň tedy než se zaposloucháte pozorněji.

"Každému stejným dílem" - poučka, jíž se držel Timbaland při práci ve studiu očividně zuby nehty, a na výsledku je to hodně znát. To svoje si tak na desce najdou ortodoxní hopeři, to když se majků v "Come & Get Me" chopí 50 Cent a Tony Yayo. Na kusy je roztrhá Missy Elliott s Dr.Dre, kteří si to "rozdávají" za doprovodu velice originálně vysamplovaného dámského smíchu v "Bounce". Ale návrat k producentovým gangsta kořenům nečekejte. Ten se vážně nekoná. Spíše naopak. Timbaland se na kompilaci posouvá zase o něco blíže k mainstreamu, který si ale na rozdíl od jiných přetváří k obrazu svému. To dokládají party pecka "Scream" a nebo podle nejnovějších módních trendů uhlazené r'n'b "Fantasy". Timbaland se ale protentokrát zřejmě nechtěl pohybovat jen v přísně černošském hudebním rámci. Sám kdesi utrousil, že kolonka hip hop mu byla při práci na "Shock Value" dost malá. Mohlo to pak dopadnout obrovským průšvihem, když se rozhodl potykat si s kytarami a na nabídku mu kývli kluci z Fall Out Boy a švédští The Hives. Nedopadlo. "One & Only (feat. Fall Out Boy)" a obvzláště "Time (feat. She Wants Revenge)" jsou pro mě jasné vrcholy desky a nutno dodat, že ani The Hives se v Timbově zvukové džungli neztratili.

Nedokážu sice odhadnout, kolik vavřínů kompilace posbírá, už jenom proto, jak příšerně zkazil její renomé zmršený první klip, ale tuším, že se historie bude opakovat. Poptávka po trendy futuristickém materiálu značky Timbaland je zkrátka obrovská. Navíc její vlastník je na "Shock Value" na vrcholu své tvůrčí potence, což oceňuji na celých devět bodů.